Jaroslav Kříž

česká, 1987

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 7 knih
Česká Amerika: Chicago
Česká Amerika: Chicago
Střípky z českého Chicaga
Střípky z českého Chicaga
Příšovice
Příšovice
První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887)
První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887)

Nové komentáře u autorových knih

První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887) První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887)

„Skvělé, takovýto osud by měla mít většina kvalitních kvalifikačních prací. Ve fakultním archivu jich je škoda...“
— kralika

Česká Amerika: Chicago Česká Amerika: Chicago

„Velmi pěkná kniha. Tím, že kolem pomníku pana A. Čermáka chodím dost často, mi tato publikace byla k užitku. Jsem Kladeňák. Kniha propojená fotografiemi má co nabídnout lidem, zajímajícím se o imigraci dané doby a vzrůst města Chicaga.“... celý text
— GYROTOURBILLON

První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887) První Čech na pěti kontinentech: Cesty Čeňka Paclta (1813–1887)

„Stručná, ale informacemi nabitá knížka. Rozhodně vřele doporučuji. Snad jen bych podotkl pár věcí. Nepovažuji ho zas za takovou výjimku jeho přístupem, spíš se výrazně odlišoval od mainstreamových profesionálních cestovatelů, kteří neměli zájem o porozumění místním kulturám, ale hnala je potřeba co nejrychleji navštívit co nejvíce krajin a moci naservírovat svým krajanům co nejexotičtější, nejpodivnější a nejvzrušujícnější obrázek cizích krajů. Po takovýchto ignorantech nám zůstaly stohy knih, článků, zpráv o přednáškách či výstavách. A právě oni, společně s imperialisty bájícími o snadném bohatství v koloniích, formovali názory široké veřejnosti, které v mnohém přetrvávají dodnes. Paclt o nic takového neměl zájem, a nikdy sám nepublikoval ani nepřednášel. Již delší dobu mi vrtá hlavou, kdy se z člověka stává cestovatel. I kniha si dává překvapivě mnoho práce, aby vydefinovala cestovatele, a dokázala, že jím Paclt byl. Osobně bych spíše řekl, že nebyl. Unikátní je tedy spíše tím, že díky indiskrétnosti jeho přátel v Čechách, se nám zachovaly soukromé upřímné názory "obyčejného" člověka. Zároveň bych z každého přirovnání zahraničních reálií k místům v Čechách nedovozoval automaticky stesk po domově. Prostě jen přirovnával k něčemu, co adresáti jeho dopisů znali. Kdyby jim přirovnal řeku Vaal třeba k řece Potomac, nevěděli by, co si pod tím představit. Podobně, pokud si vzpomínám, P.N. Krasnov přirovnává skoro vše v Asii pro ruské čtenáře šíří k Něvského prospektu. Autor knihy se dopouští nepřesnosti, když se místy zmiňuje o "českých zemích" - v době před první světovou válkou to nebyl obvyklý termín, a patriotismus Čechů se vztahoval obvykle výlučně k České zemi (tj. Čechy). Ještě za války chtěli Češi původně řešit jen postavení Čech, dokud se zahraniční hnutí nespojila se Slováky a nepřišla s projektem Československa. Nelze hledět na dobové zápisy dnešní optikou. Pokud autor spekuluje, že za zhoršením vztahů s Holubem mohly politické názory, tak je dobré vědět, že Holub byl loajální občan Rakouské monarchie, a Čech bych spíše smyslu "der Böhme", než "der Tscheche". Spekuluje se, zda nebyl po matce z bilingvní rodiny - otec se sice hlásil horlivě k české národnosti a s Emilem si dopisoval extrémě složitou knižní češtinou, ale Holuba zapsal na německé gymnázium, kde pro špatnou znalost jazyka propadl, a přestoupil na české gymnázium. Ovšem i jeho čeština byla často nesrozumitelná, jeho rukopisy musely být v Čechách jazykově upravovány, což bylo taktně přičítáno "dlouhému pobytu v zahraničí". Nejen, že neviděl rozpor v tom, být Čechem a Rakušanem, ale navíc jeho otec se v roce 1848 postavil na stranu císaře, což mu řada Českých nacionalistů měla pak za zlé, donutilo ho to i se přestěhovat, a synovi opakovaně doporučoval, ať žádá o podporu pro své cíle u u dvora a státních úřadů, a připomene u toho, co otec pro svou podporu císaře vytrpěl. Podpory se mu také opakovaně dostávalo. V Praze ho pak považovali za figurku Vídně a měli obavu, aby nějakého pražana nenahradil na teplém místečku v museu či na univerziě, což ho nakonec donutilo žít ve Vídni. Krom toho jeho žena byla Vídeňačka. Takže prostor pro politický spor s Pacltem, který byl, zejména na stará kolena, posedlý husity a češstvím, tam rozhodně být mohl. Možná nadbytečné o tom spekulovat, protože objektivně Holub Paclta využíval a choval se arogantně - a na rovinu, dělá to řada expatů, že se zkouší nalepit na začátku na krajana, co v zemi žije déle, a běžně se stává i to, že navzdory vší pomoci, do které usedlý krajan investuje mnoho snahy, tak ho ještě pomluví, že mu nepomohl dostatečně. Knížka se místy trochu opakuje, ale rozhodně mi nechybí, že nepřepisuje z knihy Čeňka Paclta Cesty po světě - to by byla pro čtenáře jen ztráta času, protože po přečtení této publikace si ji pravděpodobně stejně sám přečtě:-)“... celý text
— Y2T

Česká Amerika: Chicago Česká Amerika: Chicago

„Autor hned v úvodu hovoří o tomto svém díle jako o "práci" a je ponecháno na čtenáři, zda knihu bude vnímat jako práci diplomovou, rigorozní, disertační, habilitační či nějakou ještě výš vědečtější. U Saturnina se člověk pobaví víc, u Lovecraftových povídek se víc poděsí, nicméně zde se dozví neuvěřitelné množství detailů o vystěhovalcích ze Zemí Koruny české a jejich potomcích, kteří ve Spojených státech zakotvili v Chicagu. Osobně mohu pouze chválit, neboť je skutečně nádherná, člověk se s ní ani chvíli nenudí, je plná nevyřčených - spíše jen naznačených - tajemství a emocí, čiší z ní energie, moudrost a poučení. Takže bez váhání pět hvězd.“... celý text
— PetrCepek

Turnov Turnov

„Pěkný příspěvek do regionální historie. Ono to zní tak okrajově, ale Turnov je přirozené centrum oblasti, kterou se přehnaly dějiny, a to z velké části ještě tak, že Jizera (která Turnovem protéká) jej rozdělovala na dvě panství a každá část města patřila pod jinou správu. Kniha pěkně reflektuje specifičnost regionu, nejen zvláštní krajinné danosti (pískovcové skály apod.), průmyslová zaměření (na šperkařství, kamenářství) a také dějiny Turnova jsou dějiny duchovní jinakosti - silný Husův sbor, Jednota bratrská, a nakonec i politického smýšlení, když v roce 1946 určitě nevyhraje ve volbách KSČ, stejně jako později s převahou v prezidentské volbě vyhraje Karel Schwarzenberg a Jiří Drahoš... A ještě k tomu, když během okupace 1968 vojska Varšavské smlouvy Turnov prostě minou... Je to pěkná, poctivá kniha, tyjící z nových výzkumů, autoři jsou většinou historici a archiváři střední (mladší) generace, všichni jsou nějak vrostlí či přirostlí k místu, o kterém píší. Myslím, že jako příspěvek k 750 letům města je to úctyhodný komplexní počin, jehož jednotlivé části jsou kupodivu i na stejné úrovni a žádný z nich nevybočuje nebo nepokulhává. Je to opravdu region ve víru velkých i malých dějin. Takže radost. Samozřejmě vždycky se najde něco, zvlášť u takového úkolu, že něco chybí nebo přebývá. Za mě je nespravedlivě u tiskárny Václava Muellera (založené nikoliv 1928, ale 1927) opominut jeho a Karla Kinského (Turnovského díla) ediční počin knižní edice Sever a východ, která byla významným příspěvkem k prvorepublikové literární kultuře (díla autorů jako byl Karel Erban, Josef Knap, Jan Opolský, Josef Kopta, Václav Prokůpek, Zdeněk Rón, František Křelina, Jan Čarek, Božena Benešová, Jan Bartoš, Rudolf Medek, Lev Blatný, Fáňa Velkoborský, Miroslav Rutte, Václav Krška, František Branislav atd...), přičemž šlo někdy i o prvotiny zmíněných autorů a tedy díky tomu byl Turnov i líheň výrazných autorských osobností. To je škoda. A potom mi je líto, že v souvislosti se skupinou výtvarníků M57 (Makarská 57) je podle mě opět nespravedlivě rozvedeno podrobně dílo Jiřího Nováka a Valeriána Karouška, ale třeba dílo Mojmíra Preclíka, a nebo zvláště Josefa Jíry, který spojil celý svůj život s Maloskalskem odbyto jednou větou - to si podle mě (zvláště Jíra jako skutečný turnovský rodák) nezasloužil. A takových názorů je jistě víc. Ale zpět ke knize. Skvělá syntéza různých pohledů. Chybí ale ještě trochu kritičtějšího pohledu na urbanistická zvěrstva města jako byl PRIOR na náměstí nebo obchvat vedoucí přes židovský hřbitov, což je skutečná jizva na městě. Ale jinak každý rodák (a nebo proto-rodák, který se v Turnově sice nenarodil, ale málem ano, jako já) zaplesat a dát této knize čestné místo ve své knihovně.“... celý text
— Apo73

Přejít na knížky autora