1. Domů
2. Autoři
3. Oldřich Selucký
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 1
• Životopis
• Citáty 5
• Diskuze 1

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Oldřicha Seluckého

Vzpoura v Assisi

„Knihu Vzpoura v Assisi jsem si původně půjčila od kamaráda, abych si ji přečetla s dospívajícími dcerami. Dcery se ale četbě této knihy tak dlouho bránily, až jsem si ji radši přečetla sama. A byla jsem velice příjemně překvapena. Jde o pohodovou beletrii velice čtivě a chytře napsanou, u které se podle mého názoru nebude nudit žádná věková kategorie. Myslela jsem si, že půjde o životopis Františka z Assisi, to se taky nepotvrdilo. František z Assisi je jednou z hlavních postav. Ústřední událostí celé knihy je ale spíš čtvrtá křížová výprava, při které došlo k vyplenění města Konstantinopole. Z hlavních postav mi byl nejsympatičtější asi kníže Alberti, který měl zvláštní druhu humoru. Občas se mu stalo, že i v tomto ohledu „přestřelil“. Ale dokázal svých chyb i litovat – a to nejen v této oblasti, ale i v jiných: „Jaké řemeslo by se ti líbilo, Dino?“ „Lazebník.“ Chlapec neváhá ani vteřinu. „Vidím, že máš ve věci jasno už dlouho,“ uznale pokýval hlavou kníže. „Odjakživa.“ „Smím vědět, co tě na tomto povolání tak zaujalo?“ „Zajištěná práce, jisté zisky. Vlasy a vousy rostou samy. A bez hnojení.“ „Maria! Slyšíš, dceruško!“ Z hlasu knížete zní čistá radost. „Dino říká, že nemáš ztrácet naději! Vlasy ti dorostou samy. Dokonce i bez hnoje –“ Angelina a Maria se otočily současně, knížeti odumřelo slovo na rtech. Příliš pozdě si dlaní zacpal otevřená ústa. Mrazivý pohled ženy by ještě unesl, ale slza, která se ve světle měsíce zaleskla v oku jeho dcery, mu skanula přímo do srdce a byla těžká jako z olova. Vlasy už mi zešedivěly, ale ten svůj zatracený jazyk jsem se na uzdě držet nenaučil. Kdyby to nebylo nedůstojné knížete, Alberti by si na místě nafackoval. Mluvit po tom, co se dceři stalo, o hnojení! Další zajímavou postavou je chlapec Riko, který se protlouká životem jako sirotek spolu se svým kamarádem Dinem. Obou se jich ujme kníže Alberti a dá jim možnost vzdělání. Než ale Riko může uskutečnit svůj sen stát se malířem, musí překonat ještě hodně překážek: „Jak… věděl, že ho Bůh povolal, aby byl malířem?“ Rikovi se vrací na mysl některé příběhy z Bible, o kterých slýchal mluvit kněze v kostele: Bůh se zjevil Mojžíšovi v hořícím keři a povolal ho, aby vysvobodil lid z otroctví. – Bůh poslal anděla k panně jménem Maria a povolal ji, aby se stala matkou Vykupitele. – Nad hlavami apoštolů se objevily ohnivé jazyky a oni poznali, že mají za úkol beze strachu hlásat Boží slovo. Mnich se usmál: „Bůh neposílá každému anděla, aby mu sdělil jeho povolání. Má mnohem krásnější a taky silnější způsob volání. Vkládá do srdce člověka touhu, velikou touhu, největší touhu jeho života. To je poklad, který nesmíš zahrabat do země.“ Rika bodlo u srdce tak bolestně, že málem vykřikl. Největší touha jeho života! „Někdy…“ zajíká se, „… někdy se přece stává, že člověk touží něčím být, ale je… příliš chudý… nebo mu v tom druzí zabrání…“ Mnich kroutí hlavou: „Když tě Bůh povolá, ukáže ti i cestu k cíli. Jen mu nesmíš sám klást překážky.“ Od knihy jsem moc neočekávala, ale nakonec mě její čtení hodně bavilo. Oldřich Selucký dokáže čtivě a zajímavě beletristicky podat Itálii 13. století. Ráda si od něj přečtu i další knihy.“... celý text
— Matematicka

---

Bitva na řece Pádu

„Napsat knihu pro mládež, která si najde své čtenáře a kromě příběhu samotného si z ní odnesou i něco navíc je v dnešní době, kdy se četba řadí až na poslední místa v žebříčku oblíbených činností jak trávit volný čas, úkolem téměř nadlidským. Dnešní mládež tráví většinu volného času s mobilem, tabletem nebo jiným zařízením v ruce a nebudeme si nic namlouvat, četba knih v elektronické podobě nebude zrovna tím, k čemu tato zařízení využívají. Kniha Oldřicha Seluckého Bitva na řece Pádu je románem, který má velký potenciál. Spojuje v sobě historickou tematiku, atraktivní prostředí, napínavý příběh, ukázku různých charakterů lidských postav a nechybí ani skutečná historická osobnost. Příběh se odehrává v Turíně v 19. století, ale dotýká se problematiky rasismu, diskriminace, nenávisti, násilí, které jsou aktuální i v dnešní době. Hlavní postavou je černošský chlapec Bongo, se kterým se poprvé setkáváme na říčním parníku, kde přikládá do kotle a je vystaven nejen silnému žáru ohně ale také tlaku ze strany strojníka. Ten se však dokáže povyšovat jen nad malé dítě, ale když se dostává do střetu s lodním inženýrem Pontanim stává se sám podřízeným, který musí poslouchat a plnit příkazy. Neštěstí, ke kterému na parníku dojde, se pro Bonga stává příležitostí jak začít nový život. Na útěku se potýká s hladem, musí si najít místo, kde by mohl nocovat, ale hlavně musí přežít. V momentě, kdy už začíná hlady blouznit, se stává zajatcem party kluků a ocitá se tak přímo v centru konfliktu mezi dvěma turínskými gangy. Zatímco ho jeden z členů zasvěcuje do bojů se znepřátelenými rollandovci, Bongo mu na oplátku popisuje život v Africe. Ukazuje se, že černošský chlapec je vzdělaný a pro skupinu by mohl představovat tajnou zbraň. Ze zajatce se tak stává hrdina, který najde podporu u samotného vůdce bandy. Při jedné akci se znovu setkává s inženýrem a společně realizují přelomový vynález v lodní dopravě. Do děje zasahuje i postava Dona Bosca, zakladatele salesiánů, který v 19. století v Turíně skutečně působil. Čtenáři si tak mohou udělat obrázek o tom, jak se staral o turínskou mládež, dokázal bojovat za svůj sen vybudovat pro ně místo, kde by našli kromě střechy nad hlavou také přátele a možnost stát se lepšími lidmi. Pro Dona Bosca se práce s mládeží stává životním posláním. Bongovi pomůže nejen vyléčit zranění, ale ačkoliv si toho ani není vědom, stává se pro něj vzorem a ukazuje mu cestu, kterou by se mohl odvíjet jeho budoucí život. Skutečným dobrodružným románem se kniha stává v závěrečném souboji mezi oběma gangy, kde se mimo jiné zrodí i nové, nečekané přátelství. Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Čekala jsem nenáročnou četbu, vzhledem k tomu, že se jedná o literaturu pro děti a mládež, čemuž napovídal i přiměřený rozsah 264 stran, ale místo toho se mi do rukou dostala publikace, která Vás přinutí přemýšlet. Ne není to typická odpočinková kniha na večer do postele, je to příběh, ke kterému si sednete, a on Vás pohltí. Líčení děje je tak barvité a autentické, že dokážete prožívat pocity hlavních hrdinů. Jsou zde postavy, které dle jejich charakterů dokážete bez problémů zařadit mezi záporné či kladné, ale jsou zde také postavy, u nichž budou Vaše sympatie kolísat na miskách vah. Na realističnosti ději přidávají také časté fráze v italštině, ke kterým však mám výhrady. Italština není zrovna jazykem, se kterým by se mládež setkávala běžně a z toho důvodu v knize postrádám výslovnost u jednotlivých slov a v některých případech chyběly i překlady. Naopak velkým kladem jsou témata, která tato kniha otevírá. Umím si představit, že by se tato kniha dala využít i ve výuce, ba co víc ona si o to přímo říká. Hned první kapitola je ukázkovým zobrazením rasismu, ponižování a nabízí možnosti k diskuzi. Dětem by k pochopení jednotlivých problémů mohla pomoct skutečnost, že hrdinové jsou v zásadě jejich vrstevníky. Četba této knihy se tak stává možností dotknout se problémů, o kterých se nemluví tolik, jak by se mělo. Stejně tak děj dokreslují bohaté ilustrace, jejichž tvůrcem je sám autor Oldřich Selucký. Takže za mě ano, více takových knih pro děti a mládež na knižních pultech. Přečtěte si Bitvu na řece Pádu i Vy ať už sami nebo s dětmi. Nehleďte v tomto případě na věkové určení, protože by Vám mohlo uniknout mimořádné dílo z domácí produkce.“... celý text
— apanda

---

Vzpoura v Assisi

„Od knihy jsem moc neočekávala, ale nakonec mě její čtení hodně bavilo. Oldřich Selucký dokáže čtivě a zajímavě beletristicky podat Itálii 13. století. Ráda si od něj přečtu i další knihy. „Jaké řemeslo by se ti líbilo, Dino?“ „Lazebník.“ Chlapec neváhá ani vteřinu. „Vidím, že máš ve věci jasno už dlouho,“ uznale pokýval hlavou kníže. „Odjakživa.“ „Smím vědět, co tě na tomto povolání tak zaujalo?“ „Zajištěná práce, jisté zisky. Vlasy a vousy rostou samy. A bez hnojení.“ „Maria! Slyšíš, dceruško!“ Z hlasu knížete zní čistá radost. „Dino říká, že nemáš ztrácet naději! Vlasy ti dorostou samy. Dokonce i bez hnoje –„ Angelina a Maria se otočily současně, knížeti odumřelo slovo na rtech. Příliš pozdě si dlaní zacpal otevřená ústa. Mrazivý pohled ženy by ještě unesl, ale slza, která se ve světle měsíce zaleskla v oku jeho dcery, mu skanula přímo do srdce a byla těžká jako z olova. Vlasy už mi zešedivěly, ale ten svůj zatracený jazyk jsem se na uzdě držet nenaučil. Kdyby to nebylo nedůstojné knížete, Alberti by si na místě nafackoval. Mluvit po tom, co se dceři stalo, o hnojení!“... celý text
— Matematicka

---

---

Svatý Václav - Příběh českého knížete

„Taková skoro jednohubka, kterou jsme přečetli na jeden zátah. Účel splnila - kluci se zábavnou formou poučili o životě sv. Václava.“
— huhuhu

---

Svatá Ludmila

„Knížka pro mě byla velkým zklamáním. Těšila jsem se, že se dozvím příběh života svaté Ludmily, ale byl tak nějak divně napsán. A ilustrace naprosto katastrofální. To bylo oku velmi nelibé. Ještěže byla knížka velmi útlá, jinak bych ji pro kombinaci textu a ilustrací odložila nedočtenou.“... celý text
— muchomurka