Sergej Nikolajevič Bulgakov

ruská, 1871 - 1944

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u autorových knih

Věchi Věchi

Extrémně zajímavý sborník. Asi z žádné jednotlivé knihy jsem se toho nedozvěděl tolik o ruské mentalitě. Sborník na pozadí hodnocení tehdy nedávné revoluce z roku 1905 pojednává o různých aspektech situace ruské společnosti, v jaké vstupovala do 20. století. Všechny fatální omyly bolševismu (a z nich plynoucí tragédie Sovětského svazu) nespadly z nebe, nýbrž vyvěraly ze specifického společenského, myšlenkového a politického kvasu (či strnulosti) v Rusku na přelomu 19. a 20. století. Zdá se to vzdálené, ale není. To, co se děje v Rusku dnes, nelze pochopit bez pochopení celého 20. století, a to s nadsázkou řečeno začalo tímto sborníkem. (Samozřejmě nejsem nadšený ze všech statí stejně -- Kisťakovskij a zejména Izgojev jsou slabší --, ale většina má opravdu velmi vysokou intelektuální kvalitu.) "Nihilistický moralismus je základním a nejvlastnějším rysem duchovnosti ruské inteligence: z popírání objektivních hodnot vyplývá zbožštění subjektivních zájmů bližního („lidu“), odtud pak přesvědčení, že nejvyšším a jediným úkolem člověka je služba lidu, a odtud asketická nenávist ke všemu, co brání nebo jen nenapomáhá realizaci tohoto úkolu. Život nemá žádný objektivní vnitřní smysl; jediným štěstím v životě je materiální zabezpečenost, uspokojení subjektivních potřeb; proto je povinností člověka zasvětit všechny své síly práci na ulehčení údělu většiny, zatímco vše, co ho od tohoto úkolu odvádí, je zlem a musí být nemilosrdně vymýceno. Takový je onen podivný, logicky špatně vystavěný, psychologicky však pevně stmelený řetězec úvah, který určuje veškeré chování a systém hodnot příslušníka ruské inteligence. Nihilismus a moralismus, ateismus a fanatická surovost mravních požadavků, bezzásadovost v metafyzickém smyslu (neboť nihilismus v podstatě znamená popírání principiálních hodnot, objektivního rozdílu mezi dobrem a zlem) a neobyčejně důsledné a svědomité Ipění na empirických principech, tj. na v podstatě konvenčních a neprincipiálních nárocích -- to vše spoluvytváří svérázný, racionálně nepostižitelný a zároveň pevný svazek antagonických motivů, představující mohutnou psychickou sílu, a zároveň je to i způsob myšlení, kterému říkáme nihilistický moralismus." (S. L. Frank: Etika nihilismu)... celý text
jozik_v_tumane


Jaltský a konstantinopolský deník Jaltský a konstantinopolský deník

Velké zklamání. Snad proto, že jsem se nechal unést popisem knihy a charakteristikou autora. Podle toho jsem čekal duchovní úvahy myšlenkově ustáleného člověka. Realita je ale přesným opakem. Jde o prozaické deníkové zápisy člověka spíše znejistěného a ve svém relativně vysokém věku stále tápajícího. S ohledem na dobu a jeho osudy pochopitelné, ale nijak inspirativní. Jediná pasáž, která mě více oslovila je popis Hagie Sofie. V tom se s autorem naprosto ztotožňuji.... celý text
ZaS


Velký inkvizitor Velký inkvizitor

Jaký je vztah člověka a Boha? Mohl Vševědoucí udělat chybu a má omylný člověk právo tuto (zdánlivou) chybu opravit? Má církev právo přetvářet Boží Zákon? Je vůbec člověk oprávněn přemýšlet a tedy nutně i pochybovat o Bohu?... Tato kniha, respektive spíše kapitola, ve mně zanechala řadu otázek. Podle mě jedno z nejkacířštějších děl paradoxně napsané přesvědčeným křesťanem dále rozpracovává otázky nastíněné ve Zločinu a trestu.... celý text
kuba1



Jaltský a konstantinopolský deník Jaltský a konstantinopolský deník

Je třeba poznamenat, že se nejedná o duchovní deníky, spíše se jedná o zamýšlení se nad událostmi autorova života a vnitřní recepce, duchovní deník by měl být více dialogický. Jaltský deník považuji za poměrně slabý a těžko z něho něco hlubokého vytěžit, snad jen nasát jakousi existenciální úzkost. O to přínosnější je deník konstantinopolský, kde několik témat je odhalováno z více úhlů pohledu s větším smyslem pro pochopení. Témata těchto deníků jsou převážně emigrace, odloučení od dětí, hledání pojítka mezi římskou a pravoslavnou církví, spočinutí nad krásou světa. Knihu bych doporučil těm, kdo jsou již v nějaké náboženské tradici zakotveni, neboť jinak těžko nalezneme těžiště z kterého vychází vertikála k věčné Pravdě.... celý text
dutch


Velký inkvizitor Velký inkvizitor

Není mnoho textů, které by se, ač sami ne obsáhlé, staly texty doslova historickými. Vždyť v tomto souboru esejí je jen malý výčet velkých autorů, podtrhující monumentální zájem o tuto "báseň" Ivana Karamazova. Respektive zájem o otázku, jež duch Velkého inkvizitora pokládá. Velkou otázku lidské svobody. Zřejmě ani sám autor Dostojevský na ni nebyl schopen plně odpovědět. I to dokazuje závažnost tohoto "problému". Problému, jež nekončí v 16. století s inkvizicí, ani v 19. století Dostojevského. Jde o problém vždy aktuální, nadčasový a tolik život určující. ... celý text
Jameses