Populární knihy
/ všech 29 knih
Nové komentáře u knih Jiřího Gruši
„Skvělá, a dle mého názoru, nedoceněná kniha.
Vřele doporučuji zejména těm, kteří mají chuť i
odvahu podívat se vskutku kriticky na naše
dějiny od zformování novodobého českého národa
po náš dnešek. Naše dějiny potřebuji přehodnocení,
bude bolestné, ale dá nám naději být konečně
sami sebou. Život v minulých či současných lžích
je cesta do pekla zatracení. Ale kteří politikové či
významné osobnosti vědy, politiky, kultury k tomu
najdou odvahu ? Rozhodně to nebudou Klaus, Zeman, Babiš
či Bohdalová a lidé z jejich okruhů. Těm je v tom českém hampejzu blaze.“... celý text
— Short
„V devadesátých letech se zřejmě z dnešního pohledu skvěle prodávalo všechno, co mělo stránky, a člověk jen zírá, co bylo možné knižně vydat. Tohle je technicky už z nového století, ale řadím to do téhle linie. Myslet a psát už se smělo, a před řádnějším nástupem internetu, před blogováním, postováním a tweetováním, jako by každá sebemenší myšlenečka musela nutně skončit v knize. Grušova Dotazníku si považuju velmi, tahle knížka je ale trochu omyl, omyl vydavatele, který si vůči tehdy celkem těžkotonážnímu autorovi netroufl na asertivnější redakci. Je to prý převod německého originálu, pořízený za Grušovy spoluúčasti a aktivního přetváření. Originál a jeho funkci soudit nemůžu, české vydání je ale kočkopes, který podle mě nemůže dobře sloužit nikomu. Na lidi z jiných národních kultur se tu předpokládá příliš znalosti z té české, po jejímž povrchu Gruša humorně a ironicky klouže. Pro české spoluobyvatele je tu zas dost banalit. Ne že by to byly jenom ony, třeba kapitoly o Husovi a o Mileně Jesenské jsou fajn. Další výklady a úvahy ale místo toho, aby šly přímo po věci, únavně vztahují k německému výrazivu a kulturně komparují. „Hle, jak chytře píšu pro německé čechozvědy, kteří to tady ovšem bohužel nečtou...“ Na sedmi stránkách poučovat jakoby zábavně Němce o specialitách češtiny, ale česky? Proč? Leckde je to slovní hračičkování, protržené stavidlo výrazových hříček, které neustále odvádí pozornost od toho, co se říká. Možná proto, že se neříká celkem nic. Je to jen takový upadlý, vyčpělý způsob, jak nechat mluvit sám jazyk. „A jak jsme tuhle potrápili Němce s jejich Vertreibung! Přeložili jsme to jako vyhánění a ne vyhnání. Tedy právě videm, hybnou skutečností. Jako realitu relativitu. Dobře jim tak. Mají si pořídit vidy. Veni vidi vici. Ti se divili.“ Cože?? Je to prostě knížka extrémně nevyrovnaná, možná to odráží různé časové vrstvy vzniku, ale co je čtenářovi do toho. Celé obsahové členění do kapitol je taky dost záhadné, snad plyne jen z toho, že autor takto kdysi v týdenních dávkách psal do některého periodika. Ve zběsilých devadesátkách to takovéhle „fejetonistické“ psaní mnohdy dotáhlo až do knížky; neberme si z toho příklad. Nedoredigované je to i na velmi základní úrovni, postřehy se napříč knihou opakují, věta občas nedává gramatický smysl. Ani pečlivá práce by ale koneckonců nezachránila překlad něčeho, co v cílovém jazyce nemá žádného zřejmého příjemce.“... celý text
— pomala_kniha
„Teda to bylo divné. Fakt jsem se snažila, ale při čtení se mi v představách nevybavovalo ani prostředí ani děj. Bylo to ztvárněno tak strašně "umělecky", že jsem tomu vůbec nerozuměla.“... celý text
— L.Helena
„Na autorův styl jsem si musel chvíli zvykat. Bál jsem se spousty přebytečných vsuvek a užvaněnosti. Velice rychle jsem se ale bát přestal. Po pár stranách mě pohltilo vyprávění, v němž jsou dokonale promíchané něha, humor a ironie. Svět Dotazníku je kouzelný, pozorovaný velkýma chrysoberylovýma očima. Jakkoli se popisují věci neveselé až naprosto zhovadilé, způsob vyprávění je nutí jihnout, až začnou vonět starotou a ztrácejí svou kousavost.
Nikdy jsem nečetl něžnější popis popravy nebo brutálního výslechu. Jako by si vypravěč v sobě uchovával nezcizitelné teplo, které cítíme už v úvodu, když se popisují jeho prenatální příhody nebo rodinná genealogie.
Kniha je o svědectví vnitřní síly, je to modlitba (srv. podnadpis).
Jako čtenář se často přistihuji, že se blbě usmívám, někdy dokonce směju nahlas, ale když dočítám kapitolu, cítím nebývale silný smutek.
To působí mistrovství, s nímž jsou situace vystavěny (např. nucená práce na mýcení lesa je nám čtenářům zprostředkována scénou, v níž maminka se synem chodí očuchávat na gauči spícího tatínka, jakou smolou ten den voní). Úžasně subtilní, naprosto skvělá knížka!“... celý text
— matej.kulistak
„Zajímavá kniha, jejím čtením jsem navazoval na Pražskou zimu M. Albright. Je to čtení podstatně náročnější a musím říct, že už dlouho jsem nemusel tolik hledat významy mě neznámých slov.
Určitě stojí za to zkusit si knihu přečíst a dozvědět se zajímavý pohled na tuto kontroverzní postavu našich dějin.“... celý text
— HonzaRoušavý
Knihy Jiřího Gruši
Štítky z knih
komentovaná vydání Edvard Beneš, 1884-1948 Mnichovská dohoda (1938) československý zahraniční odboj čeští/českoslovenští prezidenti Rakousko-Uhersko Magnesia Litera rozhlasové zpracování
Gruša je 11x v oblíbených.