Robert Merle

francouzská, 1908 - 2004

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 27 knih
Smrt je mým řemeslem
Smrt je mým řemeslem
Malevil
Malevil
Dědictví otců
Dědictví otců
Meč a lásky
Meč a lásky

Nové komentáře u autorových knih

Dědictví otců Dědictví otců

„Hrozně zvláštní knížka. Zajímalo by mne, zda Merle skutečně přistoupil k té staré francouzštině nebo je to pouze rozmar českého překladatele. PAN spisovatel tuto epopej započal v roce 1977 a já jsem četl vydání z roku 1989. Jazyk je skutečně nadmíru kostrbatý a košatý, čtenář se tím musí prokousat a je jen na něm, jestli u Sioraků vydrží. Ze začátku knihy jsem si říkal, jestli knížku odložím nebo to vydržím a dočtu do konce. Akce tam moc nenajdete, ovšem popis toho jak se ve Francii v období 16. století žilo je tam habaděj. Mor, nákupy pozemků, vztahy, náboženství a vykreslení politické situace si mne nakonec natolik získaly, že v sérii budu určitě pokračovat. Knížka vás postupem doby začne bavit a vy prostě musíte vědět jak to dopadne se Samsonem, Héličkou nebo Jonášem s vlčicí. Způsob psaní vás prostě chytne za srdce. Lidé se dřív skutečně uměli mít rádi a zároveň se nebáli si to vzájemně říct, láska otcovská, bratrská nebo jen čisté přátelství, mělo v těchto dobách velkou hodnotu a cenilo se. Autor tyto city umí nádherně popsat a v podstatě vystihuje ducha doby. Tipuju, že kvalita série bude stoupat s každým dalším dílem.“... celý text
— Jochen77

Dědictví otců Dědictví otců

„Obří ságu o Petrovi ze Sioraku milovala naše maminka a společně s ní to četl i bratr a tak nezbývalo než se přidat. Teď jsem přerovnávala knihovnu a začetla se a už jsem to neodložila, dokud se mládenci nevydali do světa. Celý příběh jsem nahlédla jinýma, o dost staršíma očima, takže jsem se víc smála, pasáže o sporech mezi hugenoty a katolíky brala rychle a nad společenství tam dědků občas oko pozvedla :)“... celý text
— Vesmich

Smrt je mým řemeslem Smrt je mým řemeslem

„Analyzovat a vyzdvihovat skvělost tohoto díla nechci, to už určitě zaznělo x-krát, ale co bych rád napsal se týká zamyšlení, zda bych obstál já. Zkusil jsem si představit situaci, kdy by mi nadřízený řekl, abych provedl analýzu výkonnosti jednotlivých lidí v týmu, což není úplně GDPR košér. Asi bych se zarazil, ale kdyby dodal, že to je posvěcené ze shora a je to pro dobro nás všech, asi bych nakonec neprotestoval a analýzu vypracoval co nejsvědomitěji. Kdyby nedej bože šlo do tuhého, použil bych asi podobnou argumentaci jako Rudolf - dostal jsem zadání, plním úkol, zodpovědní jsou ti nade mnou. Uf, trochu mě z toho zamrazilo. Pak jsem si vzpomněl, jak si nedávno nechal jeden náš známý politik udělat kompro na svého oponenta a politická scéna se rázem rozdělila na dva tábory a zvláště ti obhájci mi přišli směšní, a tak jsem se uklidnil. Byla to jen představa...“... celý text
— Artim

Malevil Malevil

„Tuto knihu jsem četla kdysi v dávném 20. století... Nastal čas si ji připomenout, nelituji ani omylem. Myslím, že teprve teď jsem si ji opravdu užila. Kdysi jsem viděla film podle ní natočený a ten nedoporučuji. Začátek, než dojde na den D, je trochu zdlouhavý, potom zjistíme, že z obyčejného každodenního života nás autor hodil do víru nečekaně tragických a nebezpečných událostí. Některé věci, není jich mnoho, si poněkud přizpůsobil, tak už to ale bývá. Budiž mu odpuštěno. Nebudu uvádět příklady, při čtení si jich doufám každý povšimne a věřím, že pro většinu čtenářů jsou to víceméně prkotiny. Nějak jsem ještě stále plná dojmů ze čtení.... To, že zanikla civilizace, je už vícekrát literárně i ve filmu zpracované téma, dá se říct, že žádná novinka. Ovšem, který dospělý člověk není úplně naivní, dokáže si připustit, že se případná zkáza - z nejrůznějších příčin - může přihodit i v realitě. Podstatná otázka je, jak by to vypadalo potom, jak by se s nastalou situací poprali přeživší. Autor Malevilu si s tím poradil, podle mě, velice dobře a předhodil nám množství napínavých a dramatických dějů a samozřejmě přehlídku nejrůznějších charakterů... Někdo, pod vlivem okolností, ze sebe dostane to nejlepší. Někdo zas naopak, to nejhorší. Tak to prostě je, protože takoví jsou lidé. Kdybychom jako jeden ze základních kamenů postapo literatury umístili na nejvyšší příčku Den trifidů, tak Malevil (a ještě pár dalších) by tam měl rozhodně také svoje právoplatné místo. Skvělá kniha! :-)“... celý text
— alekis

Výlučná vlastnost člověka Výlučná vlastnost člověka

„Krásná kniha!“
— Jaja0403

Přejít na knížky autora