Ladislav Miček

česká

Populární knihy

/ všech 7 knih

Nové komentáře u autorových knih

Ještě nenadešel čas Ještě nenadešel čas

Podobně jako u Posledního haltýře, který jsem četla už velmi dávno, mám rozpolcené pocity. Na jednu stranu je námět knihy velmi zajímavý a autor o tématu zjevně hodně ví, na druhou stranu byl pro mne způsob, jak je kniha napsaná, dost nestravitelný - postav, vesměs bez hlubšího charakteru, jako na orloji (včetně párřádkových návratů některých osob z předchozích dílů), informace se hodně opakují, střídá se vypravování v přítomném a minulém čase, do atmosféry jsem se nemohla vcítit. Zkrátka se mi kniha nečetla moc dobře. Kdyby šlo dát 50%, hodnotila bych tak. Takto dávám ***, ale opravdu spíš za autorovy znalosti a nadšení do tématu, než že bych si čtení užila.... celý text
Galadwen


Vyprávění starého sekerníka Vyprávění starého sekerníka

Krásný sešitek pohádek z Orlických hor a ještě krásnější příběh jejich vzniku...
Annienellien


Smrt panského písaře Smrt panského písaře

Za mne mohl v ději být více popisován příběh ohledně zjišťování příčin smrti panského písaře než o vojsku. Přesto se kniha nečetla špatně.
Shardlake



Smrt panského písaře Smrt panského písaře

Pěkné. Detektivka je ale v tomto případě jen kulisa pro popis doby a poměrů. Nicméně aspoň se člověk něco reálně dozví.
pollyanna


Jan z Bubna, válečník a diplomat Jan z Bubna, válečník a diplomat

Moderních publikací k osobnostem období první poloviny 17. století se v českém prostředí za posledních 5 let objevilo několik. Zaměříme-li se na vojevůdce, jsou to kvalitně zpracované biografie Matyáše Gallase (R. Rebitsche) nebo Fridricha Falckého (J. Čechura), či několik knih z pera Jana Kiliána. Ladislav Miček se se svým Janem z Bubna pokusil roku 2016 vtěsnat mezi ně. Knihu jsem přijal s očekáváním. Jedná se totiž o osobnost české emigrace, která se v pozdějších fázích třicetileté války připojila k armádě Gustava II. Adolfa. Dále pak, že o Janovi z Bubna v podstatě nevyšla zásadnější monografie a jak L. Miček uvádí v Několika odstavcích úvodem: "Právě tuto mezeru by měla alespoň z malé části zaplnit naše skromná publikace". Pohled do obsahu knihy je plný nadějí. Témata a zásadní problémy Valdštejnského tématu by měla být postižena. Jenže... Zásadní problém osobně shledávám v koncepci celé knihy. Přestože se má jednat o příspěvek sice rozsahem skromný, leč obsahově výživný a objevný, je soupis použité literatury základní a na úrovni kvalifikační práce. Ano, jsou zde klasičtí autoři jako Pekař a Gindely, schází však odborná zahraniční literatura např. ze švédské strany. Zároveň - a to si osobně myslím je největší kámen úrazu - autor zcela nepracuje s původními zdroji informací. Uvedena jsou pouze Lívova "Regesta.." (mimochodem, citace tohoto všeobjímajícího díla má jinou podobu, než je uvedeno v knize - ale to je detail a pouhé rýpnutí :) ), autor mohl využít jistě i "Documenta Bohemica...", prameny ke konci Albrechta z Valdštejna vydané H. Hallwichem, ze švédské strany vydané - ale těžko sehnatelné, pravda - vydané korespondence Axela Oxenstierny. Nemluvě o nevydaných pramenech, pokud existují (jsem přesvědčený, že určitě ano). Zbytečné považuji používání krásné literatury. Proč!? Zikmund Winter je jistě klasickým autorem a byl též velkým znalcem přelomu 16. a 17. století. Je však vhodné Mistra Kampana podrobovat srovnávání s odbornou (moderní) literaturou? Má-li si dílo brát za cíl doplnit/rozšířit životopis osobnosti a tím se zařadit mezi kvalitní odbornou profesionální literaturu, asi by se krásná literatura měla objevovat v menší míře a ne v těle textu. Poslední rýpnutí mladého neznámého studenta historie zní: "A kde je ten Buben?". Z celé knihy mám dojem, že Jan z Bubna byl jen na pozadí všech těch událostí a procesů. A jeho přítomnost je pak taková ... nezvýrazněná, zkrátka se v textu občas mihne jeho jméno. Opak je pochopitelně pravdou. Například v kapitole 6. Bílá hora je pokládána otázka, zda jmenovaná osobnost vůbec v bitvě byla. (Spoiler: autor nedošel k závěru) V bitvě ani tak nerozhoduje přítomnost majitele pluku, jako přítomnost samotného vojenského tělesa. Otázka, zda na bělohorské pláni osobně byl je (dle mého) zanedbatelná. Pojďme k pozitivům publikace. Předně, je to útlá kniha přijatelná pro nezasvěceného čtenáře, který se rozhodl utratit cca 200,- za populárně-naučnou knihu. Tento literární směr zcela naplňuje a v tomto ohledu je napsána skvěle. Kapitoly nejsou většího rozsahu, tedy není zde nadbytečného textu. Ten je stravitelný, logicky postavený. Za textem následuje ukázka komunikací (ne však z originálních pramenů, jsou přejaty z jiných prací) Jana z Bubnu. Taktéž Slovníček pojmů je velmi, velmi a ještě jednou VELMI vítaný. Zkrátka ne každý čtenář bezpečně zná význam pojmů korneta či kompanie. Slovníček je skvěle poskládaný a je to obrovským plusem publikace. Internetové odkazy nebývají zcela spolehlivými zdroji informací. Pan Miček však vybral jednu z kvalitních zahraničních webových stránek (htttp://30jaehrekrieg.de). Ta je naprosto v pohodě. Citace internetové prezentace obce Lázně Bechyně už tak profesionálně nevypadá. Stejně jako odkazy na místní (obecní) noviny, v nichž autor vydal článek. (také jsem psal do Dubského zpravodaje :) ). Obrazový doprovod je naprosto v pořádku a není mu co vytknout. Pan Ladislav Miček má můj obrovský obdiv. Snem každého historika je vydání knihy a jemu se to povedlo. Kniha je přínosná pro čtenáře-laika, tomu přinese plno (možná nových) informací. Publikace pravděpodobně nezatřese vědeckým světem raného novověku, takové ambice nemá. Přináší ale řadu otázek, okruhů a témat, které by profesionální historik měl vzít a pracovat s nimi. Kniha se mi líbí, ale z výše uvedených důvodů nemohu více, než 3 hvězdičky. (Jakoby na tom záleželo... :) ).... celý text
Rocker007