Milena Lenderová

česká, 1947, statistikykoupit eknihy

Nahrávám...

Nová kniha

„Spanilost Vaše cizozemcům se líbí…“: České kuchařské knihy v 19. století

„Spanilost Vaše cizozemcům se líbí…“: České kuchařské knihy v 19. století - Milena Lenderová

Kolektivní monografie s názvem „Spanilost Vaše cizozemcům se líbí…“ přibližuje v mezioborovém pohledu vývoj a proměny českých kuchařských knih vydávaných v průběhu „dlouh... detail knihy

Populární knihy

/ všechny knihy
Tělo mezi medicínou a disciplínouZ dějin české každodennosti: život v 19. stoletíDějiny každodennosti dlouhého 19. stoletíTragický bálRadostné dětství?

Komentáře (1)

Milena Lenderová

kní
24.01.2014

z rozhovoru s Milenou Lenderovou nejen o její knize Dcera národa?, který vyšel v LN 11.1.2014 (ptal se Petr Zídek)

LN: Paradoxem ženské emancipace je to, že největší skoky udělala za válek, které jsou považovány za projev "mužských dějin" par excellence.

Válka znamená mj. radikální narušení vnitřního prostoru vnímaného po staletí jako prostor ženy. Až na pár mytologických vyjímek je spouštěcí mechanismus válek záležitostí testosteronu, mužů-hrdinů. Hrdinství žen je neokázalé: nesou utrpení své, svých dětí i mužů a musí mu aktivně čelit. Během válek musely ekonomicky zajistit rodinu. Nahradit otce jako živitele rodiny a jako nesmlouvavou autoritu ve výchově. Především první světová válka ženskou emancipaci drasticky posunula: nepříznivý vývoj na trhu pracovních sil byl částečně korigován nárůstem podílu ženské práce. (...)

LN: Patříte mezi kritičky emancipace, kterou naordinoval českým ženám minulý režim. Skutečně tehdy nevzniklo v této oblasti nic pozitivního?

Slovo emancipace znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv. Opravdu si někdo myslí, že žena reálného socialismu byla svobodná, nezávislá, že učitelka mateřské školy měla stejná práva jako tajemnice OV KSČ? Dostupnost jeslí a mateřských školek (nikoli pro všechny matky!) byla vyvážena stáním ve frontách. (...) Hodnotu měla jen žena, která pracovala mimo domov, bez ohledu na to, jestli pracovat chtěla. Na ženy v domácnosti se pohlíželo skrze prsty. Dále: oceňována byla jen žena angažovaná, činná v nějaké společenské organizaci. Za třetí zanikly služby, které byly za první republiky běžné, nebo se podstatně zhoršila jejich kvalita. Takže ona známá "druhá" směna byla údělem všech matek.

LN: Považujete se za feministku?

Ano. Jsem přesvědčena, že obě pohlaví jsou si rovna a žádné by nemělo mít nějaké výhody. Vadí mi přetrvávající "machovství" v české společnosti, taková ta "pivní mužnost" dávající najevo přesvědčení o méněcennosti žen. Je skutečně k debatě o fotbalovém zápase zapotřebí vyššího IQ než k debatě o umělých nehtech?

LN: Nepotřebujeme i nějaké dějiny mužů?

Určitě ano - i když je do určité míry pravda, že dosavadní dějiny jsou spíše dějinami mužů - tvořili je a po dlouhou dobu měli monopol na jejich psaní. Ale dějiny maskulinity se utěšeně rozvíjejí i u nás - velký kus práce odvedl olomoucký tým v publikaci Konstrukce maskulinní identity. První krok je vždycky zásadní, myslím, že další historici mají na co navazovat. Těším se, až někdo napíše práci o českém muži 19. století - nikoli o "muži veřejném", ale o muži privátní sféry.