Ladislav Šerý

česká, 1958

Nová kniha

Hádky v kompasu: Surrealistické ankety 1951–1986

Hádky v kompasu: Surrealistické ankety 1951–1986 - Ladislav Šerý

Kniha představuje všechny hlavní ankety, které proběhly v prostředí surrealisticky orientovaných tvůrců sdružených kolem osobnosti básníka a teoretika Vratislav... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Setiny Setiny

Já si sem napíšu ještě pár věcí k výstavě, kterou tento katalog doprovází: Myslím, že je to ukázkový případ toho, jak širší veřejnosti představit (spíše) zapomenutou autorku, a to ještě experimentální poezie, o níž si kde kdo myslí, jak je nepřístupná a neproniknutelná. Výstava je promyšleně propojená s prostorem, ale hlavně – jde přímo ke slovu. Všude knížky, překlady, auditivní ukázky, lístečkové recepty a poznámky, čtenářské seznamy, korespondence... Skloubení systematizace i hravosti, individuální tvořivosti i vzájemnost s ostatními (Hiršal, Kolářovi, Jandl, Mayröcker). A samozřejmě vydání reprintů dávno nedostupných publikací i nových reflexí díla Grögerové. Samotný katalog kombinuje mnoho textových forem, opět se ukazuje, jak široký byl záběr Grögerové. Nejvíce mě nadchnuly asi dosud nepublikované rozhlasové hry – zejména "Dokud se nade mnou nezavře voda", která zdánlivě všední událost jízdy autem rozpracovává až do nejhlubších proudů vědomí a vzpomínek zúčastněných, statická krajina se kříží s ustavičným chaosem mysli. Slyšet to v audio verzi by byla krása. Fónickou poezii i další auditivní projekty rozebírá Pavel Novotný, to je taky pecka, velmi pečlivé odkrývání principů na první pohled nesrozumitelných experimentů (škoda, že se všechny nedochovaly). A pak samozřejmě mnohovrstevnatá esej o jazyku a hromada ukázek z různých období formy; velmi citlivě například Grögerová rozpracovává proměny veleslavínského prostoru, přičemž se v těchto deníkových zápiscích mísí všední postřehy i jakési náběhy konkrétní poezie. Zajímavé jsou i záznamy toho, jak si Grögerová uvědomovala svou pozici ve stínu, když u společných prací byl v tisku zmíněn jen "Joska". Teď je to snad částečně vynahrazeno, zasloužená kniha. 1993 – květen – červen V pondělí po úzkém chodníku s vyvrácenými obrubníky; zbytky původní mozaikové dlažby, hrbolaté ostrůvky asfaltu a lesklé louže; říkáš: nejsem ten, kdo ví všecko líp, vím to jen jinak; naše slova si vycházejí vstříc v míru a ústupnosti; rozbitá dlažba nás nutí k rozvaze a toleranci; v úterý sedíme na jediné zachovalé lavičce v parčíku zarostlém býlím a kopřivami s výhledem na nízkou vyhořelou nouzovou stavbu; ztratils knoflík a kladeš si metafyzické otázky po nenávratnosti ztrát; (...) (z textu "Veleslavínské procházky, s. 14-15)... celý text
lubtich


Nikdy nebylo líp Nikdy nebylo líp

neskutočná nuda.
HavranPero


První knížka o tom, že... První knížka o tom, že...

Ale jo, číst se to dalo. Chápu, že nespisovný jazyk a vulgarismy jsou součástí stylu, který má dát textu punc originality (podobně jaka ten dlouhý název). Ale taky si myslím, že čeho je moc, toho je příliš. Možná nemám smysl pro humor, ale vtipné mi to tedy nepřišlo. Tomu, kdo alespoň trochu nezná autory a texty, ke kterým Šerý odkazuje, zůstanou v hlavě zřejmě jen ty vulgarismy. A to je škoda.... celý text
Janek