Jaromír Slomek

česká, 1958

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Život snů a skutečnosti
Život snů a skutečnosti
Prahou bratří Čapků
Prahou bratří Čapků
Řeč neřeč
Řeč neřeč
Prahou Jaroslava Seiferta
Prahou Jaroslava Seiferta

Nové komentáře u autorových knih

Prahou bratří Čapků Prahou bratří Čapků

„Celá tato edice Průvodců je parádní. A pokud kromě Prahy estébácké, stalinistické, nebo bigbeatové máte rádi první republiku, pak jsem na jiné místě vychválil do nebes Prahu avantgardní a jako podskupinu bych dal tuto Prahu batří Čapků. Pan Slomek je dlouholetý kulturní redaktor různých periodik a tak jeho zastávky na jednotlivých místech, kde bratři působili, jsou zasvěcené a nejen kompilační, proložené různými citáty a svědectvími. myslím, že to funguje nejen jako průvodce, ale i takový netradiční vhled do jejich života - stačí se postavit na Náměstí Míru a jen se rozhlížet, Čapci působili skoro v každém rohu - není divu, že tam je ten skvělý Opočenského pomník. Takže člověk se skrze tuto knihu i tak nějak dotkne obou bratrů a tomu dávám pět hvězdiček a ještě doporučuju.“... celý text
— Apo73

Prahou bratří Čapků Prahou bratří Čapků

„Knížka s mapkami a mnoha fotografiemi. Pro milovníky Prahy i obdivovatele bratří Čapků; propojení pražských míst s životem obou bratří je výborný nápad. Po návštěvě památníku Karla Čapka ve Strži na jaře 2022 jsem dál a dál pátrala o podrobnostech o životě Čapků, tahle kniha pro mě navazuje na ty už přečtené. Čím víc toho o obou bratrech vím, tím víc mám chuť se nořit nejen do čtení o nich, ale do doby počátku 20.století a celé první republiky. Až při čtení knih o životě Čapků jsem pochopila, jak moc byli spolu bratři spjatí a jak moc byla i jejich díla propojena. Při četbě se projdeme tam, kde Čapkové společně bydleli, kde studovali, kde se ženili, kde se bavili... Namátkou: Dům v Říční ulici, první společné bydliště bratrů v Praze. Dvojdomek v dnešní ulici bratří Čapků na Vinohradech - chodím kolem něj často a říkám si, kdy bude konečně, jak dříve přislíbeno, zpřístupněna Karlova polovina domu veřejnosti? Divadlo Na Vinohradech, Národní divadlo. Palác Lažanských, z jehož oken celá Čapkova rodina shlížela na průvod v čele s T. G. Masarykem v roce 1918. Slavná kavárna Union, po které už dnes nezbylo vůbec nic, ani dům, a za jejíž záchranu Karel Čapek volal již v roce 1923... Při četbě knihy procházíme Prahou, s jakou se dnes už nesetkáme, a nakoukneme ještě podrobněji do života Čapků. Třeba výborným sloupkem Karla o amerických kamnech v bytě v Říční ulici (Řeřavé srdce domu) z roku 1922, nebo veršovánky při příležitosti svatby bratra Josefa s Jarmilou Pospíšilovou v r. 1919. Nebo vtipný příspěvek Josefa do Lidových novin Ó radostné stěhování z roku 1923... Moc doporučuji! * „Vše se rozběhlo a snad jsou tam teď jiné mladé hlavy, jež jednou žalostně skončí na profesorských a jiných oficiálních místech; ale Unionka je a měla by zůstat chráněnou rezervací. Měl by se zákonně chránit její tajný recept na záhadnou černou kávu, její vzduch, zápach kyselých rybiček na schodech, Paterův úvěrní systém, jeho... jeho poněkud příslovečné slovní formy, zkrátka celý ten genius loci – protože to je vpravdě locus genii.“ (Karel Čapek, 1923) ---------- A ještě drobnost: Pomník bratří Čapků Pavla Opočenského na „Míráku“ (kamenný monolit se jmény), jenž je také v knize zmíněn, je možná zajímavý, ale přece si pomník pro Čapky představuji jinak (líbí se mi i ten klasický v Malých Svatoňovicích, kde Karel drží zcela neklasicky kropicí konev...). Co takhle zrealizovat návrh sochaře Jana Simoty, jehož zmenšený návrh je k vidění na pobočce Městské knihovny na Opatově? Nebo návrh sochařky Ellen Jilemnické, který vytvořila právě pro soutěž pro nám. Míru, ten se mi líbí moc moc, škoda, že se pro něj nenašlo někde ve veřejném prostoru místo. Bratři Čapkové by si to zasloužili, a Praha jakbysmet.“... celý text
— Rade

Život snů a skutečnosti Život snů a skutečnosti

„"Díky cestování neberete věci za samozřejmé" Hanzelka a Zikmund zůstávají neskutečné osobnosti českého národa, jenž svými názory, myšlenkami, postřehy a zevrubným popisem přesahují do politiky, či historie a antropologie. Skvěle se doplňují, jeden druhého nevymění, paměť jim slouží, ale hlavně ten globální přehled se jen tak nevidí. Několik rekordů Tatry, neutuchající žízeň po dobrodružství a nových cestách kvůli kterým zanedbávali jejich rodiny, přesto když přišlo na lámání chleba zachovali se jako pravý patrioti. A právě ona lidskost, nulová nabubřelost, zato čisté svědomí před národem, pro blaho kterého si vzájemně editovali řádky a snažili se jeden druhého překvapit je přesně to, co z nich činí významné osobnosti s pevnou páteří. Mají můj bezbřehý obdiv a já sám už si plánuji svoji cestu kolem světa, i když mně chybí parťák. Kdyby tak každý člověk cestoval a budoval v sobě cennosti, kterým věřili tito dva - svět a jeho kultury jsou důvodem poznání a údivů, ne rozdělenosti a strachu z neznámého. Je mi 26 let a cestopisy těchto machrů na mě mají velký vliv, což značí, že i v dnešní rychlé, ustarané době má H+Z, co dát jak starým, tak hlavně těm mladým. Děkuji.“... celý text
— LEGACY

Prahou bratří Čapků Prahou bratří Čapků

„Toto putování mě opravdu potěšilo. Perfektně zmapované, vyzdrojované, doplněné fotografiemi, citáty z dopisů či různých dobových článků. K tomu výborně graficky upravené. A podobně jako Čapci mířící přímo k jádru, bez zbytečného balastu.“... celý text
— Iki1

Život snů a skutečnosti Život snů a skutečnosti

„Audiokniha. Nevím, jestli je zpracování totožné do puntíku, ale předpokládám, že pod stejným názvem se příliš lišit nebude. Snad jen trochu stylisticky upravené pro knižní podobu budou odpovědi pánů Hanzelky a Zikmunda, které jsem vyslechla v autentické nahrávce, jak ji před časem vyslal do světa v desetidílném seriálu Radioservis. Redaktorky Eva Lenartová a Hana Krejčová položily oběma pánům (odděleně v jejich bydlištích) totožné otázky, které se týkaly cest, samozřejmě, ale také všeho, co dobrodružná léta na čtyřech kolech s Tatrou vnesla do jejich životů ve všech souvislostech. A že toho bylo. Vážím si obou. Pro to, co dokázali, pro to, jak vytrvale obhajovali svá stanoviska, i když to bylo "nepohodlné", pro to, jak si byli vědomi svých chyb i limitů. Škoda, nevědět. Nebo zapomenout. Moc takových lidí není.“... celý text
— milary

Přejít na knížky autora