T. E. Hulme

anglická, 1883 - 1917

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Imagisté
Imagisté
Modlitba za úsměv luny
Modlitba za úsměv luny

Nové komentáře u autorových knih

Imagisté Imagisté

„Zásadní hnutí, které ukázalo, že není třeba svazujících prvků. Že se stačí kouknout kolem sebe, vnímat okolní svět, zaměřit se na vizualitu a přesně kladené obrazy. A přestože bylo hnutí celkem centralizované (výborný doslov i medailonky Josefa Jařaba), napříč výborem se ukazuje, že téměř každý imagista má osobitou poetiku – někdo se inspiruje řeckou mytologií, jiný kombinuje orientální motivy, někdo překládá francouzské symbolisty a vpouští do angloamerického prostředí svěží vlivy. I forma, třebaže se u většiny básní blíží rytmu mluveného slova, je různá; například Hulme melodičnost umocňuje občasnými rýmy, naopak Pound přinejmenším experimentuje s řádkováním a zlomy. Vůbec největší radost mi dělají básně, které nezůstávají pouze u milostných a přírodních témat, ale tematizují i pozorování a vnímání, případně selhání lidského zraku a následnou iluzi. Ale některé kondenzované obrazy mi stačí samy o sobě – třeba ikonické dvojverší od Pounda inspirované japonskou tradiční formou ("NA STANICI METRA / Zjevení těch tváří v davu; / Lístky na vlhké černé větvi."), Hulmeho báseň výstižně pojmenovaná "Obrazy" (" Staré domy kdysi žily lešením / a hvizdem dělníků"), ale i verše pozapomenutých, nicméně neméně pozoruhodných básníků, kteří lakonickými a přesnými obrazy nešetří ("Ticho v pokoji / snáší trpělivě / kroky na ulici." od Flinta; "Tříštivý praskot bruslí, které narážejí na led, / je jako šustění konečků tenkých stříbrných křídel." od Fletchera). A přitom stačí tak "málo". Vyjít ven, koukat se, zobrazit. Někdy stačí i radost z toho být součástí vnějšího světa, nesobecky si všímat okolí, které chtě nechtě vypoví i o nás. Obrazy obstojí samy o sobě. STÍN Hebké jako lůžko v zemi, kde leží kámen – tak jemné a tak chladné mne jaro svírá ve svých pažích, ve svých rukách. Bohatá jak vůně nová země na kameni, který leží a dýchá vlhko svými póry – jaro mne svírá, svými kvetoucími vlasy přináší do mých očí tmu. (s. 49, William Carlos Williams)“... celý text
— lubtich

Imagisté Imagisté

„Hned je ten podzim méně sychravý. Tahle sbírka je jako ojedinělé paprsky slunce v pochmurném počasí. :)“
— OsolenéKnihy

Imagisté Imagisté

„Druhý důsledek četby Hilského Modernistů. Imagistická poezie se mi skutečně líbí, je to tak příjemné mít pro jednou pravdu... STŘEDNÍ VĚK Jako černý led ozdobený nesrozumitelnými vzory ignorantským bruslařem je nezajímavý povrch mého srdce. Mou oblíbenkyní je pravděpodobně Amy Lowellová (viz výše), ale celkově se jedná o velmi vyrovnanou sbírku. ŽIVÉ HROBKY Za mrazivé noci, kdy zbraně mlčely, opřel jsem se o zákop a napsal si haiku o měsíci, o květech a sněhu. Ale neslyšně cupitající obrovské krysy, nafouklé z toho, jak se krmí lidským masem, naplnily mne úzkostným děsem. Asi nejčastějším tématem básní je příroda/svět (F.S. Flint níže), ale najde se tu i řada těžších kousků (jako báseň Richarda Aldingtona výše). LABUŤ Pod bělostným stínem a zlatou, modrou a slézovou, kterou hlodáš se šeříkem vrhají na vodu, se míhají ryby. Před zeleň chladných listů, zčeřené stříbro a matnou měď krku a zobáku do hluboké temné vody pod klenbou zvolna vpluje labuť. Vplouvá pod temnou klenbu a do černé hlubiny mého smutku vnáší bílou růži nadšení. Asi k tomu zkrátka nemám moc co říct, básně jsou nejrůznějších tvarů, velikostí i témat. Josef Jařab v doslovu píše, že mezi imagisty bylo jen málo velkých básníků... Říkám na to: "No a co?" Malá poezie se mi v lecčem zdá lepší, než ta velká (já vím, paradox...). Mrzí mě, že o moc víc toho z tohoto proudu v češtině nevyšlo... (níže Hilda Doolittleová) TŮŇ Jsi naživu? Dotýkám se tě. Chvěješ se jak mořská ryba. Pokryji tě svou sítí. Jaký jsi - zajatý? P.S. Ano, skutečně se zdá, že Podzim, je roční období, které v této sbírce převládá, ale jsou tu i básně jarní a letní :D (Na žádnou zimní si nevzpomínám...)“... celý text
— Jass

Modlitba za úsměv luny Modlitba za úsměv luny

„První kniha čtená v důsledku Hilského "Modernistů" a rozhodně toho nelituji. O T. E. Hulmovi jsem předtím nikdy neslyšela, ale imagistické hnutí mě zaujalo a on napsal první imagistickou báseň... zdálo se mi, že to by mohlo být dobré místo, kde začít... XXX S dvornou úklonou ohnutý strom vzdychl, představím vás svému příteli, slunci. Celý výbor začíná Hulmeovými básněmi, řada z nich je velmi těžko uchopitelná a jiné jsou zas "jen" básněmi všedního okamžiku, obrazy (jako ta uvedená výše), jiné pro plné docenění vyžadují znalosti určitých reálií (viz níže). XXX Raleigh, uvězněn v temné věži, snil o modrém moři, za kterým v podivném tropickém ráji kvetl pižmovník... Po většinu sbírky pro mě platí čím kratší, tím lepší, ovšem básně jednořádkové už byly trochu příliš krátké i na mě... XXX Staré domy kdysi žily lešením a hvizdem dělníků. Pak nastává část esejistická, a pokud se mi do teď zdálo, že je Hulme poněkud výstřední, u esejů jsem dospěla k závěru, že je šílenec... i když... dost možná geniální šílenec... Eseje jsou různých délek, i když průměr je - řekla bych - jedna stránka. Jeden z těch kratších a stravitelnějších sem kompletně přidávám. "Tělo V metru jsem slyšel někoho, jak říká "je mi nanic", a uvědomil jsem si, že všechny naše analogie spirituální i intelektuální jsou odvozeny z čistě tělesných aktů. A co víc, všechny atributy absolutního a abstraktního nejsou skutečně ničím víc (pokud něco vůbec znamenají) než elaboracemi jednoduchých vášní. Veškerá poezie je věcí těla - to jest, aby byla opravdová, musí ovlivňovat tělo." Pro porovnání jsem chtěla přihodit něco víc nepochopitelného, ale... nechce se mi, radši pár dalších zajímavých myšlenek: "Nůž se mi otvírá v kapse, jestliže nějaké kniha tvrdí, že nějaký subjekt lze rozdělit do tří oddělených částí." (Popely) "Absolutno bylo vynalezeno proto, aby smířilo příčiny, jež jsou konfliktní. Ale tyto příčiny jsou nutné a musí být konfliktní, dokonce i v povaze samotné Pravdy. Je zcela absurdní konstruovat jakési absolutno, jež v každé chvíli pouze pomocí umělé gymnastiky zvládá ono usmiřování těchto příčin." (Popely) "Zvířata jsou ve stejném stavu, v jakém byli lidé předtím, než byl vynalezen symbolický jazyk." (Popely) "Filosofie je o lidech v šatech, nikoli o duši člověka." (Popely) "Pravdy neexistují předtím, než je vynalezneme. Odpovídají lidské potřebě ekonomie stejně jako věrouky lidské potřebě víry." (Prostor) "Zdá se, že ta kniha mění svět, ale nic není vzdálenějšího pravdě. Jen otáčí větrného kohouta na věži novým směrem. Libovůle filosofie je zcela nezodpovědná, nejsnadněji měnitelná věc v přírodě a zcela odtržená od přírody. Takže buď skeptický vůči prvnímu entuziasmu, který dává nová idea." (Francouzština) No... to jsem se rozšoupla... ale jak jsem si mezi nimi měla vybrat? Pak následují dokumenty - pár dopisů a doslov překladatele, které nám Hulmeho ukazují v širším kontextu. Bezesporu je to neskutečně zajímavá postava stojící na počátcích modernismu. Myslím, že ještě omrknu jeho další eseje v angličtině, i když si vůbec nejsem jistá, jestli to zvládnu pobrat...“... celý text
— Jass

Imagisté Imagisté

„V roce 1910 byl asi jen podzim. Ale za to krásný.“
— maruska283

Přejít na knížky autora