Milena Slavická

česká, 1949

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih
Hagibor
Hagibor
UB 12: Studie, rozhovory, dokumenty
UB 12: Studie, rozhovory, dokumenty
Na Betáni
Na Betáni
Ona
Ona

Nové komentáře u autorových knih

Povídky jamrtálské Povídky jamrtálské

„Moc se mi líbí tento styl psaní, takové povídání o lidech, s překvapivými momenty, těžko popsat. Román? Povídka? Je to úplně jedno, rozhodně knihy této autorky stojí za to číst.“... celý text
— sasena

Na Betáni Na Betáni

„Milena Slavická nás potřetí protáhla bídou a špínou ztráty dětské i lidské nevinnosti, kterou všichni musíme nutně přetavit ve zralost, (co si chuť nevinnosti umí ponechat) protože jinak nedosáhneme na věčnost? "...přiřazuji svým vzpomínkám slova, obaluji je do strouhanky vět, abych je svému bližnímu nabídla v křupavém těstíčku, abych mu je nabídla jedlé a bez toho strašného rybího smradu. Vlastně nevím, proč moje vzpomínky tak páchnou rybinou." Spojler? Ušmudlané kulisy socialistické bídy v sobě skrývají nejhlubší ponížení a pošlapání krásy ženskosti, jakou si lze představit. Přesto autorka provede dívenku peklem vzpomínek tak, že nelze necítit odvahu k naději a odpuštění. Sobě i okolí. Mistrovské psaní. 7/7“... celý text
— Chesterton

Na Betáni Na Betáni

„Po Povídkách jamrtálských a Hagiboru třetí část volné trilogie, Na Betáni. Těšila jsem se. Bála jsem se. Knížky Mileny Slavické miluju, obdivuju autorčin nezaměnitelný styl, nemilosrdnou otevřenost, ornamenty vět, oprýskanou, poškrábanou něhu. Vždycky se musím hodně nadechnout, než se odvážím skočit (i lovci perel to takhle mají), vím, že až hluboko pod špinavě zpěněnou hladinou najdu to, co si musím teprve zasloužit. A že se dřív nevynořím. Ta drobná knížka, co se tak špatně otvírá, jako by se i ona zdráhala vydat své poklady lacino (neodmyslitelně už vybavená autorčinými anonymními mázlými fotkami), má podtitul O nevinnosti a jiných maličkostech. To čtení o nevinnosti se podobá chůzi po střepech z rozbitého; někým, něčím, námi, kdysi, nedávno. Bolí to. Jedno, jestli ve vzpomínkách či v přítomnosti. "Jednoduchá" knížka o holce a dospívání. O ubližování, bezelstnosti i krutosti. O odpuštění a opuštění. O uzdravení malo-mocných. O vykročení od zlého. Knížka, která z hlavy nezmizí. Místy mi drobně vadily jaksi nekonzistentní zmínky, náhle podivně konkrétní; devadesátková privatizace, jméno osoby, podniku... Jako by to zcizovalo autorčin vzácný copyright a do hry vstupoval někdo další. Naštěstí ty okamžiky jen probleskly a nezničily punc výjimečnosti, kterým je celistvost, pro celou trilogii charakteristická.“... celý text
— milary

Hagibor Hagibor

„"Vzpomínky se sypaly ze stromu života jako seschlé listí, lehce, náhodně a bez zvláštních důvodů. Jenže dnes, v předvečer pietního rozloučení, padaly hlučně, ukryté v pevných skořápkách bubnovaly o desku stolu jako ořechy, bolestně praskaly a jejich žluklá jádra se z nich vylamovala jen po kouskách." Útlá kniha v bezvadném fotoobalu, který vystihuje obsah. Jazyk a styl Mileny Slavické mě oslovil už v Jamrtálu. Dobrý nápad s dopisy dceři, zároveň krutě bolavé. Stejně jako každá vynucená emigrace. (Připomnělo mi to reálný Případ Pavlína o modelce Pořízkové) Svět fotografky Hany je uvnitř i z vnějšku košatý, londýnský život trpký. Fotky už trochu vykročení do naděje. Stejně jako závěrečné propojení generací. Všechny postavy dokonale vystižené i vzhledem k času a prostoru v němž se pohybují. Taky Počátky na Vysočině jsem poznala jako bonus. Na Hagibor to mám z domova kousek, zaniká v nové výstavbě...škoda? Hřbitov je opravený... Neotřelá záležitost. "Umím život vydržet, ale postavit se mu neumím." 5/5“... celý text
— Chesterton

Povídky jamrtálské Povídky jamrtálské

„Strašně moc smutné - ani ten umělecký poetický jazyk to nezachrání, přesto kvůli němu dám +1*, jinak by to byly jen 2, za to zklamaní (proti Hagiboru.)“
— magnolia

Přejít na knížky autora