1. Domů
2. Autoři
3. Leigh Rivers
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Leigh Rivers

Little Stranger: Utíkej, holčičko

V ŽIVOTĚ TOUŽIL JEN PO TOM, ABY JI MOHL VLASTNIT. Zradila ho. On se teď chce pomstít nevlastní sestře, kterou byl tajně posedlý od chvíle, kdy ji spatřil. Je... detail knihy

Nové komentáře u knih Leigh Rivers

Little Stranger: Utíkej, holčičko

„Na jednu stranu bych byla ráda za delší a propracovanější příběh. Na tu druhou jsem ráda, že to bylo krátké a svižné a já to dala na jeden zátah. Autorka se tím pádem vyhnula hluchým místům, kterých bych asi při delším příběhů bylo hodně. Do půlky knihy jsem si furt říkala kde že je ta dark romance, od půlky jsem dostala přesně to co jsem očekávala a jsem za to ráda. Mohlo to být i drsnější, ale já jsem ráda. Olivie a Malachiáš mě bavili. Chování rodičů nekomentuji, protože to bylo jako co? S překladem jména nemám problém, Malachiáš je hezký jméno a mě v příběhu nevadilo. Když to shrnu, četlo se mi to dobře, dostala jsem co jsem očekávala. Plusové body ještě přidávám za uzavřený konec.“... celý text
— Holubka

---

Little Stranger: Utíkej, holčičko

„To bylo tak neuvěřitelně špatný! Kruci. Čekala jsem perverzní zvrácenost. A nic! Jako jo celou dobu prcal bratr se sestrou, ale když to řeknu blbě, prcali normálně. Nic divnyho se tam nedělo. Kniha by asi nebyla špatná, jen mě podráždilo, že jsem nedostala to, co jsem očekávala. Takže normální romantarna kde se furt řešilo kdo má koho jak moc rád. Další díl číst nebudu.“... celý text
— Ashi

---

Little Stranger: Utíkej, holčičko

„Na tuhle knihu jsem byla opravdu zvědavá a těšila jsem se na ni, takže jakmile vyšla, hned jsem se do ní pustila. Přečetla jsem ji na jeden zátah. Má něco přes 200 stran a čte se velmi jednoduše. Začátek mi přišel zajímavý a bavilo mě to, ale od druhé poloviny se to změnilo. Příběh je rozdělený do dvou částí. Sledujeme hlavní hrdinku Oliv, která od sedmi let vyrůstá u adoptivních rodičů. Moc se toho ale o její minulosti nedozvíme, což mě mrzelo – myslím, že by to příběhu mohlo dodat víc hloubky a pomohlo by to i lépe pochopit samotnou hrdinku. Rodina Vizeových si později adoptuje i problémového Malachiáše (původní jméno Malachi se mi líbí mnohem víc a osobně bych byla pro to jména neměnit, ale to je jen můj názor). V příběhu se objevují časové skoky a sourozenci jsou na sobě velmi fixovaní. Co mě ale vytáčelo až do nepříčetnosti, byli jejich adoptivní rodiče. Snažili se děti „zachraňovat“, ale zároveň se k nim chovali příšerně. Upřímně nesnášela jsem je. Kniha nemá skoro žádný děj, je plná sexuálních scén. Je to doslova po**o na papíře. Je to zvrácené, i když některé scény se mi vlastně líbily. Beru v potaz, že jde o dark romance a je to fikce, takže všechno, co se tam děje, tak i beru. Přesto mě mrzí, že příběh nebyl víc propracovaný. Až v epilogu se dozvíme něco z Malachiášovy minulosti. Olívie mi nijak zvlášť nesedla, ale Malachiáš mi byl sympatický i přes všechno, co dělal Kniha je za mě fajn a některé scény byly dokonce vtipné (alespoň podle mojí představivosti). Na další díl se chystám a jsem zvědavá. Hodnotím 3,5/5.“... celý text
— Bookish_Adria

---

---

Little Stranger: Utíkej, holčičko

„Předem se omlouvám všem milovníkům Little Stranger, protože tohle bylo pro mě největším zklamáním roku. Dál zmíním asi i pár SPOILERŮ, takže kdo se nechce připravit o „strhující“ zážitek, nečtěte dál. Jedna hvězdička je za scénu kde Malachi zachrání Olivii, druhá hvězdička je za piercingy v ****, a půl hvězdičky dávám Spikemu. Pro začátek se mi nelíbilo počeštění Malachiho jména, Malachiáš mi prostě neseděl, ale to je vážně jen třešnička na dortu. Ono těch věcí co mi nesedělo bylo celkově víc. Od začátku byli všichni strašně nesympatičtí, Olivia, rodina Vizových a nakonec i Malachi. Olivia byla tak strašně hloupá, jako u dítěte bych to i klidně přešla, ale ono se jí to drželo až do dospělosti. A fakt, že oba prožili nějaké trauma v dětství je tu zmíněné jen aby se neřeklo a aby se jejich chování dalo na co svést. Celkově nějaký děj, zápletka nebo cokoliv kolem tu prostě není, jde jen o zvrácenost, touhu, nerozhodnost a tupost jak Olivie tak Malachiho. První část jsem každou stránku trpěla, a říkala jsem si že bych si přála pohled Malachie, že to třeba zachrání. Ten přišel v druhé části, a nezachránil, tak jsem tiše trpěla dál a víc. Pro Olivii bylo absolutně v pořádku že se jí evidentně někdo denně vloupává do bytu a neřeší to, po sklence vína vždy odpadne a nic si nepamatuje, ale to je taky v pořádku. Malachi, po tom co ho pustí z lochu za to, že málem zabil svého adoptivního otce, nemá absolutně žádné problémy s financemi, koupí si motorku, byt, dům, všechnu možnou elektroniku na stalkování a evidentně se z něj stal expert v IT. Kouzelné. Nikoho nezajímá, že se jen tak ztrácí chlapy co se motají kolem Olivie. Takže se z Malachie stává i dokonalý vrah. Bravo. Na konci se dozvíme, že ho pan Vize po propuštění nechal sledovat, takže musel vědět o těch vraždách a všem co dělá Olivii, ale evidentně s tím byl úplně v pohodě. Ale no tak, vážně? Pak tu máme legendární únos. Pistole a nože jsou už out, tak proč ne šroubovák. Malachiho myšlení mi rvalo mozek na cucky. Chci ji potrestat, chci ji šu***, chybí mi, nenávidím ji, miluju ji, hlavně jí moc neublížit, co ji takhle popálit cigaretou a pořezat, no asi už stačilo, vykoupu ji. Fakt? Olivie po zjištění že jde o Malachaie je naprosto v pohodě, a i když je evidentní že je z něj úplně hotová, stejně od něj odejde, aby si po dvou týdnech uvědomila, že nechce být s násilnickým Xanderem, slyšíte tu ironii, že? A stejně tak se jako zázrakem za dva týdny z Malachie stane poslušný muž co se začne léčit a seká latinu? No jo, tak tu máme happy end s příslibem pokračování, které si nedokážu představit a ani nechci. Jsem ráda, že tohle mám za sebou a o Olivii ani Malachim už nechci slyšet, prosím. AMEN“... celý text
— Marry123

---

Little Stranger: Utíkej, holčičko

„Jo, tak tohle bylo hodně povedené! Zvracené? Rozhodne. Nic pro slabé povahy, určitě. Ale byla to jízda, párkrát jsem se přistihla s pusou dokořán, ale prostě jsem se nemohla odtrhnout! Jsem divná? Možná, ale rozhodně jsem tým dark. A ne, opravdu podobné věci nevyhledávám v reálném životě, ale právě o tomhle jsou knihy obecně - žít chvili život někoho jiného!“... celý text
— mondulinecka