Tana French

irská, 1973

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 8 knih
V lesích
V lesích
Slídil
Slídil
Na Věrnosti
Na Věrnosti
Vetřelec
Vetřelec

Nové komentáře u autorových knih

Slídil Slídil

„Pomalé, možná až velmi pomalé drama, téměř všední příběh ze ztraceného irského venkova, kde část usedlíků smířeně žije na místě bez budoucnosti, a kde se druhá čast s tím spokojit nehodlá a snaží se dostat z toho víc. Není to vůbec špatně napsaná knížka a rozvláčnost děje, odehrávajícího se v řádu několika málo dní, mi docela seděla, zvlášť když je zručně okořeněná popisy krajiny, počasí i lidských niter. Tana French si vystačí s několika postavami a jednou hospodou, a přesto to člověka nutí číst dál a dál. Možná i proto, že to má blíž k detektivce než k thrilleru v dnešním slova smyslu. Jestli tomu rozumím dobře, tak (alespoň podle zdejších hodnocení) je to jedna z nejlepších knih autorky. Tím pádem mi to ušetřilo práci a ty další asi shánět nebudu, nic to ale nemění na tom, že se Slídilem to byl příjemně strávený čas (přestože správně by se to v překladu mělo jmenovat Pátrač).“... celý text
— work

Podoba Podoba

„Kniha mne neskutečně vtáhla do děje. Z psychologického hlediska perfektně vykreslené postavy. Vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. A proto nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček. A moc nepřemýšlet nad těžce uvěřitelnými fakty.“... celý text
— aliza

Ztracený přístav Ztracený přístav

„Dlouhéééééééééé!“
— exlibris470

Na Věrnosti Na Věrnosti

„Po dlouhé pauze po druhé knize série jsem se vrhla na Franka. A dlouhá pauza se konala i v rámci čtení - aspoň tedy na mne. Ale jakmile jsem se po jedenácté kapitole znovu začetla, dala jsem to za dva dny. Autorce se nedá upřít čtivost, s jakou své knihy píše, a taky fakt, že vyprávění ze strany hlavní postavy je mi milejší než příběhy ve třetí osobě. S Frankem jsme se mohli seznámit- ve druhé knize, kdy tak trochu šéfoval Cassie. Tam do jisté míry hrál rozverného šéfa, ale stále šéfa operace. Tady jsem viděla temnotu, lidskost i nedlidskost, charakter vůči své rodině i vůči své práci, vůči kolegům. Na mne přece jen trochu rázný, ale super vystavěný - ani ne bílý, ani ne černý. Možná mi to tak trochu hrálo na strunu uvědomění, že v každém z nás jsou různé bílo-černé stíny. Nemůžu uvěřit, že se autorce daří u mně (jakožto u čtenářky) vykreslit ty situace v mezilidských vztazích a vtáhnout mě do děje tak, jako bych tam byla - sledovala rozhovory, hádky, pranice, až mi tuhlo celé tělo. Cítila jsem tu první lásku mezi Frankem a Rosie, jeho bolest, když utekla, jeho bolest, když se dozvěděl pravdu, jeho myšlenky nad "kdyby", jeho postoj vůči své velké rodině - rodičům i sourozencům. Francis - krásné jméno, tohle mě nějak udeřilo do očí během četby. Ten závěr s Holly byl tak trochu přitažený za vlasy. Trochu mě štvalo, jak v jednom kuse padalo "ježkovy voči" a své dceři říkal dušinko (kdo takhle komukoli říká?). Bylo to dlouhé? Ano. I když se počet stránek mírně snížil, tak 23 kapitol na 424 stranách - pro mne celkem peklo na soustředění. Pomalejší rozjezd to mělo, ale pak to nabíralo celkem spád, přibývala další jména, která se mi pletla. Líbil se mi Frankův vztah ke Stephenovi. A za ten úplný závěr jsem ráda. Přesně takový je život.“... celý text
— Niu

Na Věrnosti Na Věrnosti

„1. Je to dobře napsané a přeložené. Napsané tedy ve smyslu, že postavy jsou živé, plastické. Autorka umí psát. 2. S detektivkou to mnoho společného nemá. Dlouhatánské pasáže vzpomínek, které s nějakým vyšetřováním příliš společného nemají. Vyšetřování se v knize prakticky neděje. 3. Ačkoli je 420 stránek na autorku málo, na mne pořád ještě příliš. Četl jsem to jako detektivku, té jsem se vlastně nedočkal. A až budu chtít číst závažný společenský román, sáhnu raději po Thomasu Mannovi, Faulknerovi, Dostojevském nebo McCartym. Tuto knihu jsem chtěl mít už rychle za sebou. Když už jsem se v ná dostal tak daleko......“... celý text
— exlibris470

Přejít na knížky autora