Nová kniha Piotr Skwieciński
Konec ruského světa?: O ideových zdrojích ruské agrese
Proč ruská veřejnost podporuje válku na Ukrajině? Proč je netečná ke zločinům spáchaným v jejich jménu? Je třeba hledat historické paralely v době Ivana Hroznéh... detail knihy
Nové komentáře u knih Piotr Skwieciński
„„V tomto smyslu lze říct, že Rusko vstoupilo do konfliktu se Západem ne proto, že bylo konzervativní nebo se stávalo konzervativním, ale naopak, stalo se konzervativním, aby mohlo vstoupit do konfliktu se Západem.“
„Kremelští kleptokraté jsou kleptokraty, ale kromě toho hluboce a opravdově věří ve velikost Ruska. Slyší-li nějaký projev nebo píseň na toto téma, derou se jim slzy do očí. Jsou opravdu sentimentální. Odmítají přijmout fakt, že Západ je mnohem silnější než Rusko. Jsou to iluze, ale pro tyto lidi jsou to fakta.“ – Stephen Kotkin
Kniha představuje pohled na Rusko očima polského autora. Text kombinuje pohled historický, kulturologický, politologický a filozofický. Z počátku působí nesmiřitelně, nekompromisně a esejisticky, zarazí téměř úplná absence zdrojů, nevyhne se generalizacím, s ohledem na historii a vzájemné vztahy obou zemí se nelze divit. Záhy se však objeví množství zajímavých a poměrně originálních myšlenek, kvůli kterým stojí za to knize věnovat pozornost. Text nabízí hluboký ponor do ruské mentality a způsobu myšlení, který je pro běžného Středoevropana naprosto bizarní. Témat je opět mnoho. Vyzdvihl bych tři hlavní myšlenky: 1) Permanentní, historický a hluboce zakořeněný antagonismus vůči Západu, projevující se jako stálý kulturní a hodnotový protiklad vůči západnímu myšlení a dnes naneštěstí maskovaný jako falešný konzervativismus, jako opozice vůči západní liberální demokracii, což zdaleka nejlépe vystihuje úvodní citace tohoto komentáře; 2) existenciální posedlost vlastní velikostí, jak územní, tak velikostí ve smyslu síly a moci a s tím související hypertrofované velmocenské ambice – což zase trefně vyjádřil význačný sovětolog Stephen Kotkin ve druhé citaci; 3) až dětinská obsese patologickým pocitem neustálého vnějšího ohrožení, což se manifestuje v sentimentální a melancholický narativ „všichni proti Rusku a Rusko stojí vždy osamoceno“, což tedy v současnosti slyšíme dnes a denně z úst kremelských představitelů.
Témat a myšlenek je mnohem víc, úvahy směřují do různých směrů a mají tendenci pohled na Rusko zobecňovat, přesto jsou velmi zajímavé, mezi nimi např.: přirozené vnímání despocie jako kladiva na zkorumpovanou moc; ekonomickou neefektivitu danou ždímáním nerostné renty; s tím související hluboce filozofický odpor k inovacím, vnímaným jako brána ke svržení vládnoucí kasty – přičemž tedy nejsou míněny vojenské inovace; specifický vztah k pravdě; národní resentiment vůči Západu; vnímání korupce a úplatků; trojjedinost ruského národa; patrimoniální systém vlády; mesianismus a potřeba jednotící vize; vztah ke svobodě, anarchii a totalitarismu; „smuta“, nihilismus a národní deprese; lacinost lidského života; nekonečný mýtus velké vlastenecké války; imperialistické a světovládné vize a cíle, a mnoho a mnoho dalšího. Okrajově se též věnuje pro mě čím dál zajímavějšímu tématu – užití jazyka v politické propagandě. Mimochodem, v knize se nachází mimořádně zajímavá analogie ke geopolitické situaci před první světovou válkou, kde autor Rusko mocensky přirovnává k tehdejšímu Rakousku-Uhersku, je to ve svých důsledcích a možných závěrech děsivá úvaha.
Z počátku jsem měl obavy, že úvahy budou slabší. Začátek je poněkud zmatený, nemastný a neslaný a není zřejmé, kam autor směřuje. Nenechte se však odradit, po chvíli se to rozjede a je to opět brilantní, a ovšem zároveň strašidelné.
Pokud bych měl vyzdvihnout jednu nejdůležitější a nejsilnější myšlenku, pak to, co je citováno v úvodu tohoto komentáře. Tedy idea, že Rusko samo sebe stylizuje jako antiteze Západu, svým způsobem „antizápad“, kulturní, politický, geopolitický, strategický, a nejen to, stylizuje se do opozice též v integrálním smyslu, v rovině filozofické. Autor tak formuluje kontroverzní myšlenku, kterou jsem sám dlouho neuměl vyjádřit, nicméně jsem ji podvědomě vnímal a dává mi nyní perfektní smysl, tedy, že současný ruský příklon k politickému „konzervativismu“ je falešný, dočasný, cynicky, účelově a bezskrupulózně adoptovaný jako protipól liberálně demokratickému západu s cílem okouzlit a obloudit konzervativní nespokojence a věčné kontrariány, záměrně využíván k rozvratu a rozkolu. Nevyzývám však tímto v žádném případě k jakékoliv cenzuře, bojovat proti lžím a manipulacím lze pouze pravdou.
Kniha je skvělá, doporučuji tentokrát zejména všem, co se označují za konzervativce.“... celý text
— thorir
„Dobrá kniha,ale nevím zda jsem udělal dobře,že jsem ji četl. Ta bezmoc je ještě strašnější.“
— Benny215
„Autor dle své zkušenosti analyzuje vývoj ruské společnosti a důvody jejího směřování. Z toho důvodu je rozjezd trochu pomalejší, ale vyplatí se vydržet.“
— RexT
Knihy Piotr Skwieciński
| 2024 |
 Konec ruského světa?: O ideových zdrojích ruské agrese |
Skwieciński je 0x v oblíbených.