1. Domů
2. Autoři
3. Pavel Hošek
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 26
• Bazar 2
• Životopis
• Citáty 3
• Diskuze

Nová kniha Pavla Hoška

Bohumil Hrabal neidylický: Přehlížené a ukryté aspekty jeho díla

V knize Bohumil Hrabal neidylický vychází vůbec poprvé kompletní přepis hovorů Bohumila Hrabala z adventních setkání na evangelické faře v Libici nad Cidlinou z... detail knihy

Nové komentáře u knih Pavla Hoška

Kouzlo vyprávění

„Tato útlá kniha mě poněkud překvapila. Předně jsem nečekal, že autor publikací pojme formálně i obsahově jako vědeckou práci, tedy s poznámkovým aparátem a ozdrojovanými citacemi. (včetně mnoha citací ponechanými v originálním anglickém znění). Na to si však lze rychle zvyknout. Další - už milejší překvapení - se týká obsahu knihy. P. Hošek se zde především dotýká dvou ústředních pojmů C.S Lewise : 1) Křest fantazie a 2) Konverze imaginace a tyto pojmy reflektuje nejen z perspektivy autora těchto pojmů, ale i z hlediska filozofické hermeneutiky a narativní teologie. Byť jde o práci přispívající spíše k diskurzu literární komparatistiky s přesahem do filozofie a teologie, jde současně o práci, která potěší nejen milovníky a znalce děl C.S.Lewise, ale každého, kdo v literárních příbězích hledá víc než jen kratochvilné či únikové čtivo.“... celý text
— wimpzk

---

Bohové jste vy

„Poodhalení méně známého aspektu Hrabalova života a tvorby. Skutečně poučné, krásně udělané.“
— Marxist

---

Chasidské příběhy

„Kniha je rozdělena do dvou částí. Vzhledem k popularizačnímu zaměření knihy je chvályhodné připojení dvou odborných poznámek na konci knihy i slovníček pojmů. První část uvádí do tématu a „v kostce“ představuje chasidismus, jeho genezi a hlavně jeho příběhy (které textem sem tam organicky prorůstají). Zásadní Hoškova teze je, že chasidismus dokonale naplnil sám sebe tím, že se mystika jeho bytostně židovských příběhů nakonec stala sdíleným pokladem světové literatury; příběhy opustily svou karpatskou domovinu a přešly do dálavy… Chasidské příběhy ovšem nezesvětštěly, nýbrž „pochasidštily“ svět, vždyť jiskérky Božího světla je třeba hledat v celém (tedy i nežidovském) světě. Druhá část přináší (netoliko) sedmero portrétů „velkých postav“, díky kterým a skrze něž se událo ono „pochasidštění světa“, skrze které se ona přeměna mystiky příběhů ve světovou literaturu stala. Hoškův výběr je sice reprezentativní, a přece je bytostně osobitý (i pořadí mnoho naznačuje): Nachman z Braclavi, Jiří Langer, Martin Buber, Abraham Joshua Heschel, Elie Wiesel, Chaim Potok, Isaac Bashevis Singer. Hošek je při popisu těchto osobností osobitě osobní! Čtenář při četbě knihy zažívá právě to, co by měl podle Heschela chasidský příběh vyvolávat: Úžas – který zahání smutek, připojil by snad Wiesel. Budeme-li na knihu hledět prizmatem komplexity celého Hoškova díla, kniha skutečně zapadá mezi ostatní autorovy knihy, které se věnují jeho celoživotní zálibě v kouzlu vyprávění příběhů, které „způsobují to, o čem vyprávějí“, spisek je tak dobrým pokračováním knižních pozvání k četbě dalších skvělých vypravěčů jakož byli: Foglar, Seton, Tolkien, Lewis, ovšem tentokrát se kniha vymyká právě tím, že nemá jednoho aktéra, respektive má jednoho aktéra kolektivně sdíleného. Autor si je této své zvláštní mistrovské kvality dobře vědom. Svého druhu chasidská je nejniternější a nejosobnější rovina knihy, k níž se autor přiznává v úvodním věnování a předmluvě, a sice připomínka Hoškova dědečka Jiřího: Tiché předání židovské hvězdy snad ani nemůže nebýt vysvobozením jedné ze zatoulaných jiskérek Božího světla. Skromný Pavel Hošek tohle všechno komentuje právě chasidskou průpovídkou: „Kdyby chasidé tancovali kolem dřeva, tak se s tím dřevem stane zázrak!““... celý text
— uwe.filter

---

---

Chasidské příběhy

„Jako už u několikáté autorovy knihy, pěkné zhmotnění mých intuicí při četbě daného literárního díla. Mnoho zmíněných knih mám za sebou, ráda se k nim vracím, ale zformulovat jejich nejen literární, ale i spirituální náboj, to si nechám korigovat v těchto dílech. Pro mne velmi zajímavé zejména v první kontextové části, ale celek jsem četla zvolna, bedlivě - a jsem ráda, že i tenhle svazek mám v knihovničce k pozdějšímu nahlédnutí.“... celý text
— Vojslava

---

Sloužím Tajnému ohni: Duchovní zdroje literární tvorby J. R. R. Tolkiena

„Při čtení knížek od Pavla Hoška si připadám jak blázen... Obvykle si si z knih zapisuji myšlenky, které mě oslovily a chci nad nimi přemýšlel. Většinou to je na 1-2 strany poznamek, u Pavla deset stran :-D - "Tolkien věřil, že náležitou odpovědí lidského nitra na krásu stvoření je úžas. Právě v tomto smyslu jsou elfové bytostmi úžasu". Jakmile procitli k životu, spatřili krásu hvězd a ... užasli. Citoslovce úžasu (ele), kterým vyjádřili údiv nad nádherou hvězdného nebe, se stalo základem pojmenování hvězd (el, elen), a také pojmenováníelfů (eldar), „hvězdný lid", nebo také „bytosti úžasu"." - "Tolkien věřil, že za příznivých okolností se čtenáři může přihodit, že setkání s krásou uvnitř Čarovné říše probudí v jeho srdci touhu po Ráji. A člověk, který touží po Ráji, je určitým typem člověka. Touha po kráse mění duši. Duše, která touží po kráse, se stává krásnou..." - "Někteří teologicky orientovaní znalci Tolkienova díla v tomto smyslu říkají, že Pán prstenů má „svátostné účinky" - že je účinným prostředkováním milosti. Že čtenář při četbě Tolkienových příběhů zakouší kvality Pravdy, Krásy a Dobra. Je do nich „ponořen", protože tyto kvality prostupují Tolkienovým dílem. Možná i proto o Pánovi prstenů platí, že překvapivě mnoho čtenářů se k tomuto dílu opakovaně vrací. Jako by se chtěli znovu a znovu „ponořit" do Středozemě. Jako by se vraceli pro onu kvalitu, kterou toto dílo prostředkuje. Nevadí, že už vědí, jak celý příběh dopadne. O to totiž v důležitém smyslu vlastně nejde. V této souvislosti je docela příznačné, že čtenáři Pána prstenů často vyjadřují dojem, že se cítí zážitkem četby jakoby „očištěni"."“... celý text
— tom2843