1. Domů
2. Autoři
3. Matyáš Vejvalka
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 1

Nová kniha Matyáše Vejvalky

Kolena v jehličí

Z Brna vede do noční můry jen pár kroků. Básnický debut Matyáše Vejvalky mísí útěky z města, mystičnost a strach z domova, který už dávno není k poznání. Nahlíž... detail knihy

Nové komentáře u knih Matyáše Vejvalky

Kolena v jehličí

„Originální a vyzrálý debut, jež svědčí o autorově jazykové suverenitě, citu pro slovo, frázi a kompozici, svébytné poetice i o tom, že právem bodoval v různých literárních soutěžích. Na Vejvalkově tvorbě se mi líbí mimo jiné jeho práce s útržky promluv, ve sbírce uváděnými kurzívou, a to včetně cizojazyčných, ale i se jmény místními a osobními (postava jistého Leszka prochází několika texty a myslím, že obdobných postupů a motivů básník klidně mohl využít víc) či aluzemi (literárními, kulturními i obecně sdílenými). velekněžka Zina je věta co si předříkám vleže má na tvářích ranky pod krkem cop včera chtěla mačkat pihu dnes nabírá do lavoru prasklou vodu siný plod se studem malé oči málo vidí a kdyby ti pro pláč zbyly vytečou ti stejně tak Úskalí jeho poetiky jsou podobná jako v případě Fosfénů Jana Horského, které jsem shodou okolností četl týž den: Tj. jakási zapouzdřenost ve světě vlastní poetiky, málo (či málo zřetelných) průniků k reálnému životu, malý emoční a morální přesah jeho veršů. Jako by si Vejvalka vypracoval nesmírně vybroušený, efektní a poeticky funkční výraz, jež je však poněkud bezobsažný, opájí se pozoruhodnými slovy a bravurou jejich kombinací, ovšem ona pozornost nemůže proniknout hlouběji ani šířeji než právě na tuto svrchní rovinu, plastickou sice a nějakým způsobem asociativní, ale neschopnou celku ani hlubšího záseku. A to je mi málo. Mnohdy má nakročeno k překročení tohoto dlouhého stínu „slávy slova“, ale i když je výsledek – – pozoruhodný, tak nějak cítíme, že tomu ještě cosi chybí a mělo by toho z toho kápnout/vyhřeznout víc: otcové kdovíproč si včera mezi tisícem kupovali pravdu vzpomeň si naposled! modlitba za otce královrahy byly takové malované dvojice na balkonech v rukou kytary v hubách nože a popěvky o střevech altruistů krky a podpaží jim voněly medem nikdo není hoden hodu kamenem budeme muset překopat ty hroby zapomeň napořád! modlitba za otce krále vrahy“... celý text
— V_M