Riikka Pelo

finská, 1972

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Náš všední život Náš všední život

„Bylo to silné. Místy až moc silné. Měla jsem pocit, že jsem u toho. Cítila jsem tíhu vztahu mezi matkou Marinou a dcerou Aljou, tíhu života v SSSR, žila chvíli vedle nich. Drsné, ale výborné.“... celý text
— lencin

Náš všední život Náš všední život

„V mládí jsem si zamilovala vášnivé verše ruské básnířky Mariny Cvetajevové. Potěšilo, že své básně věnovala také Čechům a českým reáliím. O jejím životě jsem věděla jen málo. Že žila v exilu mj. v Praze a že se pro mne tehdy z nepochopitelných důvodů vrátila do hrůzného Stalinova SSSR, kde ji čekal tragický konec. Nejedná se ovšem o klasický životopisný román a tak mě pomohlo, že jsem si na internetu našla životopis Mariny i její dcery Ariadny zvané Alja. Mohla jsem se při četbě, kdy se stále střídají časové linky a události z pohledu matky a dcery trochu lépe orientovat..Kniha je vlastně hlavně o jejich složitém vztahu plném intenzivní lásky, nenávisti , nepochopení snad i pozdního prozření. Jinak mi úplně vzala "vítr z plachet" haki34, protože bych se asi méně umnými slovy opakovala - také jsem cítila ten pot, bahno, bídu a zoufalství....bála se o zaslepenou, pomýlenou, tak šťastnou Alju... Nemůžu říct, že se mi kniha vyloženě líbila. Ne jako celek. Ale po dočtení ve mě pořád hlodá, musím se k určitým pasážím v myšlenkách vracet. Tak asi splnila svůj účel. Klobouk dolů před mladou paní spisovatelkou a naší překladatelkou Kateřinou Výtiskovou.“... celý text
— jana14

Náš všední život Náš všední život

„Krutá kniha o krutých osudech. Pomalu, pomaloučku nás autorka vede hlouběji do tenat krutosti . Nejprve tedy záblesky z horkého léta v Československu, matka a dcera na českém venkově, na útěku už roky, matka básnířka, přemýšlivá dcera, poslední dny před odchodem do školy. A pak tedy Moskva roku 1939, dcera již dospělá a matka, zoufalá matka, která (snad) jediná z rodiny jasnozřivě vidí, kam se řítí Rusko. Tohle je krutá kniha, dává nám nahlédnout do srdce žen - matky a dcery - do jejich nadějí, snů, do temných koutů jejich duše. A také ukazuje - nemilosrdně a bez příkras - kam vede strašlivá demagogie a fanatismus, kde ve jménu "lepšího člověka a nových zítřků" lidé udávají své blízké a posílají je tak na smrt - a dělají to dobrovolně, považují to dokonce za výsadu a čest - aby pak nakonec sami skončili v drápech této mašinérie. Krutá kniha, napsaná o ruské básnířce z minulého století - ale tolik, tolik aktuální v těchto dnech“... celý text
— eiramka

Náš všední život Náš všední život

„tak..váhám jestli velmi dobrá, nebo výborná...emoce ve mně hrají a zůstávám více při zemi. Přiznám se, anotaci jsem předem nečetla, snad jen, že kniha je o ruské básnířce Marině Cvetajevové...a o Marině jsem si předem také nic nenačetla. Takže jsem dostala plnou palbu hned. Zostra, mezi oči... Přiznávám, zpočátku jsem se hůře začítala, bloudila jsem mezi osobami, v časoprostoru...Ariadna, Alja, Rys, Lev, Hrošík...Mur, Serjoža...kdo je kdo ? a kdo je kdo v lince z roku 1939 ? dvě časové linky se mi líbily velmi, ne že ne...ideální způsob jak nám přiblížit minulost a vývoj složitého vztahu matky a dcery..Chtěla silnou dceru, vychovala si ji. Také jsem spoustu času uvažovala, kdo napsal "poezii" mezi kapitolami - a až díky zdejším komentářům a ematurku jsem zjistila, že jsou vlastně fiktivní, respektive napsané autorkou.. Kniha je napsaná velmi naturalisticky.. popisy z českého období, výlet na Karlštejn, kde jsem úplně cítila Marinin pot a zoufalství. Tíhu a rozervanost duše, bahno mezi prsty. Mokrá medvědí kožešina, tříštící se sklo, zlomená borovice. Ariadna nastupuje do ruského gymnázia a zároveň se v paralelní lince chystá navštívit daču...a já udělala velkou chybu, že jsem v té tlusté, velmi tlusté knížce nahlédla o kus dál...stránky se otevely na scéně Aljina výslechu...násilí, mučení těhotné ženy. Co myslíte, jak dopadlo ? a kdo byl Mulja, uváděný jako její oficiální partner, dle knihy otec nenarozeného dítěte a zároveň Jidáš a jeden z katanů ? Byl tam ? byl tam doopravdy ? proč se pak o ni zajímal v průběhu pobytů v gulazích ? a opravdu ho po tom všem milovala ? tady ta část mě rozhodila nejvíc...píšu rozhodila a myslím rozhodila..ano, zrychlený puls, slzy na krajíčku, nevolnost. Jiné je trpět hlady a jiné je vymlátit z ženy dítě. Jak to bylo doopravdy ? O týrání čtu vždy s velkým sebezapřením a soucitem s oběťmi... Bylo pak těžké vrátit se na stránkách zpět do doby, kdy se k tomu všemu pouze schyluje...sledovat jak je Alja šťastná a spřádá plány na společný život s Muljou...tušit toho bílého Puškinova koně v pozadí..pasáž z gulagu nebyla tak děsivá jako tohle čekání a předzvěsti zrady, přehlížené...jak mohla být Alja tak slepá ? slepě nadšená ? důvěřivá ? Autorka nám taky podsouvá vícero nejasností - třeba kdo byl Murův otec ? kulantně řečeno, že to bylo Marinino a jen Marinino dítě...no jo, matka je vždy jistá... Spousta krásných myšlenek, spousta síly, kterou prokázala nejen Efronovic rodina. A také zoufalství, které graduje Marininou sebevraždou. Silná niť komplikovaného vztahu matky a dcery krásně ukázaná v jedné z posledních scén...ano, věřím, že to tak mohlo být... Odpočívejte v pokoji, snad vaše duše došly klidu... "neměla jsem náladu poslouchat romance z mládí paní básnířky, pořád ten stejný příběh, ježíš a fíkovník. Matka byla schopna se zamilovat třeba i do telefonního sloupu když na to měla náladu a dokázala žít v představách že sloup její lásku opětuje protože se lehce zakymácel ve větru, dokud kouzlo nepominulo a ona nepochopila, že sloup stál od samého začátku úplně nakřivo." "Marina stála chvíli na kraji skály sama : její lesy, její kopce, všechny živly, světlo a lehkost, všechny obtíže a odpornosti těla se vytratily. Sem přesně měli přijít, právě toto byla správná cesta.........Cítila srázy, stromy, vřesy jako rytmus vlastního těla, ve všech svých tepnách, kostech, bylo téměř nesnesitelné jak to všechno v ní probouzelo verše k životu." a ještě jeden, na závěr...nechci říkat poslední...protože dokud jsou tu slova, slova a myšlenky na papíře, budou žít... "už tady není, ale stále slyším její slova. Vím jistě, že je to její hlas. Hlas mojí matky. Jestli píšeš, nepiš proto, abys byla milována, ale proto aby ses udržela při životě, neboť slova jsou silnější než lidské činy."“... celý text
— haki34

Náš všední život Náš všední život

„Bylo to silné, jemné, pomalé a lyrické. Komplikovaný a neskutečně hluboký vztah matky a dcery. Jemné predivo vztahů. Pomalé plynuti děje, výrazné prociteni každého okamžiku.“... celý text
— Penicuik333

Přejít na knížky autora