1. Domů
2. Autoři
3. Jitka Svojanová
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 1
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha Jitky Svojanové

Děti války

Když mezi sebou mágové rozpoutali náboženskou válku, Yael, Charon a April byli teprve děti. Teď, na prahu dospělosti, se dočkali míru. Když se však Yael připlet... detail knihy

Nové komentáře u knih Jitky Svojanové

Děti války

„Hned na začátek bych ráda řekla jednu věc: ke knihám z Pointy bývám skeptická, protože se mi často stává, že mě odradí už ukázka v kampani. Když jsem však uviděla tu z Dětí války, věděla jsem, že tohle podpořit chci. A nešlápla jsem vedle. Jitce se podařilo postavit neotřelý příběh, ve kterém hrají prim komplexní postavy s těžkou minulostí a spletitými motivy. Líbilo se mi oddělení jednotlivých pohledů nikoliv pomocí jmen, nýbrž podle obrázků – velice nápadité. Yeal mi sice k srdci tolik nepřirostla, ale její myšlenkové pochody dávaly dokonalý smysl vzhledem k tomu, čím si prošla. Trauma je prostě svině a dokáže člověku v hlavě udělat pěkný bordel. Asi nejvíc mi z původní trojice sedl Charon, to je taková tichá voda a zároveň úplný zlatíčko. Je vidět, že si autorka dala práci s tím, aby ho jako nevidomého zpracovala uvěřitelně, protože tohle se jí povedlo. Co taky cením, je naprostá nevyzpytatelnost příběhu. Opravdu jsem neměla tušení, jak to skončí, a to mě na tom bavilo. Konec jsem přečetla jedním dechem a musím říct, že mě nenechal v klidu. Jedna z posledních scén s Charonem ve mě bude ještě dlouho doznívat. Co bych vytkla, jsou některé nelogičnosti spojené s magií, ale tomu se asi nedá vyhnout, když je vystavěná tak, jak je vystavěná. Ocenila bych, kdyby byl tenhle aspekt příběhu propracovanější. Nedávalo mi smysl ani to, jak mohli mágové žít mezi lidmi, aniž by se na cokoliv přišlo, a už vůbec jak spolu mohli v téhle době bez povšimnutí válčit. Flashbacky tak působily, jako by se odehrávaly v úplně jiné době. Celkově je ale můj dojem pozitivní a těším se na pokračování. Třeba se některých vysvětlení dočkáme.“... celý text
— DeWom

---

Děti války

„Už od začátku jsem si doopravdy sedla s autorčiným stylem psaní. Výjimečně se mi totiž začátek nezdál zdlouhavý jako u většiny jiných fantasy knih. S postavami jsem se dokázala ztotožnit, navíc jednají přirozeně a s rozumem. Osobně jsem se nejvíc zamilovala do Charona a to nejen díky jeho loajalitě a charakteru. Byl prostě zlatíčko. Celý příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. V přítomnosti a v době války, která všechny svým způsobem postihla. Díky tomu člověk pochopí motivace postav i jejich pohled na svět. Kniha je plná napínavých situací, ale i dojemných okamžiků. Konec jsem v žádném případě nečekala, stále jsem čekala, že se něco změní. Upřímně? Obrečela jsem to a docela dost. Ale nemůžu ani v nejmenším nemohu říct, že příběh skončil špatně. I tak mě to ale dostalo do kolen“... celý text
— KnihomolkaVev

---

Děti války

„Člověka hned potěší, když se mu zalíbí knížka, jejíž vydání podpořil. Byla jsem na příběh moc zvědavá a vzhledem k tomu, že to je první knížka za téměř deset let, kterou jsem přečetla ještě k tomu se dvěmi malými dětmi doma, tak si zaslouží pozitivní hodnocení. Za celou dobu čtení jsem neměla tušení, kam ten příběh míří a jak asi dopadne, což se mi vlastně moc líbilo. Bála jsem se pár předvídatelných prvků, které nakonec nenastaly, naopak na závěr přešly v úplný opak, který mě mile překvapil, ač jsem v tu chvíli na určitou postavu začala nadávat do z**dů. Líbí se mi témata, jaká příběh a jeho postavy řeší. Líbilo se mi i zpracování schopností a jejich použití. Jednání všech postav schvaluju, i když mě někdy překvapily. Příběh samotný se mi četl hladce, příjemně, a dokázal mě udržet v napětí tam, kde bylo zamýšleno. Někde mi možná chybělo víc popisu, ale nevím přesně čeho - emocí? Někde možná okolního děje? Ale jindy byl popis obojího skvělý! Nejspíš to bylo někde uprostřed knížky, tuším, že k závěru první části knihy, kde jsem možná nedokázala věnovat plnou pozornost tomu, co čtu nebo se do toho lépe vžít, protože teď si z hlavy právě nedokážu vybavit, co se v té části vlastně dělo. Ale možná za to nemohl ani příběh, ale okolnosti, za jakých jsem zrovna četla. Nebyla jsem do příběhu nebo postav vyloženě zažraná (teda kromě závěru, tam už jo), ale nemám mu co vytknout a čtení jsem si užila. Jsem ráda, že autorce Jitce kniha vyšla a přeju, ať se jí daří.“... celý text
— Kingirl

---

---

Děti války

„Moc jsem se na knihu těšila. Ukázku jsem nečetla, abych si neudělala chybný úsudek. Snažila jsem se nečíst nic na sítích ,ať jdu do toho s čistým štítem. Soudit knihu podle obalu, to je moje. A ten obal je naprostým odrazem obsahu. Úžasný,jednoduchý ,elegantní . Jen mám veliký problém s holkama ,co si na znamení nové životní etapy ostříhají vlasy ( pro dobro knihy doufám ,že jsem jediná ).Moc se mi líbí ten název a ta narážka na něj v knize. Jen doufám,že moc lidí knihu neodloží kvůli domněnce ,že jde o 2. Sv. Tak jako si myslel manžel . K příběhu. Byl celý poutavý a četl se svižně, až na části s April. No a asi jsem jediná komu nesedl ani Cháron ( omlouvám se). Zajímalo by mě které části vznikly před lety jako základ knihy . Vsadila bych si na začátek . Je mi to takové povědomé ,jako když jsem se kdysi snažila psát, ale narozdíl od autorky ,mám problém napsat i tuto recenzi . Mám deprese z příběhů které začnou tragicky a postupně se dozvídáme proč jsou tragické . Bylo to ale uděláno ,tak nějak mile, že mi to tentokrát vůbec nevadilo. Druhá polovina knihy byla pecka! A ten konec ?! Píšu radši hned ,dokud nám v sobě ty emoce. Jsem z toho úplně odvařená. Vůbec jsem si nedokázala představit ,jak by to mohlo asi dopadnout. Moc se mi líbilo,že se autorka s koncem vůbec nemazlila. Udělala přesně to co by udělal každý čtenář . Děkuji ,za uspokojivý konec a soundtrack k němu . Kdyby to dopadlo jinak ,nemohla bych jít spát. Krásná kniha. Výborný příběh,který má hlavu a patu . Je tam všeho tak akorát . Těším se na další dil !“... celý text
— MystoganW

---

Děti války

„Na tuhle knihu jsem se hodně těšila a čtu ji až teď, i když už mi nějaký čas leží ve čtečce, protože jsem věděla, že na ni potřebuji mít náladu. Nálada přišla a musím říct: „váu!” Moc se mi líbí, jak to Jitka pojala. Nejen stran varování a odkazu na duševní zdraví na začátku knihy, ale najdeme tam i výslovnost jmen. Konečně to není: „a pak Chansjsn vešel dovnitř a chytil Psjsjsh pod krkem …”, ale mám šanci jména vnímat. Kniha je psaná er formou a chvilku mi trvalo, než jsem se na to přehodila, ale k příběhu to neskutečně sedí. Moc mě zaujala struktura knihy. Není dělená klasicky do kapitol, ale do částí a každá ta část se pohybuje různě v ose příběhu. Jednotlivé podčásti jsou rozděleny grafickými prvky, takže přesně víte u koho příběhově zrovna jste. Patrik je super manipulátor a baví mě jeho úvahy, jak na Yael. Děj mě doslova vtáhl, protože se neustále něco děje. Přenášeni a prchání mi trošku připomínalo HP, ale vůbec mi to nevadilo. Moc se mi líbilo, když Yael vyprávěla Patrikovi o minulosti, že to bylo prostřihávané pohledem do minulosti. Přišlo mi to takový filmový a zvládala jsem si to v pohodě představit. A ten konec?! Jako kruci! Po tomhle mám jako něco číst?! Miluju knihy s těžkým koncem a tohle byl konec s velkým K. K poslední kapitole, ke čtvrté části, je i playlist, který podpoří tu správnou atmosféru.“... celý text
— Bagls