Jaroslav Čech
česká, 1974
Nová kniha
Průvodce historií břeclavského hradu a zámku - Jaroslav Čech
Touto drobnou publikací se snaží Spolek pro břeclavský zámek přiblížit místním občanům i návštěvníkům města bohatou historii břeclavského hradu a později zámku.... detail knihy
Populární knihy
/ všech 11 knih
Nové komentáře u autorových knih
Tornádo v Hruškách: Dny poté
„Na tu ceduli označující železniční zastávku jsme koukali ještě hodně dlouho po tornádu. Až to vypadalo, že pro některé instituce, zde jmenovitě pro Správu železniční dopravní cesty, Hrušky přestaly existovat... Naštěstí i to se změnilo a i když už nic nebude jako dřív, přece jen rozdíl mezi dny hned po tornádu a současností je propastný. Pro ty, kdo by si chtěli tu dobu připomenout, anebo ji uchovat v paměti pro své děti a vnuky, ale i pro ty, kdo v Hruškách pomáhali a dnes se sem tak snadno nedostanou, je kniha určitě velkým přínosem. Člověka, který Hrušky neznal a nezná, bude asi série leteckých snímků i fotografií domů před a po tornádu trochu nudná. Ale pro nás, obyvatele Hrušek, je to jedna z mála možností, jak nenechat vzpomínky úplně odplynout. Vždyť už pár dní po tornádu jsme si na holé pláni v nejzasaženější části obce dokázali obtížně vzpomenout, kde stával který dům a kdo v něm bydlel, zvláště když se jeho obyvatelé z obce dočasně nebo i trvale odstěhovali. To, co tu bylo, zmizelo příliš rychle. Málokoho do té doby napadlo chodit po vesnici a zdokumentovat si objektivem fotoaparátu každičký dům. Naštěstí mezi lidmi přece jen nějaké fotografie byly a nejen mezi těmi, kteří při tornádu o všechno přišli.
Kniha je povzbuzením i mementem. Povzbuzením pro ty, kdo čelí katastrofě a nemusí to být jen tornádo. Život je to nejdůležitější. Vše ostatní lze dát do pořádku, i když je to náročné, často nákladné a někdy i zdlouhavé. Ale pomoc vždycky přijde. Prorocké "povstanou jako Fénix z popela" na ceduli u silnice označující začátek obce Hrušky se naplnilo u nás a naplní se i jinde. Život si vždycky najde cestu.
A proč mementem? Bylo zřejmé, že v bezlesé krajině mezi Břeclaví a Hodonínem mělo tornádo ideální podmínky k tomu, aby projevilo svoji ničivou sílu naplno. Teprve v lese Dúbrava za Hodonínem se "uklidnilo". V ČR se každoročně vyskytne několik tornád, většinou naštěstí v lesnatých oblastech, kde je jejich dráha poměrně krátká a ničivá síla ne tak velká. Navzdory všemu, co se děje, navzdory všem řečem o boji proti klimatické změně, o níž odborníci tvrdí, že povede k velkému nárůstu extrémních klimatických jevů, nedělá Jihomoravský kraj dost a v některých směrech nedělá dokonce nic. Nemyslím teď pomoc po tornádu, ale předcházení podobným situacím. To je ovšem běh na dlouhou trať, který se za jedno volební období nezúročí. A tak se např. i v centru Brna vesele kácejí stromy, betonuje se a asfaltuje, kousek stínu je na mnoha místech nedostupný luxus a ulice města se v horkých letních dnech stávají doslova vražedné. Brněnští, krajští i vládní, z jižní Moravy pocházející politici se zřejmě chytnou za nos až poté, kdy nějaké tornádo dorazí až do Brna. V bezlesé rovinaté krajině na jižním okraji města jsou k tomu ideální podmínky. Obnova Hrušek není za dva roky ještě zcela hotova a měli jsme štěstí, že nikdo nepřišel o život. Ve městě jako je Brno by nebylo hotovo ani za 10 let a nulové oběti na životech by zřejmě mohly být jen zbožným přáním. Myslete na to, lidé, až zase půjdete k volbám. Kašlete na nesmyslné výmysly v podobě kaváren na nábřeží Svratky (má snad Brno podobných zařízení málo?) a volte raději stromy, které neslibují, ale dávají kyslík, lepší mikroklima a to vše trpělivě, mlčky a celá desetiletí (na rozdíl od mnoha politiků, kteří toho hodně namluví, ale žádné dobré dílo za nimi nezůstane, ba právě naopak). A nenechte se opít rohlíkem v podobě nové CHKO. Je to sice hezké, ale málo platné, až tornádo zamíří k Brnu. To by měl vědět i ten kozel, kterého udělali zahradníkem, pardon ministrem, jímž se ovšem nikdy neměl stát...“... celý text
— BabaJaga11
650 let obce Hrušky
„Historie i současnost obce, která je mým domovem. Krásné fotografie – kroje, vinné sklepy, širá pole, západy slunce, vinohrady. Staré fotky z rodinných archivů. Byla to spousta práce. Většina občanů ve svém civilním povolání nepíše knihy ani články do novin, a tak jejich texty musel editor J. Čech tu více, tu méně "učesat". Myslím, že si docela máknul – ale nebylo to poprvé, co spolupracoval s amatérskými tvůrci textů a autoři si pochvalovali jeho nekonečnou trpělivost.
Malinko jsem taky přispěla, tématem botanickým. Když pan Čech uviděl rozsah mého textu, zalekl se. To se prý musí zkrátit. "No jo, mně ale zkracování moc nejde", opáčila jsem. Dostalo se mi ujištění, že to nebude problém, on si z toho něco vybere. Po nějaké době se ozval, s tím, že když si text přečetl, rozhodl se ho nezkracovat. Prý mu vše připadá zajímavé a byla by škoda to vymazat. Pro mě jsou podobná slova od člověka z jiného oboru tím nejvyšším vyznamenáním. Kdysi, ještě jako dítě, jsem hltala všechny přírodovědné populárně naučné knihy. Později jsem si začala uvědomovat, jak je to krásné, že je někdo napsal a já mám možnost dozvědět se spoustu úžasných věcí. O to víc mě těší, když se o úžasném dění v přírodě kolem nás mohou lidé něco dozvědět i ode mě.“... celý text
— BabaJaga11
Jaroslav Čech - knihy
Žánry autora
Divadelní hry Literatura faktu Povídky Válečné Literatura naučná Architektura
Štítky z knih
první světová válka (1914–1918) druhá světová válka (1939–1945) místopisy tradice víno kultura řemesla kroniky zemědělství přírodní katastrofy
Čech je 1x v oblíbených.