1. Domů
2. Autoři
3. Marek Baroš
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Marka Baroše

Pohádky ze skládky

„Tu knížku jsem vzala spíš ze zvědavosti, název mě zaujal, ale úplně jsem nevěděla, co čekat. Nakonec mě ale nejvíc překvapilo něco jiného – moje osmiletá dcera se do ní začetla sama a opravdu ji nepustila z ruky, dokud ji nedočetla. Občas za mnou přišla a nadšeně mi vyprávěla, co se zrovna děje, nebo mi ukazovala svoje oblíbené části. Bylo vidět, že ji příběh vtáhl a že si k těm „vyhozeným“ hračkám rychle našla vztah. Líbilo se mi, že to není jen taková ta klasická pohádka. Má to v sobě dobrodružství, trochu humoru, ale i momenty, které nejsou úplně veselé – a právě to tomu dává větší hloubku. Děti v tom podle mě dokážou najít víc než se zdá. Zároveň se to čte docela svižně – žádné zbytečné natahování. Za mě určitě povedená knížka, která děti zabaví a něco v nich i zanechá, aniž by jim to nutila. Na závěr moc děkuji nakladatelství Host za laskavé poskytnutí recenzního výtisku.“... celý text
— actavis

---

Pohádky ze skládky

„Originální, vtipné, napínavé i trochu smutné. Četli jsme před spaním a dceru to bavilo.“
— Marketplace

---

Pohádky ze skládky

„Četli jsme se synkem před spaním. Příjemný, nenásilný a místy i vtipný příběh. Trochu mě zarazilo, že už i dětem do 4 let se do pohádek pomalu vkrádá myšlenka společného soužití osob stejného pohlaví jako něco normálního... Konkrétně šlo o svatbu Kovboje a Robota...“... celý text
— LaKrec

---

---

Pohádky ze skládky

„Zajímavá moderní pohádka o hračkách na skládce s hezkými ilustracemi.“
— knihovna1

---

Pohádky ze skládky

„Ačkoli k tomu název může odkazovat, nejedná se o sbírku jednotlivých pohádek, ale o ucelený příběh plný dobrodružství, které zažívá Bibi, "panenka z handicapem". Když jednoho dne nešťastnou náhodou přijde o nohu, holčička Žanda ji vyhodí do popelnice - a Bibi se dostává na skládku. Paradoxně to pro ni neznamená konec, ale zcela nový začátek. Potkává zde jiné hračky s různými osudy: Kovboje, Robota a Méďu, s nimiž se brzy spřátelí. Každý z nich má svůj důvod, proč se zde ocitl: Méďa doplatil na svou nafoukanost, Robot neprošel kontrolou při výrobě a Kovboje vyhodili, poněvadž chlapec, který si s ním hrál, vyrostl. Všichni jsou nějak poškození a pochroumaní, ať už na těle nebo na duchu, přesto černým myšlenkám nepodléhají: dokáží žít svými sny a pro jejich realizaci neváhají leccos obětovat. Spojuje je úděl "vyděděnců", jenže místo aby prožívali zahořklost, zlobu či zklamání, pociťují k sobě velmi pevné pouto. A pokud se někdy pohádají, roli smírčího soudce na sebe nejčastěji bere Robot: "Kluci, nehádejte se. Žijete na skládce, poslední zastávce před ničím. Tady nám nezbývá nic než kamarádství." Jejich vzájemná tolerance a ohleduplnost je úsměvná až dojemná: "Jsi moc hodný, Robote, ale vybil by sis baterky." Díky své soudržnosti dokážou dokonce překonat i neurčitý strach "z konečnosti bytí", zhmotněný do podoby obřího buldozeru - drtiče odpadu. Každý z nich je jiný, přesto se navzájem doplňují: méďa představuje domácký, rodinný typ, kovboj je duší dobrodruh, robot zosobněný vědátor a kutil s patřičnou technickou výbavou, Ježa (alias Ježíš na kříži) zastupuje víru, duchovno a lásku, Bibi se z rozmazlené panenky stává sebevědomou bytostí. V opozici vůči nim vystupují ostatní postavy, mnohdy nejednoznačné či přímo rozporuplné: Strašný klaun, budící svým "oloupaným" vzhledem strach, je v jádru hodný, moudrý a obětavý, neboť hračkám vyhledává náhradní díly... potkaní stařešina, vzorový příklad vypočítavosti, sebestřednosti a lichvy, si vysoce cení přátelství... rorýs Plachťák, plný strachu ze selhání, zkouší čelit svým obavám... a závistivá a namyšlená Plechovka, štiplavými komentáři neustále zpochybňující stabilitu jejich světa, by do něj nejradši také patřila... Příběhu nechybí humor a vtip, hračky si ze sebe umí dělat legraci: "Robotovi leknutím zajiskřilo v obvodech a samočinně se mu spustilo chlazení... Jsem celý hranatý a když mi docházejí baterie, chrčím a skřípu. Jmenuju se RUR 258, ale všichni mi říkají Robot." Hrdinové se také neustále a přátelsky škorpí, čímž vzniká příjemné napětí, odlehčující závažnost situací, v nichž se ocitají. Celý text je protkán i jemnou, nečekanou a téměř kouzelnou poetikou: "Dovol, abych se představil. Jsem plyšový medvídek se jménem vonícím po malinách a lesní louce. Možná připomínám divoké a nebezpečné zvíře, ale srdce mám stejně hebké jako svou srst. Jmenuju se Méďa." Příběh je to bizarní, neskutečný až absurdní, spojuje prvky moderní pohádky (oživlé hračky, mluvící a konající jako lidé, boj dobra a zla, v němž dobro vítězí, hádanka, která musí být vyřešena, aby byl hrdina vysvobozen) s netradiční, ba nepříliš vábnou skutečností (prostředí skládky). Text nijak nemoralizuje, ale nelze mu upřít výchovný aspekt: autor klade důraz na pevné přátelské vztahy a péče o ně, nenápadně upozorňuje na dopady užívání mobilů v dětském kolektivu (medobil = věc, kterou chce mít malý Meďánek ve školce, neboť ji mají všichni), a vkládá téma, které je přinejmenším kontroverzní: láska a náklonnost ke stejnému pohlaví. Zajímavě se zde pracuje s kontrasty: svět "uvnitř" (obývák, podzemní labyrint) oproti světu "venku" (skládka), v němž Bibi dospívá. Dále pak kontrasty světla a tmy: robot = světlonoš, vnášející naději na záchranu do podzemního labyrintu, tma = nebezpečná a kousavá. Téma skládky a života na skládce se objevuje v několika moderně pojatých pohádkách pro děti: Kuky se vrací, Elvíra, strašidlo z kontejneru - a asi nejznámější Krysáci. Knihu jsem si přečetla v kontextu ke knize, kterou se nyní zabývám. Četla se rychle a moc se mi líbila, jenom jedna věc mne zarazila: právě téma svatby osob stejného pohlaví. Nejsem konzervativní, ale myslím si, že dětem od 6 let a začínajícím čtenářům by se tak závažný motiv podsouvat neměl. Navíc v textu nehraje žádnou roli, nemusí tam být, ženit a vdávat se mohly i jiné postavy, avšak autor tu svatbu nechal zařídit pro dvě mužské postavy, kteří k sobě "tíhnou silnou náklonností". Toto ať raději přenechá dětem starším, dospívajícím - takhle akorát vnáší zmatek do myšlení a úvah dětí malých, kteří to nemohou pochopit. Jinak je to ale kniha hezká, zajímavá, se smysluplným dějem i zřetelným poselstvím a vcelku dobře ilustrovaná, kterou mohu doporučit. "Den se oblékl do prosluněné oblohy prošívané čerstvým vánkem a po zimě zkřehlé nohy ponořil do lavorku s teplou vodou." "Jak už to tak na skládce chodí, někomu svítí slunéčko a jiném u stíní mrak - a Bibi zrovna dneska stínil mrak, černočerný obluďák." "Měla vlásky v barvě lesního medu a ten med jakoby zručný včelař spletl do dvou copánků." "Ten nápad byl jako bonbon na jazyku." "Méďa se začervenal jako Karkulka v jahodách." "Robot vyrazil jako první, rozsvítil svoje reflektory a ostrým světlem řezal tmu na kusy." "Okolí zahalil těžký zápach spálené nafty, buldozer plival dým, tápal mastnými pařáty, hledal potravu pro své ničení. Kdyby uviděl naše tři přátele, určitě by je hned převálcoval svými železnými pásy, až by z nich zbyla jen placička."“... celý text
— Snoopi