• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Robert Hugh Benson

Pán světa

„Z této vynikající knihy si dovolím upozornit na dva detaily (i když je jich tam více). 1. K pochopení knihy je třeba velmi dobře a důkladně pročíst poslední kapitolu. 2. Skvělá je kapitola, kde jedna postava podstoupí dobrovolně eutanasii, ale po smrti zjišťuje, že nadále existuje. Je to jakási varianta tzv. "Pascalovy sázky" (kdo nezná, najde o ní informace na internetu). Lépe jsem ale slyšel se k této problematice vyjádřit v historce z nemocničního prostředí, kdy ateistický primář si dělal legraci z věřící sestry asi takto: "Sestřičko, co vy budete dělat, až po smrti zjistíte, že žádný bůh neexistuje, že jste mrtvá a nic není?" Na což mu ona vtipně odpověděla: "Pane primáři co já, jestliže Bůh neexistuje tak budu mrtvá a nic nebudu vědět. Ale co Vy si počnete, až po smrti zjistíte, že stále jste a že Bůh existuje?"“... celý text
— Legens

---

Neviditelné světlo

„Je to sbírka povídek, jejichž námětem jsou vize a pocity kněze na pozadí událostí. Ne se všemu jsem porozuměl, ne se vším souhlasím, ale celkově je to skvělé, hodné přečtení a zamyšlení.“... celý text
— Cinik

---

Pán světa

„Věru musím říci že ač jsem člověkem věřícím ba i křesťanem, dalo by se říci sic tato kniha nebyla k mé potěše. A teď už vážně. V zásadě jsem u této knihy vysloveně trpěl. To že ji psal oddaný ortodoxní katolik je velice znát. Nejvíce mi vadilo jeho nepochopení jakým člověkem je ateista. Viděli jste někdy někdo ateistu, který by se snažil někoho na smrtelné posteli "odvrátit od Víry pravé"? A nebo nové "ateistické" náboženství? V podstatě jsem měl pocit, že si to sám autor prostě nedovedl představit, tudíž promítnul do svých "protivníků" své vlastní vnímání světa a tak paradoxně odhalil, jak moc fanatickým je on sám. Krom toho je kniha zdlouhavá a celou dobu se tam v ní v podstatě nic neděje. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že vzít to do ruky jiný, trochu šikovnější autor a pouze ji trochu "učesal" nemusel by ani nějak zásadně měnit děj a kniha by se mnohem lépe četla/poslouchala a dokonce by byla i zajímavá. Kniha zkrátka nezestárla dobře a dnešní autoři jsou mnohem dál. Co tedy mohu knize pochválit? Námět, který měl potenciál a dokonce i ne nutně špatnou pointu, v dobrém smyslu úsměvnou futuristickou vizi dnešních dní a dost jsem si užíval archaický jazyk, kterým byla psána.“... celý text
— uzivatel90562

---

---

Neviditelné světlo

„Kvalita této knihy plně odpovídá tomu, že jsem na ni dostal to nejlepší doporučení z nejlepších - od Jana Čepa. Ve druhé povídce z knihy Modrá a zlatá se o "The Light Invisible" zmiňuje její protagonista Jiljí Klen jako o oblíbené četbě jeho zesnulé španělské manželky. Po takovémto doporučení to prostě nešlo nepřečíst. A je to skutečně skvělé. Řekl bych, že se zde ani nejedná tak o ty jistě čtenářsky atraktivní vize z oblasti duchovního světa, které v průběhu svého života měl a má starý katolický kněz, a ve zpočátku volně na sebe navazujících povídkách, které postupně nabývají charakteru kapitol románu, je sděluje vypravěči knihy, jako spíše o autentické vylíčení vlastních pocitů katolického kněze. Není to prezentace víry ani výklad písma, ale skutečně pocity kněze. Závěry pro svou víru si musí čtenář (spolu s vypravěčem), vyvodit sám. Tato kniha mi dokázala upravit pohled na radost, utrpení, přírodu, život, nemoci, a jiné. Snad nejvíce ze všeho co jsem četl mi ukázala a přímo dokázala, jaká je skutečná celospolečenská potřebnost a nutnost zdánlivě izolovaného a z povrchního pohledu zbytečného řeholního života mnichů a jeptišek v geniální kapitole "V klášterní kapli". Kniha končí trochu nezřetelně, čemuž se nelze divit, protože kněz, který vypravěči své příběhy a zkušenosti postupně líčí v poslední kapitole umírá, takže tento svůj zážitek již vylíčit nemůže. Prostě zkušenost se smrtí čeká na každého z nás individuálně a s nikým se o ni na tomto světě nepodělíme.“... celý text
— Legens

---

Neviditelné světlo

„Už jsem od autora četl lepší díla, v druhé části je ale pár velmi dobrých povídek.“
— Admiva