1. Domů
2. Autoři
3. Růžena Dostálová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 11
• Bazar 8
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 11 knih

Nové komentáře u knih Růženy Dostálové

Dějiny Byzance

„Na rozdíl od všech předchozích komentujících jsem dal čtyři hvězdičky a vysvětlím proč. Jelikož jde o víceméně jedinou česky psanou obsáhlou monografii o středověké východořímské říši, nezaslouží kniha nic jiného než potlesk. Protože my na západě se z pravoslavného východu Evropy zajímáme leda o Rusko (a trochu novověké Řecko) a jinak je nám pravoslavná východní část Evropy dost cizí (to ovšem není naše nafoukanost, ale důsledek vzájemného historického odcizení těchto dvou částí Evropy), je tato kniha velmi užitečným zaplněním prázdného místa. Slabinu knihy nicméně vidím v její koncepci. Kapitoly věnující se tomu, co se většinou rozumí pod pojmem kultura, jsou přiřazeny zvlášť na konci, větší část knihy před nimi bych ovšem označil skoro jako analistickou. Všechno, co se ve východořímské říši dělo, je víceméně líčeno chronologicky, jak to šlo za sebou. Takže čteme, že nastoupil ten a ten císař, udělal ty a ty činy, za něj se v římské společnosti započaly či dovršily ty a ty společenské změny, a s nástupem dalšího císaře zase dokola. To možná vyhovuje někomu, kdo chce číst dějepisnou knihu jako beletrii, ale jinak to orientaci v dějinách této říše spíš ztěžuje. Kdo hledá činy konkrétního císaře, nebude mít s knihou problém, ale zájemce o společenský vývoj už tak spokojený nebude. Když chcete třeba vědět, zda venkovští rolníci zůstali po celé období trvání říše svobodní nebo byli někdy znevolněni, případně jaký byl jejich vztah k privilegovaným držitelům půdy, ve které části analisticky uspořádané knihy to máte hledat? Totéž pokud jde o sociální skladbu měst, životě ve městech a vztah měst k ostatním složkám společnosti. A ono nejde jen o to, kde to v knize najít, ale že tyto otázky a vůbec hospodářské dějiny jsou v této knize na velmi velkém okraji zájmu. Mě třeba zajímalo, zda se v zemědělském hospodaření oproti antice výrobní postupy (to znamená technická stránka, např. užití zvířat, nástroje, organizace výroby atd.) změnily, ale nenašel jsem. Takže by pro čtenáře bylo přínosné, kdyby kapitoly věnované politickému vývoji byly občas přerušeny ucelenými kapitolami věnovanými vývoji v oblasti společenského uspořádání a v hospodářském vývoji. Mám nicméně dojem, že v autorském kolektivu zrovna na tyto otázky nebyl žádný odborník, a proto se v knize prostě nenacházejí. A to je obrovská škoda, protože bez toho je obraz oné východní říše prostě neúplný. A ještě jedna věc: v předmluvě autoři přiznávají, že "Byzanc" je pro nás něco cizího, co velmi málo známe, ale už proto bych očekával, že se v knize také budou snažit nějak názorně ukázat, co bylo ve středověké římské říši na východě odlišné oproti tomu, co důvěrně známe ze středověkého západu Evropy. Sice bych neřekl, že to bylo vyloženě nutné, ale když už byla zařazena kapitola o vztahu říše ke Slovanům, mohla klidně vzniknout i kapitola věnovaná odlišnostem oněch dvou středověkých světů.“... celý text
— nmek

---

Dějiny Řecka

„Zatím jsem četla jen část věnující se Řecku od vzniku jeho státnosti (1828) do současnosti (resp. roku vydání: 1998), což je ale suverénní většina tohoto tlustospisu. Antika a Byzanc, k nimž i v češtině existuje řada monografií, totiž dostaly nepoměrně méně prostoru než moderna. A jelikož si starší dějiny hodlám nechat na jindy, dovolím si napsat komentář k přečtené části dřív, než svoje dojmy zapomenu. Nejprve objektivně. Na to, jak třaskavé moderní dějiny jsou, se Pavlu Hradečnému podařil celkem vyvážený výklad. I tak sice mezi řádky prosvítají jeho preference, například hodnocení "demokracie dobře, monarchie špatně". Nicméně nevynechává ani informace problematické, málo líbivé a kontroverzní. Třeba o teroru demokraticko-humanistických venizelistů proti royalistům, který se rozpoutal za první světové války po emigraci krále, nebo naopak o poměrně prosperujícím hospodářství za junty plukovníků. Mně osobně přišlo škoda, že čím starší dějiny, tím zběžněji jsou podány. O válce za nezávislost či o bavorokracii se čtenáři dostane jen základních informací, kdežto každé volby z 90. let jsou rozebrány do takových detailů, jako je procentuální úspěch nejokrajovějších straniček. Po dočtení posledních kapitol mám intenzívní pocit, že osobně znám Karamanlise, Papandrea a Mitzotakise. Ale já bych radši znala prvního prezidenta Kapodistriase, smutného a asketického osvícence, jehož vláda nad Řeckem byla absolutní sebeobětí. Novodobá politika - likvidace národní suverenity, skandály a věčné volební tahanice mezi Nea Dimokratia a PASOKem - jaksi postrádá romantičnost. A teď subjektivně. V Řecku si připadám doma a považuji Řeky za svůj adoptivní národ; proto mi každá kapitola něco připomněla... nebo dovysvětlila. Pochopila jsem, proč rodný dům Kemala Atatürka v Soluni hlídá děsivá vysokánská zeď s ostnatým drátem a kamerami (Turci si v něm v 70. letech zinscenovali výbuch jako záminku k pogromu na Řeky v Cařihradě). Došlo mi, že nadživotní portrét Kolokotronise není na budově muzea v Korinthu jenom proto, že tento rek patří k hrdinům osvobozovací války; kousek odtud se totiž odehrála slavná bitva v soutěsce Dervenakia, kde na hlavu porazil Turky. O něco lépe teď rozumím i tomu, proč řečtí studenti tak rádi mávají vlajkami se srpem a kladivem a čmárají rudé hvězdy (doteď se mi to různí lidé pokoušeli vyložit, ale odpověď ve stylu komunisté prohráli v občanské válce je trochu matoucí). A konečně jsem si prostudovala peripetie boje o verginské slunce mezi Řeckem a, ehm, tím státem, kterému se v Řecku neříká Makedonie. Coby někdejšího obyvatele Soluně, který první den zíral na obří nápis μακεδονια ειναι ελληνικη (Makedonie je řecká) jako tele, mě totiž tahle věc strašně zajímá. Nu, a také jsem měla strašnou radost z každé zmínky o Soluni, neřku-li z fotky této špinavé škaredé metropole, v níž proběhla většina atentátů, protože jééé, to je u nás!. Značnou část toho, co jsem věděla o řeckých dějinách, mi vyprávěli samotní Řekové. Kniha tomu dodala rámec a souvislosti. Od jistého Kerkýřana jsem slyšela o pogromu proti cařihradským Řekům, při němž byl zaživa upálen otec jeho přítele; konečně znám kontext. Také už chápu třeba to, proč měl můj kamarád v očích slzy, když mluvil o maloasijské katastrofě. Tehdy jsem myslela, že vím, oč jde (prohra Řecka ve válce s Tureckem, ztráta odvěkého území a povinná výměna obyvatelstva), ale můj dřívější turecký zdroj elegantně pomlčel o masakru ve Smyrně, takže mi tak prudké emoce zůstaly záhadou. Ale hlavně mi všechny kapitoly o moderní historii připomněly jeden soumrak v Athénách. Šli jsme s mým dobrým přítelem, sefardským Židem z Rhodu, z hory Lykabéttu, odkud jsme pozorovali západ slunce, na náměstí Omonia. Za tu cestu mi stihl vyložit novější řecké dějiny, počínaje historkou, jak Kapodistrias lstí naučil Řeky jíst brambory, a konče tragickou a bizarní smrtí krále Alexandra. A znovu se musím obdivovat jeho znalostem. Stýská se mi po Řecku (existuje pro to slovo νόστος, odtud nostagie) a Dějinám jsem vděčná, že mě alespoň nutí vzpomínat.“... celý text
— JulianaH.

---

Dějiny Řecka

„Autoři v této knize s láskou přistoupili k řeckým dějinám a velice detailně je nám v této knize podali.“
— Kuža007

---

---

Dějiny Byzance

„Skvělá kniha, která vznikla díky skvělé týmové práci našich byzantologů, či spíše odborníků na Římskou říši na východě. Je to skvělá monografie o historii a kultuře Byzantské říše od jejích počátků do jejího smutného konce.“... celý text
— Kuža007

---

Byzantská vzdělanost

„Knihu Byzantská vzdělanosť, možno priradiť skôr k učebnicovým typom literatúry. Rozhodne možno vyzdvihnúť po kvalitatívnej stránke neprekonané dielo na danú tému. Autorka zvolila "epochálny" prístup, v ktorom byzantské dejiny rozparcelovala a podľa jednotlivých období ozrejmovala čitateľovi po jednotlivých obdobiach stav, rozvoj, intelektuálov a pod. Na dokreslenie autorka pristúpila k naozaj početným citáciám rôznych diel, ktoré však pre svoju nesúrodosť môžu pôsobiť trošku rušivo, avšak vzhľadom k rozsahu témy je to rozhodnutie, ktoré čitateľa rozhodne vovedie do stavu písomnej kultúry. Knihu možno jednoznačne odporučiť všetkým ktorí sa zaujímajú o dejiny Byzancie či o históriu vzdelanosti.“... celý text
— Benedikt