1. Domů
2. Autoři
3. Petra Čeřovská
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Petry Čeřovské

Mukl

„MužUrčenýKLikvidaci Píše se rok 1948 komunisté přebírají moc v zemi a všichni ti, kteří s jejich vládou nesouhlasí, ti kteří mají statky a nechtějí přejít do JZD, ti všichni začínají pociťovat utahující se pomyslnou smyčku kolem jejich krku. Ve Vidochově Stanislav Hanuš ve stodole ukrývá 4 muže, kteří mají plán na atentát na Antonína Zápotockého, netuší, že vše je jen hra a provokace STB. Po zatčení této skupiny, přijdou muži z STB i pro oba bratry Stanislava a Vladimíra a jsou odvezeni do vyšetřovací vazby v Hradci Králové a zde podrobeni brutálním výslechům, celodenním bití, kopání do bezvědomí a drží do doby, než Stanislavovi vyšetřovatelé kleštěmi strhají všechny nehty na rukou i nohou a pak se již přizná ke všemu. Oba jsou odsouzení na 15 let těžkých prací do uranových dolů v Jáchymově a Příbrami. Projdou defacto všemi Mariánská, Rovnost, Eliáš, Vojna, Vykmanov a mnohé další. Roky otrocké dřiny, s minimem jídla, neustále ataky dozorců, šikana a další brutální výslechy a násilí ze strany věznitelů. To vše museli bratři zažívat po dobu více jak 7 let a ani po návratu domů se nezbavili návštěv příslušníků STB. „Zrádci“ a nepřátelé národa si zaslouží viset“ „Pověsit je málo!“ neslo se z různých koutků celou síní. Měli dostat provaz, svině záškodnický. Veškerá slušnost šla stranou. Když ani nadávky nepřinesly kýženou úlevu, ulevili si tím, že poplivali jejich blízké, bez ohledu na to, zda jedná o manželky či matky. Ženy se hlasitě rozplakaly. Těžko říci, zda úlevou, že nepadl trest smrti nebo zoufalstvím, že své blízké neuvidí tolik let. Hodně těžká kniha na čtení, příběh dvou bratrů, ale ve finále celé generace mladých i starších lidí, kteří skončili v koncentračních táborech na těžbu uranové rudy pro Rudého bratra. Život, který závisel pouze na vůli velitele tábora, kdy každý den mohl člověk zemřít jen proto, že se dozorci zachtělo. Zde se umíralo na nelidskou dřinu s minimem jídla, nemoci z ozáření uranem, mrazy, ale i psychické vyčerpání. Komunisté se nikdy neomluvili za tyto odporné činy v padesátých letech, tento národ buď zapomněl, anebo nechce vzpomínat, jinak by dnes nemohli v čele státu stát bývalý aktivní estébák či aktivní udavač této složky. Na muže, kteří prošli těmito tábory, by se nikdy nemělo zapomenout a stále by se mělo připomínat, co byli a myšlením stále jsou komunisté. Tato kniha by měla být povinnou četbou ve škole, aby nikdo nezapomněl.“... celý text
— n.ezn.amy

---

Mukl

„Tohle bude podle komentů zde unpopular opinion, ale co už. Ano, čtivá kniha je, jenže tu čtivost dělají popisy násilí, které jsou pro lidi vždy atraktivní. Nemůžu ale uvěřit tomu, že tak málo lidem nepřijde zároveň úplně plytká a svým způsobem děsivá. Je to jak budovatelský román, ale z opačné strany- naprosto černobílý s tím, že bratři Hanušovi jsou vždy a všude ti bílí. Ano, lágry i vykonstruované procesy byly zlo, komunismus byl v mnoha ohledech šílený, to je bez debat. Ale proč autorka trochu nerozpracovala Stanislavův postoj k plánovanému atentátu, o kterém je popsáno, že o něm "nadšeně" poslouchal a předpokládám, že ho schvaloval? Chápu, že i k takovémuto extrémnímu řešení může mít člověk za nějakých okolností důvod, a taky chápu, že jej pak asi nebude vykládat u tendenčního soudu, aby nepřihoršil rodině, ale proč více nepopsala aspoň jeho vlastní vnitřní postoj? Nebo její otázky, které se k tomu nabízejí? No a ty dialogy, typu "Brácho, tak padl režim", ve vězeních mezi vězni samá slušná mluva.. No je to jak taková delší slohovka, aby se potěšila zbylá část příbuzenstva, ale nějaký hlubší vhled tam strašně chybí.“... celý text
— julanka

---

Mukl

„Velmi silný příběh inspirovaný skutečností. Nedovedla jsem si představit, co zažívali političtí vězni a jejich rodiny. Knihu by si měl přečíst každý.“
— KatyM.

---

---

Mukl

„Velmi silná kniha krásně napsaná. Četl jsem se slzami v očích, úplně jsem to prožíval, jakoby se to dělo mě. Je nepochopitelné, aby hned po válce se lidé takto k sobě chovali, zvlášť k vlastním lidem. Mám načteno hodně knih z Osvětimi, ale takové hrůzy neprováděli ani nacisté co dělali komunisté, tím to nechci zlehčovat ani omlouvat, jen mě leckdy připadá, že komunisti byly mnohem horší než fašisti. Další z knih která mě bude ležet dlouho v žaludku tak jako Lustr pro Papeže, který velmi doporučuji. Kniha je tlustá, tak se vyplatí ji těm co tvrdí, že za komunistů bylo lépe a volí je omlátit řádně o hlavu. Co mi nejde do hlavy, jak tohle mohl vůbec někdo přežít, dnešní zhýčkaný člověk by to nedal. Aspoň já tedy ne. A pokud snad ano, tak bych rozhodně chtěl vzít spravedlnost do svých rukou a Malíka zabit, pokud možno i více jemu podobných, ne aby dožívali v blahobytu dodnes.případně se dostali do vlády. Líbila se mě ta solidarita muklů, žádná vězeňská šikana, to se dnes nenosí. Kdy už lidstvo dostane rozum? Myslím, že nikdy.“... celý text
— Jack Bauer

---

Mukl

„Nedá se uvěřit, že se jedná o prvotinu. Kniha je velmi čtivá, příběh nesmírně bolestivý, ale zároveň jemu podobné je nezbytné neustále připomínat. Teď, v předvolebním čase, by se mělo jednat o povinnou četbu.“... celý text
— AlbionFoxyFox