Penelope Fitzgerald

britská, 1916 - 2000

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Na vodě
Na vodě
U Starej Freddie
U Starej Freddie

Nové komentáře u autorových knih

Na vodě Na vodě

„Kniha nevelká rozsahem, přesto však klade na čtenáře poměrně vysoké nároky. Povětšinou "nemá děj", jen se tak "houpe na vodě jako bárka přivázaná ke svému molu" - a jak kdosi podotkl v jednom z komentářů, jde v ní především o způsob žití v dané komunitě a o sousedské vztahy. Děj tedy není tak důležitý, do vyprávění se vkrádá postupně. O osudech jednotlivých postav se nedozvídáme přímo, ale často jen ve zmínkách z rozhovorů, nebo se jen v kapitolách mihnou - autorka tak trénuje čtenářův postřeh a soustředění. Postavila vedle sebe zajímavou směsici nonkonformních lidí - oblíbíme si je většinou až časem, kdy se nám dostanou pod kůži: Richard, člen Královského námořnictva, Maurcie, poněkud lehkovážný prostitut, zestárlý malíř Wills, Nenna, která se z posledních sil snaží zachránit vztah a její dvě svérázné holčičky Tilda a Marta, děvčátka s pěkně prořízlou pusou. Jejich radosti i strasti, komedie i tragédie se odehrávají převážně v londýnských reáliích, zřejmě někdy v roce 1961. Proti těmto lidem z hausbótů stojí ti všední lidé ze souše se svými předsudky a stigmaty. Autorka používá slangové a nespisovné výrazy z prostředí lodivodů - pro neznalého čtenáře je těžší se v textu orientovat, pokud nezná význam - příďový vaz, lub, lehčák /bárka/, lukna, narefovat plachty, kunčaft... Zajímavě nahlíží i do myšlenek Nenny, která v duchu obhajuje rozpad svého manželství před fiktivním soudním tribunálem. Novela připomíná obraz, na něhož je potřeba se dívat podrobněji - až časem se z té kouzelné tapisérie před námi začnou objevovat lidé se svými charaktery, jejich obrysy se rýsují čím dál zřetelněji: najednou je vidíme v úplně jiném světle, oživlé a hýbající se; míhají se před našima očima jako v nějakém obraze plném zrakových klamů. Jen ten pevný závěr chybí - ale i to má svůj účel, takový text ani jinak končit nemůže. "Za odlivu oba dva sledovali záblesky v přílivovém pásmu, v půlce přílivu poslouchali, jak voda zurčí a čeká, až zvedne lodě, za plného přílivu viděli v řece mocného boha s vousy z bílé pěny čisticích prostředků, jak svolává sedmadvacet ztracených řek Londýna a při rozednění vzdychá." "Willis nikdy nepoznal moc dětí, a než na lodě přišla Nenna, málem by zapomněl, že takové bytosti vůbec existují. Velmi charakteristická chuť anýzových kuliček, které patřily k těm nejhnusnějším sladkostem pod sluncem, mu vracela uplynulý čas." "Jistěže do ní teče. Všechny tyhle staré kocábky jsou jako řešeto. Stejně jako všechny historické domy jsou prohnilé jako starý sýr. To ví každý. Ale stáří má svou hodnotu." "V pokoji hned pod nimi začal někdo velmi důrazně hrát na piano Chopinovo nocturno, ovšem to piano se na Chopina vůbec nehodilo a jeho zvuk se nesl nahoru jako pekelné brnkání protestujících strun."“... celý text
— Snoopi

Na vodě Na vodě

„Najprv som si hovorila, čo to vôbec čítam, a že som veľmi rada, že je kniha taká útla, že to bude rýchlo za mnou. Potom som sa postupne do jej zvláštneho rytmu dostala a po nejakých 50 stranách som sa začala tešiť na veľmi svojské postavy. Svojské v zmysle, že nezapadajú pod konvenčné obyvateľstvo Londýna a Fitzgeraldovej sa krásne podarilo zvečniť ich chuť po slobode a vode, aj keď mnohí z nich na šíru vodu ani nepáchli vzhľadom na stav ich príbytkov... Raz som videla film s Ewanom McGregorom, ktorý sa odohrával takisto na hausbótoch, a preto som nemala problém, si dané prostredie predstaviť, aj keď mnoho iných čitateľov sa na to sťažovali. Próza úsporná, postavy sa nesnažia za každú cenu zapáčiť sa a celkom sa čudujem, že sa knihe podarilo získať Bookera...“... celý text
— adorjas

Na vodě Na vodě

„Nečetlo se to špatně, ale čekala jsem víc. Hodně jsem se těšila na prostředí řeky a s ním spjaté postavy. Asi bylo chybou představovat si podobnou idylu, jako líčení života lidí u nás na Vltavě či na Sázavě. Všechny postavy mi připadaly dost potrhlé, to bych ještě skousla, ale některé byly potrhlé takovým hodně nelogickým a pro mě málo uvěřitelným způsobem. No ale říkala jsem si, že to je Británie :-). Trvalo mi víc jak půlku knihy, než jsem si hrdinům utvořila nějaký vztah. Tedy s výjimkou Marty a zejména Tildy – ty mi byly sympatické od začátku a Tildiným hláškám jsem se občas nahlas zasmála. Např. ve starožitnictví (str. 85): "Nesnáším velmi staré hračky," nechala se slyšet Tilda. "Ty můžou vyhovovat leda velmi starým dětem." Podobně jako mnohé ostatní čtenáře i mně dost vadil zcela otevřený konec. Další osudy většiny postav byly alespoň nějak naznačeny, byť z mého pohledu byly smutné, znamenalo to skoro u všech rozloučení s řekou. Ale v závěru se to podivně zvrtlo. Možná chtěla autorka čtenáři poskytnout víc prostoru pro jeho fantazii, možnost zůstat na řece alespoň pro některé postavy, byť závěr zaváněl spíše tragédií než nějakým happy endem. Knížku jsem si přečetla ráda, ale vracet se k ní nebudu a pošlu ji dál.“... celý text
— BabaJaga11

Na vodě Na vodě

„Původně jsem tuto knihu nechtěla vůbec komentovat, absolutně otevřený závěr mě dost rozladil. Ale zjistila jsem, že na ni nedokážu přestat myslet ani začít číst nic dalšího. Kniha prostě měla sílu, kterou jsem ani neočekávala a ani nedokázala uspokojivě vysvětlit. Charaktery postav byly sympatické, jejich motivacím a jednání jsem vesměs rozuměla, prostředí řeky a lodí mi přišlo neotřele příjemné. Prostě mě to chytlo ... přečetla jsem ji dost rychle. Až na ten konec! A pak mi to došlo. Ona to není kniha o rodině, lásce, přátelství, ač tak vypadá. To je kniha o sousedství! O těch lidech, z vedlejších dveří ... znáte je jménem, aspoň zhruba víte, kde pracují, poznáte, když mají nový účes nebo drahý kabát. Znáte kousek jejich životního příběhu, ale většinu se jen dohadujete, někdy přesněji a jindy to jsou nepodložené drby. A pak se jednoho dne odstěhují, nevíte kam přesně, prostě pryč. A tím pro vás jejich příběh skončil ... doslova jsou odneseni bouří života. A vše zůstává otevřené ...“... celý text
— Moonca

Na vodě Na vodě

„Pomalý rozjezd, ale pak jsem si nemohla odtrhnout. Nicméně ten příšerný konec to dost zkazil. Největší problém jsem mela s neznalostí prostředí. Vůbec jsem nepochopila, jak se tam pohybovali a jak vlastně presne lode vypadaly...“... celý text
— bilamyska

Přejít na knížky autora