Nová kniha Oksana Vasjakina
Step
Horkého léta roku 2010, kdy evropskou část Ruska zachvátily požáry, přijíždí ze Sibiře dvacetiletá dívka, aby se setkala se svým otcem, kterého neviděla deset l... detail knihy
Nové komentáře u knih Oksana Vasjakina
„Kniha, která je v Rusku zakázaná.
Pokud máte nějakou svou "ránu", Vasjakina ji ve vás svým textem zaručeně otevře. Je to velmi bolestivé čtení. Naštěstí autorka píše překrásným jazykem jímž vytváří citlivé obrazy světa, ve kterém je její (i čtenářovo) utrpení snesitelnější. Řekla bych, že kniha Rána má až terapeutický účinek...“... celý text
— poni
„"Rána" je opravdu náročným a intenzivním čtením.
Autorka Oksana Vasjakinová se nebojí otevřeně a upřímně vyjádřit své pocity a prožitky, což knize dodává autenticitu a hloubku. Kniha nás vtahuje do nitra lidské duše a přináší bolestnou a silnou cestu směrem k pochopení umírání, smrti a loučení s blízkými. Vypravěččina cesta s popelem matky je metaforou jejího vnitřního putování, které reflektuje nejen smrt, ale i vlastní identitu a sexuality.
Román se výjimečně zabývá tématy, o kterých se obvykle nemluví otevřeně, a to zvláště v ruském prostředí. Otevřenost a upřímnost v tomto díle způsobují, že čtení je často náročné, obzvláště pro ty, kteří se potýkají s obtížnými vztahy s matkami nebo sami jsou matkami dospělých dětí. "Rána" je jako intenzivní a terapeutický rozhovor s duší autorky, který nám umožňuje nahlédnout do hlubin emocí a prožitků.
Oksana Vasjakinová se v této knize zaměřuje na ztrátu blízké osoby a předává nám skutečnou bolest a utrpení, které tak obtížně lze popsat slovy. Její vyprávění je nesmírně silné a emočně působivé. Román je jako otevřená rána, která nám umožňuje vnímat a sdílet tyto hluboce osobní a citlivé pocity.
Vasjakinová ve své knize přináší nejen bolestnou ztrátu matky, ale i introspektivní reflexi na téma vlastní sexuality, přijetí sebe sama a své orientace. Román je silným ženským písmem, které se nebojí pojmenovat tělesné, emotivní a terapeutické stránky lidského bytí.
Jazyk knihy je poetický a krásný, ačkoli místy velmi drsný a bezprostřední. Vasjakinová je mistrem v přenášení složitých emocí a myšlenek na papír. Čtenáři mohou prožít bolest a osamění s hlavní postavou, která si v hlavě prochází vzpomínkami a myšlenkami na ztrátu matky.
"Rána" není obyčejný román, ale autentický a upřímný rozhovor mezi autorkou a čtenářem. Je to kniha, která vás zasáhne, nadchne a bude vám dlouho zůstávat v mysli. Doporučuji ji čtenářům, kteří hledají hluboký a emotivní zážitek a jsou otevřeni tematicky náročnějším dílům. "Rána" je skutečně výjimečným ženským písmem, které v sobě ukrývá nekonečné množství citů a dává nám prostor k hlubokému zamyšlení nad životem a smrtí.
Děkuji nakladatelství Maraton za možnost seznámit se s touto knihou.“... celý text
— actavis
„Konec semestru = více času na čtení. A taky na dohnání recenzí knih, s kterými jsem po večerech utíkala od studia. Oksana Vasjakina mě ale vypekla! Rána je autobiografický román s esejistickými prvky, ve kterém se totiž najednou vylouply i úvahy o ženském psaní a autorka v nich najednou zmiňovala i jména jako Hélène Cixous, Monique Wittig či Luce Irigaray – významné teoretičky, které jsem ne dlouho předtím probírala v rámci Feministické literární kritiky a teorie či v Metodách textové analýzy. Jo, tak ty by sis od učení chtěla odpočinout, Lenko? Tak to ani náhodou! =D
Nebudu kecat, nečekala jsem to tam, ale všechny ty odkazy do prozaického debutu ruské básnířky patřily a sedly tam! Vasjakina v knize popisuje svůj komplikovaný vztah s nedávno zemřelou matkou (jejíž popel teď hodlá dovézt na Sibiř), mateřství v něm neidealizuje, ale vykresluje ho jako hluboce ambivalentní zkušenost. Po celou dobu přitom otevřeně reflektuje svou lesbickou identitu (v Rusku, prosím pěkně! Odvaha jako blázen!) a vlastní přístup k tělu a sexu, zároveň bez jakékoli exhibice.
Kromě zcela intimních témat ale Vasjakina ukazuje i to, jaký je život v Rusku – reflektuje sociální nerovnosti, byrokracii, ekonomickou nestabilitu… A to vše pojímá originálně a za užití poetického jazyka, zcela adekvátně tomu, že je především básnířkou.
Rána je za mě literárně silný, syrový a emocionálně i čtenářsky náročný text, který si klade otázky po tom, jak žít dál po ztrátě někoho blízkého, jak ne/milovat matku a jak psát o těle, které v sobě nese odpor vůči normativním očekáváním. Rána je čtení, které nejde po srsti. Vyžaduje vaši plnou pozornost – a rozhodně si ji zaslouží!“... celý text
— Havran.ka
„Rusko, léto 2010, Oksana vyráží za svým otcem. Spolu s ním jede kamionem nedozírnou stepí, hledá sebe i svůj vztah k otci, vzpomíná na dětství a na mafiánskou minulost svého otce.
Toto je druhá část autofikční trilogie, která nám dává nahlédnout do nefunkční rodiny, do hledání své identity a ukazuje netolerantní společnost, co se nejen sexuální orientace týká.
V předchozí knize – Rána – jsme se seznámili s autorčinou matkou, její nemocí a smrtí. Teď tu máme otce a postupně si dáváme dohromady příběh toho, jak spolu žili či nežili a jak jejich vztah vnímala autorka jako malá.
Oproti Ráně jsem už věděla, jaký styl mě čeká, tím pádem jsem se okamžitě začetla a text mě zcela pohltil. Je vidět, jak se autorka vypsala, zlepšila. V předchozí knize byla cítit určitá nejistota, která tentokrát zmizela. Na jednu stranu je to psáno krásně, až poeticky, na tu druhou drze a místy opravdu drsně.
Čeká vás spíše útržkovité vyprávění, který si čtenář teprve poskládá v souvislý příběh. Střídají se tu jednotlivé vzpomínky tak, jak přijdou na mysl. Tím, že autorka v textu přímo mluví ke čtenáři, tím si vás získá a budete s ní prožívat její život.
Jsou tu popsána vážná témata o vztazích i o nemocech. Jsou tu nádherné myšlenky, které vás donutí se zamyslet i nad svým životem. Rozhodně se těším i na závěrečný díl Růže, ve kterém se blíže podíváme na autorčinu tetu.“... celý text
— eva3992
„Autobiografický, dokumentární a prozaický debut autorky, básnířky, ženy. Když jí umře matka, rozhodne se popel dovézt na rodnou Sibiř. Putuje tak s popelem po dlouhé trase a u toho vzpomíná, přemýšlí a popisuje svůj život. Hledá cestu k pochopení vlastní sexuality a vypořádání se se svým životem.
Toto je kniha o smrti a o umírání, o ženách a o ženství, o nemoci fyzické i psychické, o vztahu dcery a matky, o lásce a také o tom, jaké to je být jiná v očích ostatních.
Autorka má zvláštní styl, na který jsem si musela zvyknout, ale po pár stránkách mi už připadal skvělý. Jiný, ale skvělý. Příběh tu skáče v místě i čase, stejně jako se nám v hlavě objevují a mizí jednotlivé myšlenky. Autorka je básnířka a je to znát. Toto je její první próza, ale ta poetičnost tu je stále cítit.
Musím zmínit i zajímavý doslov překladatelky, kde se mimo jiné dozvíme, proč je tato kniha nyní v Rusku zakázaná.“... celý text
— eva3992
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
