koupit eknihy

Jiří Sozanský

česká, 1946koupit eknihy

Nahrávám...

Populární knihy

Hledání Viléma ZávadyMonology / Monologues 1971-20061969 - rok zlomuDemartiniJiří Sozanský - mezní situace

Komentáře (1)

kní
11.08.2015

"Jak se dá pochopit zlo"

Právě vystavuje v GASK: http://www.gask.cz/cs/vystavy/jiri-sozansky-mezni-situace

Z rozhovoru s Jiřím Sozanským z LN 7.8.2015:

V GASK vystavujete velkoformátové malby z Osvětimi, které ukazují člověka uprostřed nacistické mašinerie. Bývalý koncentrační tábor jste navštívil dvakrát, vzpomínáte si na první dojmy?

Poprvé jsme tam byli s Ivanem (Bukovským) v roce 1978. Přijeli jsme do památníku někdy kolem osmé večer. Vrátný nám řekl, ať přespíme v kanceláři. Ráno jsme se dozvěděli, že právě taky úřadoval Rudolf Höss, velitel Osvětimi. Strávili jsme v lágru několik dnů, až tam jsem pochopil, že tisíce a tisíce lidí musely žít vedle sebe jako zvířata. Žádné soukromí tam neexistovalo, jen ponížení.
Pak jsem se tam vypravil ještě jednou v roce 2010 a to byl šok. Je z toho turistická atrakce, prý je to takzvaná zážitková turistika...

Válku jste "znal" teoreticky, prakticky jste ji poznal v 90. letech, během několika pobytů v okupovaném Sarajevu. Jak na vás to působilo?

Tenkrát jsem si myslel, že válka je pro mě uzavřené téma. Jenže bohužel to tak nebylo. Jednou jsme byli s panem Krausem (http://www.databazeknih.cz/zivotopis/ota-kraus-6767 ) v Terezíně a on mi řekl: "Celý život jsem se snažil zbytečně, podívej, co se děje v Jugoslávii."
Tehdy mi nedocházelo, jak to souvisí s jeho zážitky z války. Brzy mi to bylo jasné až moc, stačilo tak málo a sousedé, kteří vedle sebe žili po generace, na sebe začali útočit. ...

Do Sarajeva jste přivezl poněkud netradiční pomoc pro místní, o co šlo?

Vzal jsem jim tam třicet kilo barev a štětce. V jakémsi dokumentu o Sarajevu jsem totiž viděl záběry umělců. Netušil jsem, že v rozbombardovaném městě ještě funguje výtvarná akademie. Začal jsem s nimi spolupracovat, podařilo se mi domluvit půlroční stáž pro pět studentů, kteří odjeli na AVU do Prahy.
Největší šok jsem zažil při pohledu na vyhořelou knihovnu Bosny a Hercegoviny, která stála v centru Sarajeva. To byla jejich paměť, jejich národní poklad. Vytvořil jsem pro tenhle prostor několik olejomaleb. Už jsem měl tu zkušenost z Terezína, že když umění popře destrukci, může se situace přeměnit.
Před odjezdem do Prahy jsem mluvil s matkou jednoho studenta, který k nám jel na stáž. Řekla mi: "To, že se nás snaží zabít, je těžké, ale mnohem horší je, že nás považujou za podlidi." V tu chvíli mi došlo, jak to pan Kraus myslel...