Marie Tejklová

Populární knihy

Milosrdenství? Bez rozumu?

Rozptýlit mlhu - Věcné úvahy nad exhortací Amoris laetitia

Vyšší humanita, nebo totalita?

Nové komentáře u autorových knih

Vyšší humanita, nebo totalita?

„Co je to totalita? Komunismus či fašismus? Ano i ne. Abychom se dobrali definice totality nevystačíme si dle Fuchse s empirickými příklady totalitních režimů, ale musíme se snažit o esenciální definici. Dle Fuchse se totalita vyznačuje snahou ovládat veškeré aspekty lidského života (alespoň v potenci), to je příklad ontologického znaku, dále prosazuje pseudomorálku (tedy jde proti přirozenému mravnímu řádu), toť znak etický a nakonec znak politicko-právní, ten říká, že totalita se snaží prosazovat skrze zavádění opatření, které ruší protitotalitní snahy (tedy totalitní ideologie se realizuje pomocí totalitního režimu). Fuchs identifikuje zrod současné totality EU v třech filosofických východiscích: materialismu (jsme jen hmota, nic jako individuální duše není), kolektivismu (společnost je více jak jedinec a ten se jí tedy musí pro "větší dobro" podřizovat) a etickém relativismu (mravnost je otázkou úhlu pohledu, je zakotvena v socio-kulturních rámcích, a ty tedy nejsou závazné, protože jsou nahraditelné "lepšími etickými rámci", nic jako obecný mravní zákon neexistuje). Ve výsledku je tedy dnešní krize hodnot následkem selhání novověké filosofie. A pak, že filosofie je k ničemu. Ne naopak, filosofie je důležitá věda. Ale dá se dělat lépe a hůře. Bohužel v současnosti dle Fuchse převažuje ta horší varianta. Žijeme v intelektuálním ovzduší nasyceném obrovským filosofickým podvrhem. Jenže ona filosofie není zrovna nejlukrativnější obor. Já se ptám, je-li možné tuhle křivdu na skutečné filosofii ještě možné zvrátit. Plíživou totalitu totiž není vůbec jednoduché odhalit, a je tedy jen zdánlivě neviditelná a nesrovnatelná s okatými případy totalit (nacismus a komunismus například), přitom však v esenciálních znacích mezi nimi není rozdílu. "Protože tedy podle feministů není v rodině nic, co by bylo dáno přirozeně, všechno v nich jsou prý jen nahraditelné socio-konstrukty, mohly vypuknout pravé orgie levičáckého rovnostářství s následnou dekonstrukcí rodiny. Na mušce mají aktivisté gender feminismu otcovskou autoritu, mateřský instinkt, různost rolí mužů a žen, právo rodičů na přednostní výchovu dětí, pojmy otce a matky, výjimečnost manželství, fyzické trestání dětí. Naproti tomu revolučně prosazují kolektivistickou absurditu, podle níž děti jsou majetkem státu, absurdní sexualizaci malých dětí, zrovnoprávnění všech partnerských vztahů, údajně lidská práva ženy na potrat či homosexuálů na adopci dětí." (s. 91)“... celý text
— Knišíl

Milosrdenství? Bez rozumu?

„Rozhodnutie koncipovať text knižky ako rozhovor považujem z môjho pohľadu za trochu nešťastné. Osobne by som uvítal aspoň formu esejí, ktoré by J. Fuchsovi umožnili ísť viac do hĺbky. Na druhej strane – koho zaujímajú filozofické korene, z ktorých vychádzajú jeho stanoviská, má možnosť oboznámiť sa s nimi v jeho ďalších dielach. Tu bolo zrejme zámerom dostať túto knižku k čo najširšiemu publiku (alebo ju vôbec vydať). A tomu treba prispôsobiť rozsah aj formu. A samozrejme cenu, ktorá úzko súvisí s rozsahom (skúste si kúpiť dielo Člověk bez duše, život bez smyslu alebo celý súbor Filosofie 1-7). A treba brať v úvahu aj možnosti vydavateľa, predovšetkým tie finančné. Tie iste ani zďaleka nedosahujú objem prostriedkov, ktorými disponuje názorová opozícia (mainstream). Takže, majúc toto na zreteli, stručnosť odpovedí prijímam. A odmietam názory J. Fuchsa považovať za nejaký ’extrém‘ iba preto, že ’dnešný svet‘ skutočné a dôsledné filozofické myslenie neznesie a dáva prednosť emóciám, prostredníctvom ktorých sú ľudia omnoho ľahšie manipulovateľní. „Toto vývojově vyšší, vpravdě revoluční stadium tolerance nazýval Marcuse represivní tolerancí. Jinak je to všemi totalitáři oblíbená technika dvojího metru. Kromě její standardní ideologické primitivnosti a morálního analfabetismu tu stojí za pozornost i zvláštní teoretický paradox. Jako filosofové se tito velikáni marcusovského ražení štítí absolutních pravd. Jako ideologové si však pro své bláznivé ideje nárokují absolutní pravdivost s vehemencí, která smete každý odpor.“ „Tahle zvrácená dialektika levicových ideologů dobře ukazuje destrukci mravních hodnot/ctností, jimiž mravní osobnost tvoří svůj charakter. Ctnost je totiž rozumným středem mezi opačnými extrémy: nedostatkem a upřílišněním. V multikulti tzv. evropských hodnotách, které se zakládají na (podle ideologického klíče) vymýšlených lidských právech, se anihilace skutečných mravních hodnot projevuje jako syntéza extrémů: opičí (nerozumné) lásky k menšinám a nenávisti k těm, kteří ji nesdílejí. Nadto je rubem té opičí lásky egoistické sebeshlížení ve vlastní (domnělé) mravní velikosti takto „milujících“.“ „Je-li lidská svoboda posledním zdrojem, suverénem mravního řádu, stává se tento pouhou iluzí.““... celý text
— Garik

Vyšší humanita, nebo totalita?

„Vzhľadom k pomerne obsiahlej a výstižnej anotácii knihy v samotnom komentári už hádam ani niet moc čo dodať. Je to kniha o systéme, v ktorom žijeme a o ideológii, ktorá sa snaží ovládnuť naše myslenie a naše životy. Jiří Fuchs má svoje tvrdenia a myšlienky, ktoré predkladá, argumentačne veľmi dobre podložené. I keď v tomto názore určite nie každý bude so mnou súhlasiť, každopádne je to aspoň na vážne zamyslenie. Odporúčam! „Nelidskost totalitního systému je tedy naprogramována v totalitní ideologii; totalitní režim je jen jejím nástrojem.“ „Vazba na totalitní ideologii je, povšechně vzato, specifickým rozdílem, jímž se liší totalitní režim od všech ostatních diktatur a despotických režimů.“ „Někteří kritici bruselské politiky tedy opomíjejí hlavní důvod její nepřijatelnosti. Ignorují skutečnost, že tato neblahá politika soustavně vtěluje do společensko-politické praxe toxické programy totalitní ideologie kulturních marxistů. Nechápou, že tím povyšuje zlobu špatných politických režimů na zlobu systémovou.““... celý text
— Garik