Niklas Natt och Dag

Nová kniha

1795 je závěrečným dílem historické noir trilogie. Tycho Ceton se plíží městem jako raněné zvíře a spřádá plány, jak znovu nabýt důstojnost, o niž ho připravili... detail knihy

Populární knihy

1794: Tři růže

1793: Vlk a dráb

1795: Honicí psi

Nové komentáře u autorových knih

1793: Vlk a dráb

„Brutální, nepříjemná, teskná, výborně napsaná detektivka, která nikam nechvátá, ale o to víc uchvacuje.“
— vnimat_Krasu

1794: Tři růže

„Zprvu bych chtěla doporučit číst sérii po řadě, abyste pochopili osoby z prvního dílu, o některých je zmínka a někteří tu mají svou roli. "Hroby pro živé" - určitě si brzy domyslíte, co se tím myslí, ale nic vás nepřipraví na to, co si budete číst. Z počátku jsem se nemohla začíst, bylo to těžké vyprávění, obzvlášť z ostrova Svatého Bartoloměje, ale stále jsem čekala na drába Mikela Cardwella. A když se objevil a záhy poté i Emil bratr zesnulého Cecila, vše nabere pořádné grády a nezastaví se až na konci. Z konce mi pak jen bylo šíleně smutno a nemohla jsem pochopit, že tohle je tedy konec. Je tu příběh šlechtického syna Erika, který z otcova nařízení odjíždí na ostrov Svatého Bartoloměje. Tam se setká s něčím, o čem dosud neměl ani potuchy a neumí se s tím vyrovnat. Ale dostane se "do spárů" vychytralce Cetona, který později velice důrazně a zásadně mu změní život. Cardwell je požádán o vysvětlení údajně nešťastné nehody - smrti novomanželky, které její matka nevěří. Cardwell si vezme na pomoc Emila, ten se chová zvláštně, ale nakonec se pustí do vyšetřování. Do života Cardwella rovněž zasáhne i Anna, i té se obrací život vzhůru nohama, a nic nekončí.... Příběh plný intrik, zloby, podlosti, beznaděje, lidského utrpení zaživa, ovládání druhých a hlavně zkaženosti určitých lidí tehdejšího Stockholmu a Švédska vůbec. Jelikož odmítám přijmout tento konec, vím, že si musím přečíst i další díl, a budu doufat, že alespoň něco "osud" zvrátí a že alespoň něco dopadne tak, jak má...... Kniha rozhodně není pro citlivé povahy či žaludky.“... celý text
— moudivlacek

1793

„BUDE SPOILER... JEDEN! Ja neviem ci som pocuval tu istu knihu ako vy :) Pripraveny podla komentov na nechutnosti, nakoniec moju chut znicilo nieco uplne ine. Celkova struktura diela. Ideme v case nazad, to ma az tak zase netrapi, ved ked niekoho inspiruje Pulp Fiction reznuty nespolahlivym rozpravacom, nevadi, kniha zato este moze byt dobra. Ale... nie je. Tri krat som si musel zvykat na ineho rozpravaca, iny pohlad z tretej osoby na prvu, uplne nesuvisiace postavy (ktore nakoniec suvisia a vzdy na konci nie ze casti, ale skor samostatnych noviel, spolu suvisia. Par prekvapeni tam je, napr ked z postavy ktoru som povazoval za obet, sa vlastne stane pachatel, alebo teda spolupachatel. A takto ma cakala zmena a zvykanie na novy pohlad znova a znova az ma to prestalo bavit. A ta cervena nit zlocinu co to mala drzat pokope sa na cele kapitoly uplne stracala. Raz citam cielene morbidny text pisany na efekt, co mna neohuri, lebo nechutnosti a brutalita v textoch alebo filmoch ma nedokaze znechutit, kym to nie je realne. Potom citam, pardon pocuvam (bo audijokniha ni?) denicek takeho nesympatickeho floutka ze by som mu snad sam dokazal zakrutit krkom. Ked si uz na to zvyknem, nejak nahodne sa aj dozviem preco sa niekto krmi vlastnymi fekaliami, zvrtne mi to Dag och zasa na nejake zivotne utrapy defciny z ulice ako od Dickensa. Ako napisane zle to nie je, ale absolutne sa mi rozbil zaujem a tahalo sa to jak soplik po rukave skolkara. Jasne, kupil som to ze nejaka trosku kontroverzna historicka detektivka. A po dvoch tyzdnoch stale pocuvam utrapenu historicku fresku ale zlepenu z uplne divnych pod-noviel, doslova podla mojho pocitu, nasilu polepenu. Historicka freska kde jedna vitraz je z farbeneho skla, druha z pozosivanych prasacich zaludkov, tretia zacapena len novinami a stvrta grandiozne finale uplne bez vyplne. No, pohejtil som si trosku, a teraz hura k nejakym inym kniham co mam nastosovane uz mesiace.“... celý text
— Corso

1793: Vlk a dráb

„Namlsaná propletenci postav v detektivkách Jo Nesbøho či Jussi Adera-Olsena jsem od této severské detektivky původně čekala mnohem víc. V knize ale vůbec tolik nejde o samotnou vraždu a její vyšetřování jako u autorů zmíněných výše. Mnohem větší váhu mají historické kulisy ve kterých se detektivka odehrává: Stockholm 18. století. Strach, zima, nemoci, hlad, bída, alkohol, násilí. Tuhle atmosféru vykreslil Niklas Natt och Dag dokonale. Ten chlad na vás při čtení úplně dýchá a úryvky ze švédské historie ho umocňují ještě víc. Historickou detektivku jsem ještě nikdy nečetla, a tak i když jsem od knihy původně čekala něco trochu jiného, rozhodně nelituji, že jsem ji přečetla a těším se na další dva díly.“... celý text
— jejda.majda

1795: Honicí psi

„Tento díl mi z celé série přišel jako suverénně nejslabší. Osudy všech se uzavřely, konec se ale rozpliz do ztracena, žádná katarze se nekonala. Kdyby autor pominul odkaz Cécila, který je všudypřítomný, aby to trochu k něčemu vedlo, byla by to ještě větší mizérie. Škoda.“... celý text
— Parwana

Přejít na knížky autora