Michail Michajlovič Prišvin

ruská, 1873 - 1954

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Série
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 32 knih

Nové komentáře u autorových knih

Žen-šen, kořen života

„Dostal se mi do rukou svazek, který krásně voněl dýmkovým tabákem. Tato kniha je ideální na to si sednout do křesla a pozvolna číst a třeba i u toho tu dýmku pokuřovat. Ač se díky rozměrům, velikosti písma a obrázkům zdá, že je to dětská knížka, tak není. Autor se snaží najít krásy života v žití v přírodě na Dálném východě u pobřeží Pacifiku. Hledá nejen žen-šen, ale i sám sebe. Kniha by se dala přečíst za den, ale tady by to asi byla škoda. Potřebujete trochu čas se na Prišvina naladit a tu cestu smyslu života tu s ním pozvolna projít.“... celý text
— Antoramix

---

Tuláci

„Knížka svým obalem, formátem i ilustracemi vnucuje dojem, že je určena dětem. To určitě není. Obsahuje sedm povídek ruských autorů. Nenapadá mě, kromě politického zadání v roce 1981, žádný jiný důvod pro vznik této kompilace. Na DK kniha nepatří mezi vyhledávané, tak se v komentáři dopustím větších popisů děje. Při první povídce jsem váhala, jestli se budu pouštět do dalších. Přečetla jsem všechny, ale jen proto, že byla každá od jiného autora. Nikolaj S. Leskov - Očarovaný poutník (1874) Mnich - novic Ivan Severjanyč vypráví svým spolucestujícím o svém dobrodružném životě. Od chvíle, kdy jako dítě byl pomocníkem svého otce kočího, tehdy zachránil život svému knížeti. Díky střídání štěstí a smůly se dostal do ležení Tatarů, kde prožil několik let. Dal se do služby ke koňskému handlíři, nebo narukoval do armády. Povídka mi chvilkama připomínala Švejka, chvilkama Erbenovy balady, ale je napsaná tak nějak monotónně. Na tohoto hrdinu nejpozději zítra zapomenu. ** Vladimír G. Korolenko - Bezdomovec (1888) Frolov je trestanec, vyhnanec na Sibiř a legendární útěkář. Je smířený se svým osudem, kdy je buď odváděn na Sibiř, nebo odtud utíká. Jen setkání s plukovníkem, se kterým se potkávají už po dvacet let ho vyvede z míry. Povídka se čte úplně lehce. *** Maxim Gorkij - Čelkaš Přístavní zloděj a pašerák potřebuje pro příští práci pomocníka. A tak mladému selskému synkovi Havrylovi namluví, že je rybář. Ten sice má podezření, že s nabízenou prací nebude všechno v pořádku, ale nechá se nalákat rychlým výdělkem. Je mi jasné, proč jméno Gorkij znám, zatímco o ostatních autorech jsem neslyšela. Povídka má od začátku náboj a já napjatě čekala a četla, kde se co zvrtne. ***** Michail Prišvin - Černý Arab (1910) Step je území džigitů a kočovných pastevců ovcí, koz a velbloudů. Tudy putuje Černý Arab z Mekky a nikdo netuší kam cestuje. Ani dlouhé ucho, které roznese každou zvěst do všech koutů, nezná tajemství Černého Araba. Tahle povídka byla zasněná. Kousek příběh, kousek myšlenka, kousek fata-morgana. ***** Vsevolod Ivanov - Když jsem byl fakírem (1925-26) - Fakírovo poslední vystoupení První povídka o tom jak se z nedostatku jiných příležitostí stane z člověka fakír samouk je krátká a docela hezká. *** Druhá, o tom jak a proč fakír se svou živností skončil, je podivně zmatená. Děj má spíše nahodilý, než souvislý. ** Andrej Platonov - Nezbadatelný člověk (1928) Puchov po smrti své ženy usoudí, že by měl nějak účinněji pomoci revoluci a tak se vydává k moři, kde se stane mechanikem na armádním parníku. Po zdánlivém vítězství rudé revoluce zatouží po návratu domů. Ale všude je bída a hlad, v továrnách chybějí dělníci, ani není z čeho vyrábět. Puchov je velmi nerozhodný hrdina, nebo si autor nebyl jistý zda rudou revoluci oslavovat, nebo kritizovat. **“... celý text
— Mirka2778

---

Medvědí dráp a jiné lovecké příběhy

„Ač mám velice rád podobnou literaturu a i zde je několik zajímavých části, ruský vliv je zde jasně patrný a to natolik, že to kazí celkový dojem z knihy.“
— vlkodlaq

---

---

Berendějova houština

„Zase jeden hezký úlovek z českobudějovické nádražní knihovny. Sáhla jsem po knížce kvůli pěkné obálce, na druhý pohled mě zaujal i název. Cože? Houština? Copak takhle se má jmenovat knížka? A kdo to byl ten Berenděj? Kniha obsahuje tři části, přičemž každá je souborem vzájemně provázaných kapitol, které se "tváří" jako samostatné povídky, ale táhne se jedna dějová linka (pravda, občas se trochu ztrácí :-)). Není to nic pro milovníky akce a rychlého spádu děje. Kniha je plná jemného filozofování, asi jako když jdete lesem nebo šplháte do kopce, sami, a tak si v nitru povídáte sami se sebou. A někdy vám ty myšlenky připadají pěkně ujeté, ale kdybyste si je napsali a přečetli za pár let, s úžasem zjistíte, že jste tenkrát, alespoň občas, odhalili hlubokou pravdu. Prišvin měl na svých toulkách obvykle nějakého průvodce nebo parťáka. Setkával se s vesničany a oni mu jakožto člověku vzdělanému kladli různé otázky. Ani autor sám nedokázal potlačit zvědavost a vyptával se na různé, někdy zdánlivě nesmyslné věci. A pak si o nich ještě rozumoval, když byl sám a pustil se do psaní. Někdy mi jeho styl trochu připomínal B. Hrabala. Ve všem - i v obtížné cestě bažinami - nachází Prišvin něco když ne vysloveně krásného, tak alespoň zajímavého, hodného zaznamenání. Stejně tak i u lidí - pozoruje je, komentuje, ale neodsuzuje. Neznamená to, že by nedokázal vyjádřit svůj názor na to, co se mu nelíbí. Ale nedá se to nazvat kritikou. Zvažuje pro a proti, často v jeho textech probleskuje popis dob starých, předrevolučních, a nových, porevolučních – a na všem dokáže najít i něco pozitivního. Není to ani tak optimismus, jako spíš pochopení těžkostí žití, pochopení toho, že žádný člověk není dokonalý, ale to není důvod, abychom k němu neměli úctu. A stejně tak ani žádné politicko-společenské zřízení nemůže být dokonalé... Prišvin je ovšem i velmi vnímavý pozorovatel přírody, jemuž stojí za popis naprosto vše, včetně lesů po lesních požárech, rozmanitých živočichů, počasí... Z odborného hlediska pro mě byly zajímavé popisy lesů – mimo jiné z nich vyplývalo, že jedle tvořící souvislé porosty nebyla příliš oblíbená, protože jedlové lesy jsou temné a chmurné a že ruský člověk miluje nejen světlomilnou břízu (to je, myslím, každému dobře známo), ale i borovici. Kdo ví, jak to v těch oblastech středního Ruska vypadá dnes a jak se změnilo vnímání lidí? Trochu mě jen mrzelo, že ke knize nebyl připojen slovníček speciálních výrazů, které dnešní čtenář obtížně někde najde. Přímo v textu je jich vysvětleno jen několik málo, a tak význam některých slov musí člověk odhadnout z kontextu. Ale to nic neměni na skutečnosti, že jsem se rozhodla knihu si nechat a odnést do nádražní knihovny nějakou jinou. Raději víc - protože bych si chtěla opatřit i Prišvinovy "Berendějovy prameny" :-).“... celý text
— BabaJaga11

---

Háj nebotyčných borovíc

„Príbeh nebol až taký silný,ako som čakal.“
— RADIN

Žánry autora

Literatura světová Dobrodružné Novely Povídky Romány Literatura slovenská

Štítky z knih

povídky cestopisné příběhy příroda ruská literatura Severní ledový oceán lovci

Prišvin je 2x v oblíbených.