Pavel Hošek
česká, 1973
Nová kniha
Evangelium podle Bohumila Hrabala - Pavel Hošek
Literární dílo Bohumila Hrabala patří mezi nejvýznamnější plody české kultury dvacátého století. Bylo přeloženo do desítek jazyků, stalo se předlohou dlouhé řad... detail knihy
Populární knihy
/ všech 22 knih
Nové komentáře u autorových knih
Evangelium podle Bohumila Hrabala
„"Evangelium podle Bohumila Hrabala" je čtení nesmírně zajímavé a inspirativní. Ale vlastně to není tak že by kniha můj pohled na Hrabala nějak zásadně posunula nebo proměnila. Všechny Hoškem popisované důrazy jsou přece v jeho díle organicky přítomné, jen je člověk před přečtením knihy asi nevnímal tak zřetelně. Mimo to jsou v knize velmi dobře popsaná Hrabalova východiska, výrazným vlivem jeho babičky počínaje a hlubokými znalostmi filosofické literatury konče. Celkový dojem: 80%“... celý text
— Sandik
Evangelium podle Bohumila Hrabala
„Perfektní a oči rozšiřující knížka. Svěží, překvapivě barvité a šťavnaté čtení, které Vám změní pohled na svět. Málokdo to tuší, ale Bohumil Hrabal měl důkladně načtenou západní i východní filosofickou a náboženskou tradici a všechny ty velké myšlenky strašně zajímavým způsobem přežvýkával, a pak je hravě a originálně vplétal do svých textů. I když to často maskoval humorem, pábitelstvím, vulgaritou či zdánlivou banalitou, jeho dílo má další vrstvu, druhý plán. Daleko větší hloubku, která na mnoha místech prosvítá. Myslím, že ho vlastně můžeme považovat - proč to neříct - za jednoho z největších českých mystiků. Pokud Vám tohle tvrzení zní podivně, knížku si přečtěte - a bude Vám jasné proč. No a objev těch neznámých Hrabalových nahrávek? To je dokonalá perlička na dně, respektive třešnička na dortu.
"Neustále trnu, že lidé netrnou, jak je ten život krátký, tak málo času... každé ráno se divím, že jsem dosud neumřel, pořád jsem v prodlení, že zhebnu dřív, než si zablázním podle svého gusta." - Bohumil Hrabal“... celý text
— LogoloG
Duchovní rozměr fenoménu Foglar
„Nejdřív mě trochu zklamalo, že v knize není kromě krátkého úvodu žádný text Pavla Hoška, ale kvalita vložených studií mi to pak vynahradila. Rozbory toho, jak Foglar vyvolával ve čtenářích pocity posvátna, jak používal konkrétní náboženské prostředky a jak sám víru odmítal řešit, jsou pro zájemce o jeho dílo rozhodně podnětné. A kdo stojí o foglarovský text samotného Pavla Hoška, ať si přečte jeho Evangelium podle Jaroslava Foglara.“... celý text
— Dobraadresa
Evangelium podle Jaroslava Foglara
„POKRAČOVÁNÍ:
Zajímavá mi přišla analýza polarity mezi Stínadly a Druhou stranou, která mně díky Hoškovi zase evokovalo ono „My“ (Kultura) a „Oni“ (Příroda) z hlediska kulturní antropologie a etnografie. V tomto kontextu se musím s úsměvem ptát, co to o mně vypovídá, že já VŽDY sympatizovala s nositeli žlutého špendlíku.
s. 106–107: „Zřejmě nejnázornějším příkladem Foglarovy bezděčné „blízkosti archetypálnímu až mystickému vnímání světa“, který se podle řady znalců přímo nabízí jungiánské interpretaci, je polarita vědomí a nevědomí a hranice mezi nimi, vyjádřená polaritou Druhé strany, zastupované Rychlými šípy, a tajemných Stínadel, symbolicky oddělených hranicí v podobě Rozdělovací třídy. Rychlé šípy, symbolizující bdělé vědomí, jako nositelé řádu, podnikají výzkumné a nebezpečné výpravy do tajuplného temného, strašidelného světa Stínadel, která jsou neobyčejně výstižným symbolem nevědomí. (...) Čtenář se tak na jedné straně obvykle „vědomě“ identifikuje s hochy Rychlých šípů (s jejich osvícenskou racionalitou (...)), na druhé straně ale sám „nevědomě“ podléhá podmanivému kouzlu Stínadel a opakovaně se do nich vrací s příjemným mrazením v zádech. (...) Čtenářovo vědomí tak spolupracuje s Rychlými šípy, zatímco jeho nevědomí je spojencem Stínadel“
Svého času jsem svým propadnutím kouzlu foglarovek a identifikací se s jejich hrdiny byla ostatním k smíchu. Hošek mi pomohl najít slova, která toto období charakterizují a vysvětlují, proč jsou mi myšlenky foglaringu stále blízké a proč je mi v nich tak dobře. „Je to hra, která se stala životem“ (s. 50), „(...) tato hra se postupně stane čímsi jako způsobem bytí-ve-světě. Stane se určitou verzí světa, jistým typem vědomí, jakoby „vytapetovaného“, „vydlážděného“ či „vymalovaného“ určitým způsobem, vědomí vnitřně strukturovaného osobitou sítí symbolů, hodnot a orientujících se opěrných bodů v čase a prostoru“ (s. 159). Hezky to zrcadlí i citát Tomáše Vučky: „Nečetli jsme Foglara, nýbrž žili jsme Foglara.“ (s. 44) Pro mě byl ale nejvýstižnějším slovní obrat ze začátku knihy (s. 17), a totiž foglaring jako domov pro duši.“... celý text
— tatjana1737
Evangelium podle Jaroslava Foglara
„„A právě proto, že Foglar svými knihami a svojí výchovnou činností provedl tisíce dětí úskalími a soutěskami dospívání, nabídl jim přesně to, co v tradičních kulturách prostředkuje náboženství, kdežto v té české nikoli. Nabídl jim obyvatelný „svět“, utkaný z příběhů, posvátných obřadů a symbolů, zvyků, pravidel a zákonů, a tím jim poskytl opětnou strukturu pro utváření identity, pro strukturování vnitřního světa, pro uspořádávání chaotického proudu pocitů, událostí a vjemů do smysluplného vzorce a řádu, ano, nabídl jim symbolický řád, který funguje jako předloha životní praxe, jako východisko životní filozofie a jako základ životního stylu.“ (s. 178)
Po opětovném probuzení a objevování krás Foglarova fikčního světa, dostala jsem se logicky i k publikacím, které se Jestřábovi věnují na poli teoretickém. Rozbory jeho díla mě potěšily už jen proto, že kdysi dávno, v prvotním náctiletém okouzlení, natáčela jsem sama se sebou rozhovory coby s odbornicí na Foglarovo dílo, analyzovala společné prvky jeho knih a vyvozovala závěry :-). (Existovat tehdy internet a webkamery, možná by mě dnes nazývali jako autorku prvních podcastů!) Dnes, po tolika letech, vidím, nejen že jsem nebyla sama, ale že jiní tuto tendenci dotáhli dál. Mrzí mě ovšem, že tehdy jsem neměla s kým na téma Foglar a foglaring takto zasvěceně debatovat. (Mimochodem: pojem foglaring je pro mě novum, ale ztotožňuji se s obsahem, který mu autor přiřknul, a moc se mi líbí.)
Kniha Evangelium podle Jaroslava Foglara je rozborem religionisty, který zkoumá, jaké prvky náboženství vykazuje foglaring jako myšlenkový a hodnotami zaplněný Foglarem vytvořený svět. Pavlu Hoškovi bych vytkla jedinou věc, za kterou jsem nakonec musela jednu hvězdu z hodnocení srazit, a totiž že jazyk, jímž píše, je velmi odborný. Nevím, zda publikace původně nevznikla jako akademické dílo, a množství použitých zdrojů a citačních odkazů by tomu nasvědčovalo, ale i když se ověnčena třemi tituly z oblasti humanitních věd považuji za intelektuálku, místy jsem měla problém se do textu začíst. Některé obzvláště krkolomné pasáže jsem předčítala manželovi a zlomyslně po něm chtěla, aby je převyprávěl vlastními slovy, přičemž ten velmi trefně konstatoval: „Rozumím tomu, ale proč to píše tak složitě?“
Posuď sám, čtenáři: „Lidská duše, a zejména to platí o jejích nevědomých vrstvách, je nadána určitou vnitřní dynamickou strukturou, určitou morfologií, která se v čase příliš nemění. Tato hlubinná struktura pak pochopitelně nachází svůj korelát v uměleckém vyjádření archetypálních motivů. Archetypální postavy a příběhy vyjadřují jakoby „základní slova“ niterného jazyka lidské duše.“ (s. 104)
Protože jsem knihu nečetla a priori kvůli akademickému obohacení, vnímala jsem hlavně autorovy myšlenky a to, jak na mě působí. Na mnoho aspektů Foglarova díla máme stejný názor, byť mě nikdy nenapadlo takto nad tím přemýšlet a explicitně to vyjádřit slovy. Kupříkladu to, že Jestřáb sice působil ve skautském hnutí, ale „jel po své koleji“. („Byl sice skautem, ale ne sektářem.“ s. 33) Sama jsem to měla podobně a možná to byla jedna z příčin mého rozkolu s Junákem, ačkoli možná šlo jen o to, že skaut, tak jak jsem ho vnímala a idealizovala si jej na základě Foglarových knih, nemohl v tomto srovnání obstát. A že jsem stejně jako jiní čtenáři nevyhnutelně musela selhat, když ne vlastním dospíváním, tak jen tím, že jsem byla dívka. („Každý čtenář „zradí“, protože každý čtenář dospěje.“ s. 172)
Nic to nemění na tom, že sama jsem četla foglarovky v tom správném věku a mohla tedy taktéž projít iniciací. Hoši od Bobří řeky byly mojí první knihou od JF, a to knihou, která způsobila zásadní obrat v mém myšlení a vnímání přírody i okolního světa. „(...) teprve díky pohádkám dokáže člověk znovu objevit a spatřit skutečnost v její oslnivé záři, neutlumené nánosem obeznámenosti. Pohádky tedy nepůsobí zkalení zraku snovými přeludy, spíš naopak, působí uzdravení očí.“ (s. 127) „Stačí otevřít oči (tedy nikoli zavřít!)“ – s. 139. (Jako pozoruhodnou vnímám pozornost, jíž autor studie věnuje Tolkienovi, protože i u mě JRRT „vystřídal“ Jestřába a hluboce mě ovlivnil.) Vše to vidím o to jasněji, že postupem času a vlivem denní reality člověk přestává některá kouzla, kterými je obklopen, vnímat, aniž by si toho třeba byl vědom. (De facto se stává dospělým tak, jak je vnímal Foglar, tedy někým, kdo už nepobývá v kouzelném světě dětství a žije svůj šedivý, možná i nudný? život.) Mně tuto dovednost vrátily moje děti a s o to větším nadšením se nyní vracím k foglaringu a prožívám radostné chvíle.“... celý text
— tatjana1737
Pavel Hošek - knihy
Žánry autora
Fejetony, eseje Literatura faktu Literatura česká Duchovní literatura Náboženství Literatura naučná
Štítky z knih
křesťanství náboženství teologie životopisy, biografie rozhovory vlastenectví religionistika erby, znaky, heraldika Středozem, Středozemě (Tolkien) skauting
Hošek je 11x v oblíbených.