Martina Rosenberg

Nové komentáře u autorových knih

„Knížka mě hodně zaujala, protože jsem se sama starala o maminku a také pracuju s lidmi s demencí. Je určitě důležitá jako náhled pro lidi, kteří s danou problematikou nemají zkušenosti. Ale je přece jen na můj vkus osekaná.“... celý text
— Emik87

Mami, kdy už konečně umřeš?

„úžasná kniha pro ty, co něco podobného zažívají a ví, že někdo chápe jaká je to hrůza starat se o psychicky postižené seniory. Horší byl otec, s těmito lidmi jsou větši problémy, protože nejsou zbaveni svéprávnosti, nejsou na první pohled nemocní a při tom znepříjemňují a ztěžují svému okolí život víc, než nebožáci postižení demencí. A jestliže někdo píše, že se děti musí starat o své rodiče, tak neví o čem mluví a nikdy soužití s takto postiženým rodičem nezažil.“... celý text
— AnnaR.

Mami, kdy už konečně umřeš?

„Obdivuji autorku, že dokázala napsat svůj příběh. Je to těžké, když onemocní blízký člověk. Rodiče se o své děti starají celý život a děti by jim měli tu lásku a starost oplatit, když zase potřebují oni. Je to těžké. Rodiče nás vidí růst, uživat života a mi zase vidíme své rodiče stárnout. U každého je to stárnutí jiné. A když onemocní, musí děti řešit tuhle situaci, která není vždy lehká. Skláním se před každým, kdo se stará o své rodiče.“... celý text
— Eva398

Mami, kdy už konečně umřeš?

„Naprosto bezcitný název mě zaujal po této knize sáhnout, i když jsem očekával úplně jiný příběh na jiné téma, ale i tak velice zaujalo. Nedivím se, taky bych si to asi v dané situaci přál, sám bych to nezvládl žít a starat se o dementní osobu. Velmi depresivní kniha plná rozporuplných emocí. Obdivuji sílu pečovatelek, které to mnohdy ale také nedávají. Můj celoživotní strašák, takhle bych dopadnout nechtěl. V domovech důchodců i v nemocnicích v posledním stádiu před smrtí se o umírající nepostarají, spíše je dorazí, kdo by se o ně staral a financoval? Stát a zdravotnictví ušetří peníze, je to taková schválená nepřiznaná eutanasie. Vyšší počet nedávám proto, že kniha na mě působila psaním dost amatérským způsobem, hůře se četla, kdyby byla psána formou románu, dal bych plný počet.“... celý text
— Jack Bauer

Mami, kdy už konečně umřeš?

„Mně název této knížky připadá strašný! Děti by se měly postarat o své rodiče tak, jako se rodiče starali o ně v jejich bezmocném dětství. Autorka svou upřímností bohužel nezapře svou sobeckost. Chápu, že je to náročné, sama jsem to zažila, ale ona místo vlastní péče využila bohatý sociální systém a přesto postrádala trpělivost a neustále si sebestředně stěžovala. Všimněte si (je to překladem?), že slovo maminka je v celé knížce jen jednou. Studené, německé, smutné.“... celý text
— micha-ella

Přejít na knížky autora