Jean-Pierre Vernant

francouzská, 1914 - 2007

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Řecký člověk a jeho svět
Řecký člověk a jeho svět
Počátky řeckého myšlení
Počátky řeckého myšlení
Hestia a Hermés
Hestia a Hermés
Vesmír, bohové, lidé
Vesmír, bohové, lidé

Nové komentáře u autorových knih

Řecký člověk a jeho svět Řecký člověk a jeho svět

„„Malování je poesií, která mlčí, poesie je malbou, která mluví.“ (Simmónidés) Oproti ostatním dílům série, které jsem zatím četla (středověk, renesance a romantismus), je „Řecký člověk“ pojatý méně historicky a více filosoficky, literárně či antropologicky. Kromě toho se nesoustředí na jednotlivé lidské typy (otrok, rolník, měšťan, žena, ...), jak je v sérii zvykem, ale spíš na fenomény (válka, symposion, náboženství, vnímání venkova, hospodářství, domácí život, recepce umění, demokracie a dospívání). Což není špatně, ale z předchozích dílů jsem si odnesla mnohem ucelenější obraz tehdejších společností. I tento ovšem dodržuje formu antologie, a to velice francouzské – čili totálně anarchistické. :D Některé příspěvky tudíž mají poznámky, jiné nikoliv, a jeden dokonce zařazuje i textovou přílohu (za což autora v žádném případě nekritizuji, naopak!). Přispěvatelé se liší i metodologií a, samozřejmě, kvalitou. Za absolutně skvělou bych označila stať „Homo domesticus“, která se v podstatě zabývá rolí žen v řecké kultuře pomocí literární analýzy, navíc pojaté značně filosoficky a s přesahy do srovnávací antropologie – jednoznačně paráda. Společně s „Divákem a posluchačem“ (který mj. obsahuje zajímavý rozbor tragédie jako žánru na pomezí – tyrannidy a demokracie, ústní slovesnosti a literatury, mýtu a filosofie/vědy) a s „Člověkem a bohy“ mi umožnil podívat se na známá fakta z úplně jiného úhlu, pochopit je hlouběji. Autor prostředně jmenované stati třeba vysvětluje, že Eurípidovy „Bakchantky“, třebaže jsou oslavou extáze, nepůsobily na diváky až tak šokujícím způsobem, jelikož se hrály v rámci, který kontrastoval s obsahem a mírnil jejich dopad. Konkrétně řečeno: hra o vyšinutí z řádu a uražení Dionýsa se inscenovala počestným občanům během náboženských slavností, takže obecenstvem úplně neotřásla a nerozdrtila je. I v ostatních statích je řada zajímavých faktů (kojné omývaly spartské děti vínem, protože ty slabé dostaly při zchlazení křeče, a tak se odlišily od silných) i interpretací (když řecký autor blahořečí míru, nelze to pokládat za „pacifismus“, jelikož Řek na něj nahlíží jen jako na malou odměnu za válku). Jediný text, který se mi nelíbil, byly „Formy společenství“. Autor se v nich zabývá jen dějinami symposií – takže zkoumá socialitu formou případové studie –, což se podle mě do takto obecné antologie nehodí. Mnohem víc mě ale štvalo, že pokládá všechny Řeky, kteří se od polis kriticky distancovali, za asociální magory. Dokonce nazval pýthagorejské pojetí čistoty „zvráceným“ (roztomile výstřední ano, ale „zvrácené“? vždyť pýthagorejci byli takoví učení, hodní skoro-buddhisté! prostě miláčci!). A celkově mám dojem (možná se ale pletu), že autor byl marxista naprosto neochotný tolerovat výjimky z obvyklých forem sociality... a že za „ideální polis“ pokládá Severní Koreu. xD“... celý text
— JulianaH.

Řecký člověk a jeho svět Řecký člověk a jeho svět

„Zajímavě zpracováno, dává poznat také dějiny každodennosti. Doporučuji!“
— Jura999

Počátky řeckého myšlení Počátky řeckého myšlení

„Pomerne tenká kniha predstavuje myšlienkovo hutnú publikáciu. Autor sa nepodujal na nič menšie ako na ozrejmenie príčin vzniku tzv. Gréckeho zázraku. Vernant ho charakterizuje ako jedinečný myšlienkový počin od mýtu smerom k rozvažovaniu (teda nie priamo k raciu), alebo inak od divocha k občanovi. V prvej časti Vernant popisuje mykénske obdobie. Asi najzaujímavejšie poznatky prináša spájania elít medzi Achájcami a napr. Chetitmi či Mitancami. Porovnáva chetitské zápisy s gréckymi mýtmi o Pelopsovi, ktoré majú dokladovať, družné vzťahy napr. oblasti technológií výchovy a výcviku koní. Mykénsku spoločnosť charakterizuje ako administrativno – mocenskú. Centrom je kráľovský palác, ktorý využíva písmo k redistribúcií a evidencií v hospodárstve. Taktiež vysvetľuje vzťahy medzi anax (vladca) a basileos („feudál“). Tu stojí za zmienku opakované titulovanie vládcov v Homérovej Illiade práve pojmom basileos, ktoré by mal byť chápaný nie v zmysle kráľ či vladár ale správca oblasti. Vernant vidí za pádom mykénskej civilizácie aj širšie súvislosti ako vpád Dórov do Hellady. Popisuje viaceré štrukturálne zmeny spoločnosti, ktoré sa prejavili vo viacerých oblastiach. Prvou je presadzovanie novej vojenskej taktiky hoplitov resp. falang od 7. st. pnl. ktoré zatlačili do úzadia „potrebu“ špecializovanej vrstvy aristokracie – herojov. Ďalším je rozšírenie vzdelania cez fenickú abecedu a zväčšovanie okruhu osôb, ktoré boli gramotné. Nová geometrická architektúra miest v ktorých centre už nebol kráľovský palác ale svätyňa – acropola, avšak život obce sa sústreďuje na námestí – agore, kde sa stalo novou politickou zbraňou, slovo, reč. Občania sa postupne zrovnoprávňovali. Uvedený proces dovršovali reformy Kleystenesa či Solóna, ktoré preťali kmeňové či rodové vzťahy a do popredia stavali celú obec – polis. Nie oktrojované ale schvaľované zákony, ktoré sa spisovali či zaznamenávali. Priestupky či zločiny už neboli predmetom rodovej pomsty ale verejným deliktom, záležitosťou celej obce. Túžby po rovnosti – isomnia, viedla až do extrému v podobe Spartskej spoločnosti. Hospodárska politiky Grékov, ktorí namiesto pestovania výživových plodín ako obilia preferovali vývozné komodity ako olivový olej, víno viedli k masovému exodu počas populačných kulminácií, čo napomohlo k vývozu celej gréckej kultúry ako aj následného regresného obchodu. Tieto a mnohé ďalšie príčiny viedli k tzv. Milétskej škole, „ktorá však nepriviedla svet rozumu; vybudovala však prvú rozumovú formu. Tento grécky rozum nie je rozumom v zmysle dnešného experimentálneho myslenia, zameraného na výskum ktorého metódy, myšlienkové nástroje i rámec boli vypracované v priebehu posledných storočí... V gréckom myslení musí spoločenský svet podliehať číslam a mieram, príroda však je akoby vydaná napospas približnosti a neplatí tu ani výpočet, ani presný úsudok...Jeho rozvoju toľko nenapomohli techniky zmocňovania sa sveta, ako techniky ktoré umožňujú vládnuť druhým a ktorých politický nástrojom je slovo: politika, rétorika, pedagogika. Grécky rozum nechce meniť prirodzený svet, ale pozitívne, metodicky a premyslene pôsobiť na svet ľudí...“ Práve „vynález“ humanitných vied je „Koperníkovským obratom“ ktorý nazývame Grécky zázrak. Spoločnosť si možno spravovať, zlepšovať či meniť cieľavedomou myšlienkovou činnosťou. Hoci po tisícročia myslenie formovalo náboženstvo, od okamihu vzniku „špekulatívneho myslenia“ sa západná civilizácia oprostila sa od ťarchy mýtu, aspoň čo sa týka spravovania spoločnosti.“... celý text
— Benedikt

Vesmír, bohové, lidé Vesmír, bohové, lidé

„Vesmír, bohové a lidé se pohybuje někde mezi vyprávěním pro děti a odbornou analýzou. Díky tomu je text opravdu velmi srozumitelný a přístupný. Autor je v oblasti skutečným odborníkem, což společně s jeho nesporným vypravěčským nadáním dělá z knihy výborný popularizující text. Kdo chce začít se studiem mytologie (zejména tedy té řecké), může směle začít právě tady.“... celý text
— gwineth

Počátky řeckého myšlení Počátky řeckého myšlení

„Skvělý, čtivý a originální popis vývoje řeckého myšlení. Lidem co se o danou tématiku zajímají mohu jen doporučit.“
— IbrahimPascha

Přejít na knížky autora