1. Domů
2. Autoři
3. Milena Lenderová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 32
• Bazar 13
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Mileny Lenderové

Česká žena: Stručná historie

V novém svazku edice Stručná historie Milena Lenderová živě a se smyslem pro detail i pro širší souvislosti líčí dějiny žen v českých zemích od středověku po pr... detail knihy

Populární knihy

/ všech 32 knih

Nové komentáře u knih Mileny Lenderové

Zvířata a jejich lidé

„Sborník obsahuje příspěvky různého zaměření, záleží na zájmu čtenáře, které si vybere. Mne nejvíce oslovily články o zvířatech v heraldice. Hlavně návod k rozlišení zubrů, býků, volů, krav a telat. Inspirativní čtení si jistě budou pochvalovat i nadšenci pro alternativní léčebné postupy, i když v praktickém využití předkládaných receptů patrně narazí na nedostupnost některých ingrediencí.“... celý text
— Lenka4

---

Dějiny těla

„Panta rhei, byla kdysi shrnuta důležitá Hérakleitova myšlenka, vše plyne a nic netrvá. Podle tohoto předpokladu se všechno na světě neustále proměňuje, a to i takové záležitosti, u kterých to není na první pohled patrné. Zdálo by se třeba, že lidské tělo se v průběhu věků ve své podstatě nemění. Ano, jeho fyzická podoba zůstává skutečně bez výraznějších změn, nicméně prožívání a vnímání těla ze strany jedinců i společností se historicky různí. Tak i tělo má své specifické dějiny. Aktuálním příspěvkem k tomuto poměrně mladému, od 80. let 20. století se rozvíjejícímu dějepisnému odvětví je kniha vydaná v roce 2013 nakladatelstvím Pavel Mervart. Jmenuje se příznačně Dějiny těla. Prameny, koncepty, historiografie a uspořádali ji historikové Milena Lenderová, Vladan Hanulík a Daniela Tinková. Publikace obsahuje příspěvky zaměřené na období od středověku až do počátku 20. století, přičemž většina z nich se vztahuje k historii lékařství, tedy oboru týkajícího se těla bezprostředně. Výjimku představuje studie Michala Kneblíka pojednávající o disciplinačních praktikách na triviálních školách v poslední čtvrtině 18. století. Tam docházelo k nahrazování fyzických trestů dohledem, kontrolou a nápravou, což jsou ovšem pouze jiné formy udržování disciplíny. Milena Lenderová se zaměřila na pojetí sexuality v 19. století, jež se vyznačovalo regulací zejména ženské tělesnosti, dohledem nad probouzející se dětskou sexualitou a státní kontrolou reprodukčního chování. Jiří Zikmund pak nastínil, jakým způsobem bylo v průběhu tzv. dlouhého 19. století zobrazováno lidské tělo na fotografiích. Z kapitol věnovaných dějinám medicíny stojí za pozornost především dvě. David Tomíček v jedné z nich pojednal o uzdravujících talismanech obsahujících slova či písmena, které byly používány ještě na přelomu středověku a novověku. Tyto amulety, obsahující např. biblické příběhy, imitovaly církevní praxi užívající slova ritualizovaným způsobem, a není proto divu, že církev usilovala o regulování podobných projevů lidové zbožnosti. Zároveň se jedná o půvabný důkaz toho, jak mají lidé tendenci přisuzovat řeči magickou moc. Rozsáhlý a obsažný příspěvek Karla Černého sleduje spíše pozvolný vývoj fyziologie od středověku přes renesanci až k baroku. Na základě dobových akademických spisů Černý mapuje, jak se měnily lidské představy o stavbě a fungování těla. Dlouho přetrvávalo antické pojetí čtyř šťáv (krve, hlenu, žluči a černé žluči), umísťování zdroje života do srdce a také domněnka o existenci jakési nehmotné, spirituální tělesné součásti. Oproti obecné představě pomalý, nerevoluční vývoj lékařské vědy byl podle autora zapříčiněn nesnadným šířením nových objevů a snahou zasazovat nové poznatky do rámce tradice. Některé dobové myšlenky, dnes překonané a považované za naivní, mohou svou bizarností vyvolat u dnešního čtenáře až úsměv. Ovšem nesmíme zapomínat na to, že tehdejší myslitelé neměli k dispozici moderní techniku, jejich teorie vycházejí z prostého empirického pozorování přírody a okolního světa. A v tomto ohledu je fascinující, jak komplexní teoretické konstrukce dokázala lidská imaginace vyprodukovat. Za leitmotiv celé knihy je možné označit postupující racionalizaci západního světa vrcholící během osvícenství, jejíž nedílnou součástí je i zvyšující se snaha disciplinovat a regulovat tělo. Medicína je pak vlastně jedním z těchto kontrolních mechanismů. Vedle konkrétně zaměřených případových studií obsahuje publikace Dějiny těla částečně i obecněji pojaté pasáže, které ocení především nespecializovaný čtenář. Přesto lze konstatovat, že kniha je určena hlavně odborné veřejnosti, pro niž může být inspirativním impulzem.“... celý text
— Zdeněk Brdek

---

Z dějin české každodennosti: Život v 19. století

„Dějiny české každodennosti jsem měl v ruce už několikrát, ale celé jsem je přečetl až nyní a jsem rád, že si našly místo do mé knihovny. Jen doufám, že v jejich využívání budu pokračovat jako doposud.“... celý text
— Wereden

---

---

Z dějin české každodennosti: Život v 19. století

„Bez poznání 19. století není možné pochopit, v čem žijeme. Aneb všechno, co známe, není starší než nějakých 170 let. Volný čas, přemýšlení o světě, stravování, elektřina, vynálezy, lékařství, zdravověda, vztahy v rodině, smysl vzdělání, čistota, hygiena, konzumní způsob života - to vše se začalo rozvíjet v 19. století. Na jeho začátku byla naše společnost zcela jiná, než na jeho konci. Začátek dlouhého století byl ještě tichý, klidný, konzervativní, nábožný a také špinavý, plný dřiny, nemocí a smrti. Zato konec století už pulzoval ruchem, novými vynálezy, revolučními myšlenkami, průmyslem, shonem, pohybem, nákupní horečkou a novotami všeho druhu. Knihu doporučuji.“... celý text
— memphisz

---

Česká žena: Stručná historie

„Hodně témat a období vtěsnaných na poměrně malý prostor nemůže nikdy dopadnout moc dobře. První věc, co mi nesedla, byl styl psaní autorky - místo aby složité a obsáhlé téma podávala bez všelijakých stylistických chuťovek jako vsuvky, dodatky a různorodá rozsáhlá souvětí, tak si v nich přímo libovala. Také rozsah informací byl naprosto neadekvátní jejich důležitosti - obecná pravidla byla tak zestručněná, že si jednak řeknete, že „je to přece jasné" a jednak si z nich nevytvoříte komplexnější závěr, avšak některé drobnosti byly doslova pitvány, doplňovány jmény a letopočty, snad aby si člověk vytvořil souvislosti. Kniha mě proto moc neobohatila. Na druhou stranu se mi líbilo, že každá kapitola začínala nějakou postavou, jejíž příběh mi ve výsledku přinesl víc než samotné pokračování tématu.“... celý text
— Fiso