1. Domů
2. Autoři
3. Kamila Rundusová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 4
• Bazar 12
• Životopis
• Citáty
• Diskuze 2

Populární knihy

Nové komentáře u knih Kamily Rundusové

Jak si uvařit vesMÍR

„PROČ JSEM SE ROZHODLA NAPSAT TUTO RECENZI Instagram vnímám jako sociální síť, která je taková, jakou ji chceme mít, jak k ní chceme přistupovat. Online komunikace je prostor, který vytváří spoustu nových příležitostí (i hrozeb). Pokud budeme my “oldschoolaři” chtít pracovat v marketingu i nadále, nevyhneme se tomu se o online zajímat. Influenceři jsou nedílnou součástí marketingových rozpočtů. Jejich síla roste a “díky” pandemii dokonce mnohem rychleji, než jsme v roce 2019 předpokládali. Poprvé, kdy mne téma “zodpovědnost influencerů za své názory” zaujalo, bylo v případě IG profilu “Adenikeendt”. Pak jsem narazila na další alarmující příklady riskantního ovlivňování citlivých skupin sledujících: - EZO přísliby uzdravení za šílené částky, - předražený prodej filtrované vody s přívlastky aspirující na vesmírné Nobelovy ceny, - “tachyonová” dilda vydávající se za produkt, který párům snažícím se o miminko pomůže k početí, - profily s velkou základnou sledujících diskutující nad palčivými tématy jako je COVID skrze pofidérní zdroje, - potřeba šokovat, agresivně komunikovat, sdílet jakákoliv aktuální témata. Je důležité rozdělovat dvě roviny. Svoboda slova versus zodpovědnost za slova. Mezi sledující Kamu a Robiho patří i děti a dospívající. Zobecním-li své rozhodnutí, opravdu není v pořádku říkat nebo jen zmínit jakoukoliv tonalitou na internetu, že lysohlávky jsou cestou k otevření mysli kreativitě. A taky není v pořádku, že si obecně, my všichni, i já, dostatečně neověřujeme informace. Autoři, vzhledem k jejich afektovanému chování na sociálních sítích, knihu sami, nejednou, (možná nevědomky) shodili. O to víc, i kvůli všemu výše zmíněnému, jsem se (se zvědavostí) na Vesmír svým způsobem těšila a při četbě se snažila o maximální objektivitu. POPIS KNIHY: Dosud nikdy jsem se nesetkala s tak velkým sebevědomím a přímočarým vychvalováním produktu, který dokonce ještě nebyl vydán. Kniha je víc než cokoliv jiného souborem krátkých referátů odkazujících na knihy, které autoři četli anebo články (vč. těch z wikipedie), či blogy a webové stránky, na které autoři narazili v rámci jejich zájmu o tématiku osobního rozvoje a meditace. Dále jsou kapitoly doplněné o zápisky z osobního života, psané stejným stylem, jaký známe z jejich komunikace na sociálních sítích. Text se tak proto může čtenářům jevit jako postpubertální blogísek o tom, jak Kamu a Robi na konci každé kapitoly k „rozumu“ přišli (doplněn o jejich čtenářský deník). Nechybí slova jako „prostě“, „o hovně“, „mrda“, „přiblblý“, "v řiti", což může jednomu připadat autentické, jinému iritující. Součástí knihy je rovněž popis receptů, které autoři našli částečně na internetu a částečně si je, jak píší, sami vaří. Malované karty jsou použity v úvodu jednotlivých kapitol, ale bohužel není nikde pořádně uvedeno, co s nimi mají čtenáři dělat. Posledním elementem je zmíněna vůně, kterou je napuštěný papírek gramáží podobný plakátu (odhaduji 250g). Po otření skutečně voní. Totéž využívají k propagaci parfumérie, když propagují novou vůni. POZITIVA Krásný obal. Pokus o komunikaci udržitelnosti skrze obal je chvályhodný, technicky má však rezervy. Skutečně pěkné ilustrace i nápad složit knihu z více elementů. Původně zamýšlená hravost je jistě inovativní a karty hezky zpracované. Je zřejmé, že autorka oslovila zajímavé umělce. Pytlíček se vám může hodit například na dovolenou pro přepravu menších cestovních her; jako jsou kostky, karty (se kterými se dají hrát hry), apod. Je vidět, že autoři mají rádi meditace. V jednom z příběhů se kupříkladu dozvíte, jak meditovat s počítáním a pracovat s dechem. Hudbu jsem namátkově vyzkoušela, není to můj žánr, ale pro meditaci jsou vybrané songy ze Spotify vhodné a celé propojení s platformou vnímám jako nadčasové. Vůně voní a pravdou je, že přivonět si může být mnohým příjemné. Text prošel alespoň jazykovou korekturou. NEGATIVA Designový box, v němž jsou kniha a karty umístěny, se láme a trhá. Potenciál propojení elementů s knihou vnímám jako absolutně nevyužitý, až odfláknutý. Karty by mohly být více propojeny s vizualizací a afirmacemi jakožto metodami k osobnímu rozvoji. Pokud to tak bylo zamýšleno, je to poměrně chabě vysvětleno. O žádnou interaktivní hru se v žádném případě nejedná. Propojení se Spotify je technicky trochu náročnější. Popis čtení QR kódů v úvodu jsem nejdříve vůbec nepochopila. S jednou (slovy jednou), vůní (nikoliv tedy s vůněmi) se nijak komplexně nepracuje. Zkrátka tam jen je "na záložce", která se navíc láme a komplexní vesmír vám rozhodně nevytvoří. Pro mě osobně tedy zklamání. Kniha se velmi špatně čte, protože nemá strukturovaný obsah a evidentně postrádá slohovou korekturu. Věty občas nedávají smysl, souvětí jsou zbytečně dlouhá. Text je prakticky bez odstavců, což je v knihách o osobním rozvoji, ještě takto obsáhlých, velkou překážkou. Když uvážíme, že téma osobního rozvoje zajímá zejména ty, kteří prochází obdobím změn, mnohdy velmi těžkým, a mohou být proto náchylní ke ztrátě soustředění, odstavce by se skutečně hodily. Práce s citacemi a zdroji nedosahuje ani zdaleka středoškolských parametrů, což je u takto drahé knihy více než tristní. VÍCE K OBSAHU Čtyři dohody, Nová země, Síla přítomného okamžiku, Jak si správně přát, … To vše ve Vesmíru najdete. Obecně jsou však daná témata shrnuta spíše po povrchu. Například se dozvíte, jaké jsou Čtyři dohody, co si o dané knize autoři myslí a proč jim pomohla. Toť vše. Přísun informací je celkově chaotický, a to využití v praxi vůbec nepomáhá. Autorka například několikrát v úvodu knihy zmiňuje, že v rámci ranních rituálů používá tzv. afirmace, bohužel k popisu toho, co afirmace je, se dostává až více než 50 stránek poté. Pravdou je, že nepatřím mezi začátečníky, co se literatury o osobním rozvoji týče. Poznám proto, když někdo opisuje. Poté, co jsem si pak namátkou zadala do “Googlu” slovo „INTUICE“, narazila jsem na popis “Wikipedie”, který je téměř celý použit v úvodu kapitoly věnované INTUICI. Dospěla jsem k přesvědčení, že autoři opisovali i nadále, čemuž nasvědčují i další recenze, které upozorňují na přepis anglických webů a blogů. Co mě ale dostalo do kolen, byla kapitola nazvaná "Přání", v níž je popsán Robiho "osobní příběh" s hledáním parkovacího místa. Zkrátka si přál a ono tam bylo a vždycky bude, protože Kamily muž je "přací genius". Nádhera... opsaná z knihy Jak si správně přát! /Franckh, Pierre, 2008: Jak si správně přát. 2008, ISBN: 978-80-7263-454-5, s. 20-21./ Pokud autory, jejich názory a životy, které sdílí na sociálních sítích, znáte, budete možná zklamaní, protože valnou část dalších "osobních příběhů" už jste určitě někdy viděli nebo četli. Recepty jsou taková kapitola sama o sobě. Některým například chybí potřebné ingredience. Pokud vás i tak zajímají a chcete si je opravdu uvařit, musíte si je nejdříve přečíst a vypsat ingredience bokem, včetně sumarizace, kolik čeho potřebujete. Vzhledem k tomu, že autorka je kuchařka, působí recepty neprofesionálně. V řadě receptů dokonce ingredience chybí. Minimálně jeden z receptů autorka okopírovala z anglicky psaného internetového blogu www.lizmoody.com. Palčivá témata jako půst, drogy apod., jsou v knize také zmíněna. Autorka kupříkladu zmiňuje Steva Jobse, jeho zkušenost s LSD a jak ho pozitivně ovlivnila. Samozřejmě, nikoho k ničemu nenavádí. S ohledem na cílovou skupinu, která se, odhaduji, dle tonality celé knížky, zaměřuje hlavně na dospívající, je však právě tento způsob komunikace riskantní. Vesmír je ve své podstatě odrazem dnešní doby sběru informací a také síly marketingu a sociálních médií. Žijeme v době sdílení názorů. Můžeme být blíže známým osobnostem a za sdílení názoru jsme tak nějak vděčni, protože nás jeho sdílení utvrzuje o jeho důležitosti, a tedy i o důležitosti nás samotných. ZÁVĚR Kamu je dobrá „start-up“ marketérka. Je výrazná, potetovaná, ztělesňuje nekonvenčnost. Podařilo se jí prodat svůj příběh, který založila na tom, že měla a má kuráž, možná by se dalo říct i drzost. Zaměřuje se na mladou cílovou skupinu a daří se jí ji oslovit. Také je ale odrazem toho, že se dnes určité věci nemusí dělat pořádně, a že obal je mnohdy důležitější než obsah. Recruiting mladých lidí je pro byznys zásadní. Pokud ale budeme mladé lidi vzdělávat touto formou, tak se bohužel nikdy nic moc pořádně nenaučí. V tomto ohledu doporučuji (společně s autory Vesmíru) přečíst si například knihy od Eckharta Tolleho. Nebo zkuste knihu, kterou jsem ve Vesmíru nenašla, Bůh chodí po světě vždycky inkognito od Laurenta Gounelleho. Je kratší, zábavnější a má odstavce. Rozhodně se ale nepouštějte do všeho, co autoři zmiňují, mohli byste se z toho zbláznit. Má rada závěrem. Poslouchejte paní učitelky, profesory, lékaře, nadřízené i maminky. Ti všichni umí poradit lépe, než Kamu s Robím. KhaaCa“... celý text
— KhaaCa

---

Nejbarevnější kuchařka

„Kamu mě nalákala svým cestopisem po Vietnamu v době, kdy jsem před deseti lety začala objevovat v Sapě opravdovou vietnamskou kuchyni a hledala autentické recepty v kuchařkách. Vaření mě baví – je to snad jediná věc, kterou opravdu umím. Natolik, že výlety často plánuju podle restaurací a do zahraničí jezdím sbírat recepty a hledat nové gurmánské zážitky. I proto mě tahle kuchařka asi tolik zklamala. Jedná se vlastně o starší kuchařku, která byla ve své době poměrně velkým boomem, mimo jiné díky dobře zpracovanému designu a marketingu, který Kamu prostě UMÍ. Jako praktická kuchařka, ze které by člověk vařil často, ale podle mě nefunguje. Jestli jsem z ní uvařila všehovšudy dva recepty, tak je to hodně – a ani ty nebyly žádná velká pecka. Člověk se zde sice dokáže inspirovat, ale doma mám mnohem lepší kuchařky, ze kterých chutě vycházejí daleko autentičtěji a které se zároveň vyhýbají zbytečnému používání desítek surovin. Mám pocit, že Kamu obecně miluje využívat maximum ingrediencí, které jsou k dispozici, což je ale poměrně neekonomické. A tu kuchyni pak člověk taky nechce pořádně uklízet. :D Na pohled a při prvním pročtení je kniha fajn, ale kdybych ji neměla z druhé ruky, u placení bych asi těžce zaplakala. V podstatě se mi na ní doma práší :-/“... celý text
— posterka

---

Jak si uvařit vesMÍR

„Kniha, která je víc než ke čtení , tak k listování. Náhodně otevřete kapitolu a najdete, co potřebujete. Vnímám ji jako rozcestník a s tím sem jí i pořizovala. Karty k ní jsou dobře zpracované a můžou sloužit jako vodítko ke kapitola a sebepéči. Ale je mi jasné, že pri někoho jejich nesourodost bude odstrašující či nepříjemná.“... celý text
— toulava

---

---

Jak si uvařit vesMÍR

„Snůška ezo žvástů a náhodných citátů zabalená do roušky rádoby “seberozvojové literatury. Tragédie. Vyhozené peníze. Těšila jsem se na recepty a krásné fotky k nim a nebyla tam ani jedna…“... celý text
— MyBookWorld

---

Nejbarevnější kuchařka

„Kuchařka je moc hezká barevně a líbí se mi i zpracování. Recepty, co jsem podle ní vařila byly chutné a povedly se. Jen je někdy problém sehnat “exotické ingredience.“... celý text
— Matkaknihomolka