Jan Ságl

česká, 1942

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 9 knih
Jakou barvu má domov
Jakou barvu má domov
Jihočeská krajina
Jihočeská krajina
Tanec na dvojitém ledě
Tanec na dvojitém ledě
Art Cult
Art Cult

Nové komentáře u autorových knih

Jihočeská krajina Jihočeská krajina

„V této publikaci se Ságl nejvíce přibližuje ke klasické krajinářské fotografii. Stejně tak tady asi nejvíce porušuje své pravidlo, že fotí hlavně krajinu kultivovanou člověkem, byť nelze popřít, že i na těchto snímcích obvykle dostává přednost pole před lesem, rybník před potokem, kostelík či stavení před skálou a na některých snímcích je člověk přítomen přímo, byť jen jako drobný prvek v krajině (rybáři při výlovu, traktor na poli). Co ovšem přetrvává i zde, je Ságlova fascinace barvami. Sám rád fotím a nemůžu si pomoci, ale tak rozmanité barevné odstíny různé intenzity se mi do fotografií nedaří dostat. Přitom si nemyslím, že by Ságlovy fotografie byly barevně upravovány, tehdejší technologie to ani v takové míře jako nyní neumožňovaly. Takže ještě jednou klobouk dolů před tímto panem fotografem.“... celý text
— Taťka Hraboš

Krajina Krajina

„Kniha, v níž Ságl naplno rozvinul svůj krajinářský minimalismus a schopnost jemné práce s barvami (či spíše jejich vnímání a zachycování). Nadto se jedná často o krajiny značně netypické - jak sám autor říká, nezajímá ho přirozená krajina, ale krajina člověkem přetvořená (já bych dodal až znetvořená). Nejsou tu líbivé krajinky, i když některé fotky jsou krásné v tom všeobecně přijímaném smyslu, většina je opravdu zvláštní, a proto si myslím, že kniha dokáže zaujmout spíše fotografické „fajnšmekry“ než běžné čtenáře (či spíše diváky). Já sám mám ovšem ke knížce jen jednu výhradu - že by těch fotek mohlo být o poznání více.“... celý text
— Taťka Hraboš

A co Paříž? Jaká byla? A co Paříž? Jaká byla?

„Kromě Eiffelovky na titulní straně v Ságlově knize nenajdete ani jednu z hlavních pařížských památek, přesto toto město z jeho fotografií přímo čiší. Ságlovy fotografie jsou tady kompozičně poměrně složité (ostatně to je dáno i samotnou složitostí velkoměsta) - v kontrastu s jeho obvykle minimalistickými krajinami, jak je nafotil třeba do knihy Jihočeská krajina. Ovšem stejně jako tam Ságl i tady působivě pracuje s barvami - jeho teplé, hřejivé tóny vytvářejí jakýsi dojem klidu, pohody a bezpečí (ostatně v době, kdy tam autor fotil, Paříž zřejmě taková i byla). To je ještě umocněno mírným, trochu impresionistickým rozostřením snímků, daným možná hlavně tehdejšími technickými možnostmi, možná ale i záměrem autora. Lidé na jeho fotografiích nehrají roli hlavních aktérů, jsou spíše „jen“ nedílným a důležitým prvkem jeho městské krajiny. Za mě tedy výborná kniha, navíc pořízená v antikvariátu za pár kaček.“... celý text
— Taťka Hraboš

A co Paříž? Jaká byla? A co Paříž? Jaká byla?

„Fotografická publikace Jana Ságla zachycuje Paříž takovou, jaká byla v letech 1982/1986. Nevěnuje však pozornost historickým pamětihodnostem, památkám a slavným pařížským třídám, ale spíš zadním dvorkům, zastrčeným uličkám a úplně obyčejným pláckům, které by - když se to tak vezme - mohli být vlastně úplně kdekoli, v kterémkoli jiném městě, které se nehonosí Eiffelovou věží, Louvrem, katedrálou Notre-Dame, Montmartem či Vítězným obloukem. Je to o architektuře, o vznešených liniích, o dokonalých propracovaných kompozicích? Ne, do těchto vod Jan Ságl svým objektivem rozhodně nemíří. Jak tedy definovat jeho vidění světa? Co třeba říct, že jeho kniha je o životě, o docela normálním obyčejném a všedním životě, zachyceném v několika prchavých momentech, v zastaveních na obyčejné ulici s lidmi, kteří jdou právě okolo… Ságlovy fotografie mají daleko k líbivým kýčům či rozechvívajícím scenériím, jsou obrazem reality, taková jaká je právě teď. Nadužívaní odrazů ve výlohách, oknech domů či jiných lesklých plochách nicméně dělá sbírku poněkud monotematickou. Neseděl mi ani básnický doprovod sestavený Jaroslavem Kořánem (uvítal bych raději faktografické popisky, neboť snímky jsou spíše dokumentaristického rázu). A jaká tedy Paříž doopravdy byla? Trochu smutná, malinko fádní, všední, obyčejná…“... celý text
— ludek.n

Přejít na knížky autora