1. Domů
2. Autoři
3. Mikki Daughtry
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 2
• Bazar 3
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Mikki Daughtry

Celou tu dobu

„Příběh nebyl špatný a líbil se mi i zvrat. Je to spíše pro mladší čtenáře, ale kniha se četla rychle a byla hezky napsaná :)“
— ZNellyZ

---

Pět kroků od sebe

„Knížku jsem přečetla v angličtině. Možná sem tam jsem trochu nepochopila, o co zrovna v konkrétní situaci jde, ale jako celek pochopeno. Bylo tam opravdu několik momentů, které mi vyrvaly srdce z hrudi a rozdrtily napadrť. Slzy jsem sice zadržela (pomocí hlubokého dýchání), protože jsem věděla, že bych nepřestala a ráno měla oči jako angorák, ale byly to opravu hodně silné momenty. Jedna z nich je situace mezi Willem a jeho mámou. Jelikož byl jeden z hlavních hrdinů pojmenován Will, dost to mělo podobný nádech od knihy Jojo Moyes - jen pocit ze čtení, ne příběh samotný. Teď přijde to ale. Této nemoci moc nerozumím a určitě budu hledat informace, jen mě trochu zarazilo, že ostatní lidi kolem nevadí (ani když jsou na místech a v kontaktu s lidmi, kde by to mohl být problém), pacienti se mohou jen tak procházet po nocích nemocnicí a nikde žádný personál. Taky mi ze začátku knihy vadila ta nulová zainteresovanost rodičů Stelly, ale je dost možné, že mi to v angličtině uteklo - působilo to na mne: tak já se sbalím, jedu na kliniku a vy se nějak mějte. Co považuju ale totálně za situaci mimo mísu je zjevení se plic k transplantaci. O tom, kdy to bude, v knize ani zmínka - navíc, když se musela řešit infekce (pochybuju, že by to takhle jednoduché bylo). A zrovinka souhra náhod - po Poeovi. Byly to drobnosti (možná spíš závažné věci), ale celkem mě to rušilo a příběh to okrádalo o určitou míru reality (běhající pacienti s onemocněním plic). Moc krásná obálka. No, asi i tak dám 5*, ale není to definitivní.“... celý text
— Niu

---

Celou tu dobu

„Krásný, i když nereálný, zato čtivý příběh... (ale co kdyby...) Jak říká Marley Kyleovi, celý život vyprávíme příběhy, tvoříme je při cestě životem. Někdy jsou to krátké, každodenní chvíle – skládáme prádlo s rodiči nebo krmíme popcornem kachny u klidného rybníka. Někdy jsou ty příběhy tak velké, že pohltí naši fantazii a naše srdce: O muži na měsíci, jenž se usmívá na dívku, která touží po lásce. O chlapci, jenž pozná svou pravou lásku, zatímco leží v kómatu, a který se probudí s odhodláním tu dívku najít a žít s ní šťastně až do smrti. V to všechno věřím. Nazvěte mě bláznem. Řekněte, že mě mámí smysly a že jsem snílek. Nevadí mi to. Jsem pouze vděčná, že jste se rozhodli se tady, v mém světě, se mnou setkat a dovolili jste mi, abych se s vámi podělila o své příběhy. Protože já budu pořád věřit v pohádky a v pravou lásku. Jen si mě zkuste zastavit.“... celý text
— evineckY

---

---

Po celý čas

„Krásna obálka, zaujímavý príbeh a záver, ktorý prekvapí. Aspoň ja som to teda nečakala. Odporúčam.“
— Sixtínka

---

Celou tu dobu

„Počátek, který naznačoval klasickou romantiku, se v průběhu vyprávění začal podivně zaplétat a přinesl pohádkový příběh o opravdové lásce, o hlubokém zármutku, o smíření se se ztrátou blízké osoby, o výčitkách a také o traumatech. Z červené knihovny se tak stala docela zajímavá studie, řešící zvláštnosti lidského mozku a také co je člověk v kómatu schopen vnímat. Autorka tuto myšlenku rozvedla nejen tak, že je takový člověk schopný slyšet blízké hovory nebo vidět okolní obličeje, ale že si dokonce může vytvořit celý snový svět. Hlavní hrdinka Marley říká, že celý život vyprávíme příběhy, které tvoříme při naší cestě životem. Někdy jsou to krátké a běžné chvíle, jako když krmíme kachny u rybníka nebo s mámou skládáme prádlo, ale někdy jsou to velké příběhy, které nás celé pohltí - jako třeba ten o mladíkovi, který v kómatu pozná svou osudovou lásku. Od knihy jsem příliš neočekávala a tak jsem byla mile překvapená.“... celý text
— Mabie