Karel Misař

Koupit knihy

česká, 1934 - 1991

O autorovi

Populární knihy

/ všech 6 knih

Plavba na stéble trávy

Periférie

U nás je klid

Smutek a naděje románu

Nové komentáře u knih Karla Misaře

Pasťák

„na rok '69 je Pasťák - více beletrizovaná reportáž než novela - odvážný svou otevřenou kritikou "výchovy k socialismu" (pasťák je od slova pást /stádo/, nebo past?), zobrazením nepřizpůsobivé mládeže a vůbec selhání systému, bez požadované angažovanosti a optimistického východiska (závěrečná deziluze a útěk) Misařův ego-vypravěč, vychovatel mladistvých delikventů, sám jen o málo let starší než jemu svěření chovanci, podává bystrou autoptickou analýzu mentalit vězněných i věznitelů: "je to ponižující práce a jsem stále přesvědčen, že k tomu, aby byl dohlížitel kvalitní, musí mít stejnou mentalitu jako ten, jehož hlídá"; vychovatelé trpící drtivými komplexy méněcennosti pro své minimální vzdělání se domnívají, že familiárním přístupem si získají status pedagoga, nic se však nepříčí vězňům víc než rovnostářství: "vězeň až příliš dobře ví, že za mřížemi není rovnosti, protože princip nerovnosti je zakotven už v trestu zbavení svobody samotném"“... celý text
— los

Pasťák

„Čekala jsem úplně jiný děj. Kniha vypráví o vychovateli a dětech, které jsou v “pasťáku. Zdlouhavé čtení. Knížka mě bohužel nezaujala.“
— Barboří97

Periférie

„Tuto knihu jsem brala jako dozvuky budovatelských románů z 50. let. Spíš autoři vzpomínali a popisovali dobu dětství, které prožili 20tých- 30tých let v Československu dospívali za okupace a na prahu dospělosti zažili jiný režim.“... celý text
— maryzka

Pasťák

„Jak už název napovídá, autor nás zavede do pasťáku, kde se nedobrovolně zavírají mladiství za různé delikty a zároveň jsou tu nedobrovolně umístěni vychovatelé. Autor se snaží přijít na to, co vede mladé ke zločinu a proč se chovají tak, jak se chovají. Mám ráda knihy s podobnými tématy, a i když je kniha z roku 1969, je napsaná nadčasově. Spousta situací je stále aktuálních a ani mi nepřišlo že je už více jak padesát let stará. Autorův styl je zvláštní, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala, valí se na vás proud slov, nevíte, kdo je kdo, ale po pár stránkách si vše sedlo, začetla jsem se a kniha na mě přenesla smutek a beznaděj. Pohled na pasťák tu není vylíčen ani negativně ani lítostivě, ale tak nějak lidsky a chápavě. Jsou tu fakta i pocity a celkově to prostě sedí a pro mě to bylo zajímavé i emoční čtení.“... celý text
— eva3992