Milan Valenta

Anonymus Vulga · pseudonym

česká, 1958

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Lež má krátké nohy, ale dlouhý péro

Lež má krátké nohy, ale dlouhý péro - Milan Valenta

Čtvrtý svazek výhradně erotické poezie autorů sdružených v Klubu poetických sprosťáků, tedy x-krát o jednom a tomtéž, leč i nadále odvážně a zajímavě. detail knihy

Populární knihy

/ všech 31 knih
Mentální postižení
Mentální postižení
Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl
Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl
Psychopedie
Psychopedie
Půďáci ze staré školy
Půďáci ze staré školy

Nové komentáře u autorových knih

Lež má krátké nohy, ale dlouhý péro Lež má krátké nohy, ale dlouhý péro

„Byť vím, že bych to měla brát s nadsázkou, tak i tak se mi to převážně nelíbilo. Tyhle skládanky s erotikou zas tak moc společnýho neměly, spíš to celé bylo víc tak nějak zbytečně fekální. Veršíky, které mě zaujaly, by se daly spočítat na prstech. Ale byly tam :-)“... celý text
— iceVS

Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl

„Pro děti moc složité a komplikované, pro dospělého naivní. Ocení je asi hlavně znalci Olomouce.“
— maryska09

Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl Poťouchlé pohádky aneb co čert nechtěl... ale chtěl

„Poťouchlé pohádky měli v Albatrosu ve výprodeji; po zkušenosti s Muřinohem a Krchomilkou jsem nelenila a okamžitě jsem je pro naši knihovnu objednala. A dobře jsem udělala – opět je to krása spojená s nádherou, ale opět bych doporučila převážně dospělcům. Ten dechberoucí slovník, najmě čertovský, olomoucké reálie let dávno minulých (pobavily mě časté zmínky o „budovatelském“ vzezření olomouckého orloje), a konečně ilustrace, na které už jsem přivykla v knize předešlé. Já osobně bych doporučila především pohádku O vasrmanovi z mlýnské tůně, dále Pohádkovou anekdotu o příchozím a nakonec mravoučnou pohádku vánoční O vyplněném přání. Milan Valenta má můj obdiv, skoro mám chuť pustit se i do jeho odborných knih: vždyť to by v tom byl čert, aby se v nich neobjevil aspoň kousek toho raracha, kterým musí být autor Poťouchlých pohádek! „Sychravý podvečer, dušičkový čas. Mrtvo a vlezlo. Jindy shánčivé kočky zaklubíčkovaly svá těla v pelíšcích po předměstských chalupách spoře rozhozených podél cesty s tichou vzpomínkou na čas mrouskání a to jediné, co v ten čas vesele žilo a čile se množilo, byly viry ptačí, prasečí či španělské chřipky. Leč ptáčci-tadyzůstáváčci se jen zimomřivě choulili za vystydlým komínem hostince a k situaci se nijak nevyjadřovali. O prasatech či Španělích nemluvě.““... celý text
— broskev28

Muřinoh a Krchomilka Muřinoh a Krchomilka

„Nádhera, jen nevím, jestli bych to četla dětem . . . Jednak je tam spousta věcí, které nepoberou (namátkou strašidla všech zemí, spojte se!), dále slova pro děti neznámá a neuchopitelná (třeba lascivní) a ony citace ze Šalamounovy Písně písní by asi taky nebyly pro dětská ouška to pravé ořechové. Z čehož mi vyplývá, že jsou to pohádky pro dospělé, a nikoli pro děti, a že autor se v nich úžasně vyřádil. Je čiré blaho číst třeba takovouhle formulaci: "Čas padajících hvězd byl vystřídán časem padajícího ovoce, dnům se srazila kaťata, zatímco nočním košilkám nabylo na délce, inu jak se říká: dny se v říjnu krátí, déle budem spáti . . . " Muřinoh plete přísloví, v nichž mají naše školou povinné děti už tak velký zmatek, a tohle by jim asi nepřidalo. Ale pro dospěláka je to smršť skvělých nápadů, legrační hanáčtiny a přehršle jazykových hrátek, nad nimiž srdéčko milovníka mateřštiny zaplesá - alespoň moje plesalo v jednom kuse. Takže doporučuju, aby si knihu v klidu přelouskal nejprve rodič, a poté zvážil, zda a jak se s ní popasuje jeho potomek. Ale nebojte se, určitě to nebude ztráta času ani pro ty, kteří už z pohádek dávno vyrostli. Takovouhle jste totiž určitě ještě nečetli! "A soudcoval věru dobře a spravedlivě. Po přerušení už běžela hra podle pravidel a děda každou chvíli pískal faul (není divu, že opatovické, jevíčské a jaroměřické sochy svatých potřebují zrestaurovat), přihrávku rukou (Mikuláš dokonce hlavičkoval), držení hole (většinou poutnické), nedovolené bránění (držení za svatozář - svatých, či za ocas - čerchmantů), zakázaný počet hráčů na ledě (když se v bráně náhle objevili dva Nepomučtí - opatovický od kostela s tím jevíčským z náměstí a ani jeden nechtěl na střídačku) a jednou musel dokonce nařídit trestné střílení!"“... celý text
— broskev28

Půďáci ze staré školy Půďáci ze staré školy

„Jako kniha pro dospělé by to bylo perfektní. Trochu pohádkové, ale zároveň i dost realistické, k oddychu i k zamyšlení... Jenže jsem četla před spaním našim synům, druhákovi a školkáčkovi. Ten mladší vždycky hned usnul, takže absolutně netušil, o čem to bylo. Starší poslouchal, ale také moc nevím, co si z toho odnesl, protože kniha je plná strašně dlouhých souvětí, ve kterých se stěží orientuje dospělý, natož dítě. Příběh by byl celkem fajn, i ten rozvod rodičů by se dal... Ale ten drsný konec? To nestačilo, že Johanka přišla o tatínka? Kdybych to věděla, poslední kapitolu bych vynechala, takhle jsem se na poslední chvíli aspoň snažila přečíst to tak, aby to vypadalo, že maminka jen onemocněla...“... celý text
— huhuhu

Přejít na knížky autora