• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Výpravy téměř epochální - Jiří Peňás

Jiří Peňás je poutník, který ocení i zastavení. Nehoní se za rekordy, není žádný sportsman, je to člověk spíše zamyšleného hospodského posezení, sám někde v kou... detail knihy

Nové komentáře u knih Jiří Peňás

Výpravy pro blízké i vzdálenější

„„Je mokvavo a podzimně šero, chlad proniká ke kostem, spadané listí vylučuje jakousi látku způsobující melancholii a tesknotu,“ psal autor v listopadu 2019 u Dvořákova zámečku ve Vysoké u Příbramě, aniž by tušil, jak teprve teskně bude na jaře. I za pandemických časů se sice tento „člověk zájmů spíš duchovních než adrenalinových či kulinářských, pro něhož je největší dobrodružství vystoupit někde z vlaku, prohlédnout si kostel, radnici a kašnu“, vydával na své výpravy, ale jak bylo všude zavřeno, trochu jim chybí život. Snad proto je tento (v pořadí druhý) díl ještě více prosycený melancholií, ať už jde o příběhy lidí nebo míst. Z těch prvních bych zmínil třeba mníšeckého rodáka F. X. Svobodu, jednoho z nejčtenějších literátů přelomu 19. a 20. století, jehož díla dnes „už neříkají kromě pár pedantů nikomu nic“, nebo komponistu Jakuba Jana Rybu, kterého v roce 1815 našli v lese za podbrdskou Voltuší s podřezanými žilami i hrdlem a Senekovým pojednáním O klidu duševním. A co se týče míst, tak tam Peňás pravidelně naráží na kontrast modernity s estetikou a hodnotami „starého světa“, který po sobě v Česku zanechal kulturní dědictví, s nímž si „v alkoholu, depresi a blbé zábavě ztracené obyvatelstvo této poraněné, upadlé a vysáté země neví rady“. Leckteré zašlé místo v Sudetech mělo slavnou historii, například Zákupy na Českolipsku byly rezidenčním městem císaře ve výslužbě Ferdinanda I. Dobrotivého. Střet těch světů je patrný i v Karlových Varech, jejichž honosnou lázeňskou čtvrť nazval Le Corbusier „úžasným sletem dortů“, jenže za Ohří „jako by někdo ulice posypal mastným popelem, domy přetáhl špinavou pastou a přelepil hnusnými cedulemi“ a mezi tím žijí zachmuření a zatrpklí obyvatelé nejchudšího kraje republiky. Nejsilnější příběh je nakonec z vinohradského činžáku, kde autor na konci 80. let dělal domovníka, aby získal byt, a byl vydán napospas vrtochům domovního důvěrníka, který hodnotil jeho pracovní výkon s očima plnýma třídní nenávisti.“... celý text
— kristleko

---

Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech

„Bohužel. Když začnete číst, dýchne na Vás radostná pohoda, která určitě často vládla na palubě vozu na cestách dvou inteligentních mužů, znalých mnohého z historie, včetně humorných perliček a bonmotů ... Jenže brzy pochopíte, že vzhledem k věku a únavě knížete často nejde o moc víc než o povrchní plkání, byť ani jeden z nich jinak povrchní není ... Škoda, že výlety nerealizovali o pár let dříve. Přesto je třeba říct, že lidskou a vzpomínkovou hodnotu na velkou osobnost kniha rozhodně má a nic bulvárního, jak píše mosem v knize není! __________ Pravdu má spíše twistrabbit. Druhá polovina knihy je skutečně výrazně lepší. Za tu si autor zaslouží 7 hvězdu z 10 :o)“... celý text
— Chesterton

---

Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech

„Popravdě řečeno, Karla Schwarzenberga si vážím natolik, že dát této knížce jen 3* mně připadá až nevhodné. Ale nemohu jinak. Pro toho, kdy tuto osobnost - jeho život a práci, historii rodu a rodiny, sleduje kniha nepřinese mnoho nového. Snad jen koncentraci informací na jednom místě. Ale to je jistě pochopitelné, když vezmeme v úvahu jeho věk a zdravotní stav. Chápu i to, že vzhledem k tomu autor musel knihu doplnit na předpokládaný/požadovaný rozsah rozsah. Nicméně, popis posledních hodin (vskutku posledních hodin, nikoliv pobyt v nemocnice po celou dobu) Karla Schwarzenberga v té podobě jak je provedený, na mne působil nevhodně až bulvárně. Chápu, že mnoho lidí to zajímá - ale to je právě to bulvární. Takže těch několik stránek mně vedlo k tomuto hodnocení. Mrzí mně to, ale jak on sám řekl: „Je mnohem více odstínů šedi a okolností, kdy se lidí projeví. Úplně zlých je málo, ale úplně dobrých také. Je třeba si na to zvyknout a neočekávat příliš mnoho.““... celý text
— mosem

---

---

Výpravy s knížetem po schwarzenberských místech

„Asi bychom si všichni přáli, aby těch výprav s knížetem bylo na celou knihu, ale tak se z vůle vyšší moci nestalo. Zbylo tak torzo, které končí v půlce a čtenář se tak vlastně ptá, jestli má tu druhou vlastně cenu číst. Musím říct, že autor v této nelehké situaci ukázal svůj um a knihu se mu dle mého podařilo celkem zachránit. V mnoha ohledech je tak kniha v druhé půlce lepší, než v té první. Je to smutné čtení, které je určitě jen pro ty, co měli knížete rádi, ale vlastně celkem stojí za to. Dík patří autorovi za to, že to nezabalil a dotáhl do konce.“... celý text
— twistrabbit

---

Česko na křižovatce

„Ach jo.. Mlácení prázdné slámy (kromě p. Cílka) s řádnou agresivitou, nálepkováním, urážením lidí s jiným názorem, adorováním Západu bez jakékoliv kritiky a běda, když člověk náhodou chce hájit národní zájmy ČR, to je hned extremista! Chybí citace, odkazy na zdroje, protinázory.. Celé je to špatně a člověku je z toho smutno. U čtení části p.Koláře mi bylo chvílemi nevolno.. (Kolář hlasitě volá po demokratických hodnotách, ale rozplývá se nad činností elfů, kteří údajně bojují proti trollům. Není náhodou názorové bohatství znakem dekokracie? Kde má K. důkazy, že brexit je v zájmu Ruska? Chybí doložení, že je to fakt. Nerozdělují naši společnost náhodou právě největší neoliberálové?? Když protestuje milion chvilek, tak je to cajk, ale když žlutý vesty, tak se to K. nelíbí?? Ne, jako národ nemáme válečnou zkušenost, tu mají ti, kdo válku přímo zažili, nikoliv celý národ. A perla nakonec: skutečně bohatí lidé (tzv.mecenáši) nechrání naši demokracii, ale jen a jen své zájmy..To jste, pane Koláři, nevěděl?). Záměr knihy byl možná dobrý, výsledek je břečka, ve které se člověku snad ani nechce brodit..“... celý text
— HelenBarbora