Jindřich Karásek
česká, 1963
Populární knihy
/ všech 10 knih
Nové komentáře u autorových knih
Schellingova metafyzika přírody
„Relativně dobře čitelná kniha o jedné významnější epizodě německé klasické filosofie: Schellingových Würzburgských přednáškách, které byly vydány z pozůstalosti s mírně kuriozním názvem "Systém celé filosofie a filosofie přírody zvláště" (i když jde vlastně výhradně o Schellingův systém, navíc poněkud neúplný a jenom z období kolem roku 1804 :-)
Obával jsem se, že to bude čistě akademicko-historická záležitost, ale překvapivě se to dá i docela číst - a kupodivu i dočíst. Škoda toho nevyužít, když to má autor tak pozoruhodně pěkně nastudované.
I když je to pořád ta staroznámá nekonečně zacyklená filosofie sebemyslícího ducha, tak jsou to ale přece jenom velkolepé koncepce. A tipnul bych, že podobné otázky bude jednou muset opět řešit i současná/budoucí věda (například v oblasti ekologie nebo AI: limity biodiversity, limity simulace, ... ).“... celý text
— PMR
Hegelova dialektika
„Knihu jsem si naivně půjčil s tím, že mi poslouží jako úvod k Hegelovi. Spletl jsem se, tyto eseje (včetně Hegelova závěrečného) předpokládají vcelku pokročilou obeznámenost s jeho filosofickým dědictvím a spíše jej dále interpretují, než že by šlo o historické shrnutí.
Dovolím si povzdech - netušil jsem že skok z Kanta na Hegela bude takto náročný. Ten jazyk je těžce abstraktní, plný nuancí a výrazů, kterým jsme navyklí připisovat jiný obsah.
Poradí mi někdo ze zdejších čtenářů který spis je vhodnou vstupní branou do Hegela pro někoho, kdo filosofii nestuduje systematicky?“... celý text
— m4xp4yn3
Kantův kategorický imperativ
„Celý sborník je věnován Kantově etice, a to především její hlavní zásadě – kategorickému imperativu. Kant si od této zásady sliboval, že se stane jednoduchým kritériem pro posuzování mravnosti jednání a zároveň, že bude jednajícího k morálnímu jednání motivovat.
Nejen filozofové se dodnes přou o to, jak tato zásada svou úlohu plní.
Kant (ale také stoupenci utilitaristické etiky, jako jsou Habermas nebo Rawls) stojí v opozici proti současným „trendům“ v morální filozofii, jako jsou různé druhy skepticismu, relativismu a dogmatismu, a to především proto, že vychází z předpokladu, že mravní jednání není věcí libovolného rozhodnutí, a ani nejde o nějakou naučenou konvenci, ale že je podřízeno jistým posledním závazkům – kvůli jejich dodržování jsme druhými i sebou voláni k zodpovědnosti.
Spor s Kantem nastává až v momentu (ve kterém není zajedno ani současná diskuze), kdy požadujeme přesné určení nejvyššího pravidla pro posouzení.
Kantovu kategorickému imperativu je často vytýkáno, že je chápán spíš jako test toho, co je v souladu s povinností – tedy test legality ne morálnosti jednání, a taky suverénní pohrdání všemi důsledky, které jednání (jež je v souladu s povinností) přináší pro štěstí zúčastněných – tedy lhostejnost k blahu člověka.
Pojí se s ním také různé problémy, jako např.: Co můžeme chtít jako obecný zákon? Protože říká, že mravně přikázaná jsou všechna jednání, která spadají pod pravidla, která se dají zobecnit. Jenže ... problém je, že tímto „testem“ procházejí i pravidla, která jsme si sami uložili:
např. každý den zazpívat jednu písničku ( to už samo o sobě se nám jeví jako mravně irelevantní) ... Kant s tím ale problém neměl, protože kategorický imperativ nevztahoval na jakákoli pravidla, pouze na MAXIMY, které patří do rodu praktických zásad (principů) – jejich specifická odlišnost je, že platí subjektivně (ne objektivně) – platí tedy pro individuální subjekt jako určení mé nebo tvé vůle, a to bez ohledu na to, zda je uznávána objektivně – proto mohou být maximy pro různé lidi různé.
Toto je samozřejmě jen "ochutnávka" toho, co se v tomto sborníku dočtete, těch témat a úhlů pohledu jak bylo řečeno, je mnoho. Koho Kant zajímá, určitě pro něj bude toto čtení zajímavé.
Mě např. zaujalo rozlišení maxim a pravidel, které je důležité z mnoha důvodů, např. protože maximy a pravidla nemají mezi sebou jednoznačný vztah, ... nelze najít žádnou jednotnou odpověď, a to hned z několika důvodů: ... jedna a táž maxima (např. bezohlednosti, pomsty, …) vyžaduje za různých okolností různá pravidla jednání, ale také ... k jednomu a témuž pravidlu jednání je myslitelná více než jedna maxima ... pak se jednání řídí pravidly různých maxim – a tak může být v jednom případě mravně zakázané, ale v jiném mravně dovolené a v jiném zase mravně přikázané ... a hledání normativních vzorců je třeba pro mě zajímavým tématem :-) ... sborník doporučuji každému, kdo se o takové a podobné otázky zajímá, ... je hodně odborná, takže doporučuji každému, kdo má v dané problematice základy Kantovy etiky už za sebou :-)“... celý text
— alef
Hegelova dialektika
„Celá kniha je složená z dříve publikovaných článků zahraničních autorů. Právě toto způsobuje velmi slabou možnost pro nefilozofy, kteří o Hegelově dialektice znají jen úplné základy (teze, antiteze a syntéza), se o ní z knihy cokoli dovědět. Kniha postrádá především propracovaný úvod, který by pomohl se zorientovat v problematice, která bude následně řešená, jednotlivé kapitoly tak jsou předhozeny, aniž by čtenář věděl, co se v nich bude řešit. A co je nejhorší, texty jednotlivých kapitol jsou pro nefilozofa naprosto nesrozumitelné. Nejhorší ze všech je hned první kapitola, plná cizích slov, ale zcela nečitelná, která určitě dokázala nejednoho čtenáře odradit od přečtení celé knihy:
"Podstatné jméno, doplňující řecké přídavné jméno διαλεκτικη, proto není τεχνη - jako u Sókrata a Platóna; ledaže bychom toto τεχνη chápali nikoli ve všedním významu jako know-how označeného předmětu - pojmu - samého. Bylo by rovněž mylné, kdybychom chtěli zkratkovitě doplňovat podstatné jméno επιστημη, vědění; v každém případě to není primární doplnění, které bychom měli provést. Kdybychom chtěli pro doplnění použít vhodné termíny z řečtiny, museli bychom volit podstatná jména αρχη (princip, původ) a χινησις (pohyb). Dialektika je pro Hegela primárně αρχη χινησεως (princip určitého pohybu)."
Zbytek je lépe napsaný, ovšem o Hegelově dialektice se z něj příliš dovědět nedá. O Hegelovi se říká, že jeho texty jsou náročné na čtení. Tato publikace měla přiblížit základní Hegelovu filosofickou metodu, která by pomohla s porozuměním jeho textům. Tomuto cíli se však ani v nejmenším nepřibližuje, když představuje texty vyjádřené tak, že jim nelze bez větší filosofické praxe rozumět. Pro mě jde tedy o zcela nenaplněný cíl, přestože je mi sympatická snaha autorů. Za největší a snad i jediný smysl knihy tak považuji zařazení výborného textu samotného Hegela jako poslední kapitoly knihy, který o dialektice dokáže říci mnohem více než všechny nic neříkající kapitoly před ním.“... celý text
— mcleod
Jindřich Karásek - knihy
Žánry autora
Literatura česká Literatura naučná Filozofie
Štítky z knih
dialektika Georg Wilhelm Friedrich Hegel, 1770-1831
Karásek je 0x v oblíbených.