Paul Valéry

francouzská, 1871 - 1945

Populární knihy

/ všech 22 knih

Nové komentáře u knih Paul Valéry

Obálka knihy Sešity Sešity

„"Tady nehodlám nikoho okouzlovat" "Nekonečná diskuse se sebou samým" "Píši zde myšlenky, které mě napadají. To však neznamená, že bych je přijal. Je to jejich počáteční stav. Jsou ještě špatné, probuzené" "Jsou dny celků a dny detailů" "To, co sem píši, píši jen sobě" "Mé nejlepší a nejhorší okamžiky přišly vždy v osamění a pokaždé, kdy se blížím k nejlepšímu či nejhoršímu - mám sklon být osamělý" "Ostatní píší knihy. Já pracuji na duchu." "Jen Bůh může opravdu milovat květinu, poněvadž dokáže, aby rostla." zdroj: "Sešity" Paul Valéry (Academia, 2017)“... celý text
— RichardMekka


Obálka knihy Sešity Sešity

„Paul Valéry se narodil v roce, kdy Arthur Rimbaud napsal své nejúžasnější básně, resp. krátce předtím, než „božský rošťák“ zanechal nadobro poezie a až do smrti se díval na literaturu jako na nepotřebný brak bez jakékoli hodnoty či užitku pro lidský život. Je zajímavé, že podobnou zkušenost udělal i Valéry, který se ve svých jednadvaceti letech (tedy opět zhruba v „Rimbaudově“ věku) po nadějných básnických začátcích náhle odmlčel, aby se k poezii po dlouhých dvou desetiletích znovu vrátil. Jakkoli tedy v tomto nenásledoval osud největšího z „prokletých“ básníků, domnívám se – i když indicií pro to je pramálo –, že měl k Rimbaudovi velmi blízko, resp. že oběma šlo o totéž, byť v prostředcích, které k tomu užívali, se diametrálně lišili. Zatímco Rimbaud se pokoušel dospět k hraničním limitům jazyka pomocí „rozrušení všech smyslů“, u Valéryho se tak dělo intelektuálním úsilím, přesněji řečeno „testováním“ fundamentálních principů myšlení a jejich následného přetvoření do jazyka poezie. Jestliže bylo zmíněno dlouhé období jeho literární nečinnosti, pak je třeba celou věc uvést na pravou míru a říct, že Paul Valéry rozhodně umělecky „nezahálel“, ba právě naopak. V této době totiž začal psát své proslulé Sešity, které se nyní díky skvělému vydavatelskému počinu nakladatelství Academia dostávají k českému čtenáři a dávají mu tak jedinečnou možnost nahlédnout do vnitřního světa jednoho z nejoriginálnějších básníků a myslitelů 20. století. Jde samozřejmě „pouze“ o výběr z Valéryho záznamů, čemuž ani nemůže být vzhledem k více než 25 000 sešitových stránek jinak. I tak jde však o publikaci víc než reprezentativní a sedm set stran textu bohatě dostačuje k tomu, abychom si udělali přesný a jasný obrázek o duchovním světě této výjimečné osobnosti. Sešity mají po formální stránce formu deníkových záznamů, v nichž Valéry ve stavu jakéhosi intelektuálního „vytržení“ zkoumá své duševní pochody za účelem pochopení jejich „mechanismů“, vzájemných interakcí i reakcí na vnější podněty. Jde tedy vlastně o jakési „deníky ducha“, o popis procesu sebeuvědomování a následných zpětných reflexí, jež z něho rezultují. Při tomto pozorování vlastní mysli dospívá Valéry často až k jejím metafyzickým hranicím, takže lze konstatovat, že autor Sešitů před námi vystupuje nejen jako jemný a hluboký psycholog, ale i filosof par excellence. Čtenář, který Paula Valéryho posuzuje v prvé řadě optikou poezie, má díky Sešitům jedinečnou možnost takřka krok za krokem sledovat, z jakého myšlenkového podhoubí později vznikaly ony úchvatné básně jako Had, Hřbitov u moře či Jitřenka. Mimo jiné se ukazuje, že (alespoň tedy dle mého názoru) obecně zastávaný názor o rozhodujícím vlivu, který měl na Valéryho básnický vývoj Stephan Mallarmé, je dosti vzdálen skutečnosti. Zatímco Mallarmé byl „klasickým“ symbolistou, u Valéryho je jasně patrný záměrný posun od formální dokonalosti básně k jejímu ukotvení v ontologické struktuře jsoucna, čímž dochází k rozhodujícímu metafyzickému přesahu poezie, která je u něj vnímána jako (abych si posloužil parafrází scholastických myslitelů) „rodná sestra“ filosofie. I když se ve výsledcích Valéryho sebezpytovacího zkoumání zajisté nemohou neodrážet především specifika jeho vlastní osoby a osobnosti, mnohé jeho poznatky mají univerzální, tak říkajíc všelidskou platnost. Francouzský básník na stránkách svých Sešitů sonduje hlubiny Kantovy „říše čistého rozumu“ a tato „herkulovská práce sebepoznání“, jak ji charakterizoval královecký filosof, u něj přinesla podivuhodné plody v podobě poodhalení nejedné do té doby neznámé záhady lidské mysli. Je to při vší své obtížnosti skvostné a podivuhodné čtení a věřím, že čeští čtenáři kolem něj neprojdou bez povšimnutí.“... celý text
— JanH


Obálka knihy Francouzský symbolismus Francouzský symbolismus

„Pro nedělní chvilku poezie jsem vybrala verše mně neznámého Alberta Samaina .... O něžných verších sním, jež chvění nitra zvíří verších, jež o duši zavadí jak chmýří , o plavých verších, v nichž se vláčný smysl lije jako když pod vodou vlá hříva Ofélie, o verších z večera podzimu, uhranutí chvil v ženském obřadu mollových slabik smrti, o něžných verších sním umírajících jako růže .... / úryvek ze sbírky V zahradě infantčině /“... celý text
— intelektuálka



Obálka knihy Básně Básně

„Velmi pěkně přeložené, krásné a kultivované verše. Valéry patřil k odpůrcům surrealismu i moderního volného verše - jako jeden z posledních ve své generaci. Brousil a cizeloval každou báseň a usiloval o absolutní dokonalost a přesnost jazykového výrazu. To se již velmi velmi těžko převádí do jiného jazyka, nicméně překladatel myslím učinil maximum. Je to vysloveně "solární", jiskřivá poesie, dýchající životem, mořem, ostrovy plnými zeleně a čerstvým vzduchem...“... celý text
— PeterRainhard


Obálka knihy Sešity Sešity

„[16-6-2022] Anti-literatura, manifestace vlastních nejistot do podoby odtažení, separace od díla a toho, na co jsou lidé u čtení obvykle zvyklí. Valéry je, pokud jej chcete uchopit, svým způsobem, kluzký jako úhoř, je obtížné se snažit o něm říct soudy, výroky, což už v jeho čase dělala spousta jeho současníků, spousta obdivovatelů, i spousta kritiků, on jakoby málokdy mohl souhlasit, protože byl, kým byl. Fascinující mysl, fascinující způsoby myšlení, jeho pochody, matematika literatury, jakoby nekončící tendence vše popírat, od všeho se separovat, sedět v osamění a donekonečna hloubat o mechanismech, které jsou často v kontradikci s populárním vnímáním literatury (naivní lidé by řekli, rouhačské). Už dlouho jsem neměl v ruce knihu, kde by mě zaujalo tolik pasáží na tak relativně nízkém množství stran, kde se aktuálně nacházím [128/708]. A to jde přitom jen o výsek daleko monumentálnějších sešitů, zápisků. [10.12.2022] Dlouhé měsíce... tak čtení působilo, trvalo to, protože se to prostě nedalo myšlenkově zhltnout. A přesto, jak je uvedeno, u úctyhodných sedmi set stran, nejde ani o padesátinu, z originálních sešitů Valerýho ranních úvah, u cigarety a kávy. Ale i tak jde o působivou sondu, do myšlení jedné z nejpozoruhodnějších myslí, s jakou jsem se za poslední roky střetl. V průběhu knihy se dostanete, co do rozpětí ke všemu (Ego, Filozofie, Systém, Čas, Sen, Paměť, Vědomí, Eros, Bios, Matematika, Věda, Umění, Politika). Kdybych tu měl vypisovat všechny pasáže, co mě zaujaly (a myslím, že sem nějaké brzy stejně doplním, jen ne hned teď) byl by tenhle komentář mamutích rozměrů, ale i tak jde o, nechci říct, bohaté dílo, ale některé podněty a myšlenky definitivně stojí za detailnější průzkum nebo k zamyšlení, protože Valéry definitivně nebyl to, co shrnujeme pod pojmem "v tradičním slova smyslu".“... celý text
— JP

Zavřít

Vypněte si reklamy na Databázi

Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:

Chci vypnout reklamy

Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium