Jan Geurt Gaarlandt

nizozemská, 1946

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Přervaný život - Deníky z let 1941–1943 Přervaný život - Deníky z let 1941–1943

„Nádherná kniha. Nevím, jestli se dá něco říct - tolik toho už zaznělo v předchozích komentářích a zároveň tu knihu prostě musíte číst, nedá se toho o ní moc říct. Četla jsem už asi všechnu sekundární literaturu o Etty a její dopisy, ale myslím, že přímo na tuto knihu, její deník, nemá nic. Je to takový silný a čistý extrakt. Osobně ji nestavím vedle Anne Frankové, protože Přervaný život považuju za jiný žánr - těžiště Ettina deníku podle mě leží jinde. Nejde o faktické zaznamenání historie jako takové, jde o mystiku.“... celý text
— marierachel

Přervaný život - Deníky z let 1941–1943 Přervaný život - Deníky z let 1941–1943

„Knihu už jsem kdysi četla, ale bylo velmi zajímavé se k ní asi po deseti letech vrátit. Poctivá osobní sebereflexe mi i na druhé čtení brala dech, zvláště když jsem paralelně četla autorčiny dopisy, v nichž popisovala realitu velmi syrovou, v níž si ovšem právě díky svému rozvoji v posledních dvou letech dokázala zachovat hluboké a rozvinuté lidství. Kniha, ke které se dá vracet opakovaně.“... celý text
— Vojslava

Přervaný život - Deníky z let 1941–1943 Přervaný život - Deníky z let 1941–1943

„„Život nelze zachytit několika formulkami. Právě tím se ale člověk nakonec nejvíc zabývá a jeho rozumu to dává příliš zabrat. Snaží se vměstnat život do několika frází, jenže ono to nejde, protože on je nekonečně mnohostranný a nelze jej postihnout ani zjednodušovat. Přesto by člověk mohl být prostý.“ I kdyby se Ettiny deníky nedochovaly kompletní a my měli k dispozici pouze tu jejich část, která předcházela jejímu nalézání Boha, bylo by to moc zajímavé čtení. Etty je totiž nejen inteligentní pozorovatelkou v zajímavé společenské situaci – je také nekompromisně upřímná a sebekritická a jako slupky cibule ze sebe odstraňuje jednotlivé vrstvy sebeklamu a iluzí o sobě. Výsledek je sdílení intimity, pohled do nitra děvčete, který stejným dílem dokáže zaujmout i dojmout. „- a já vnímám všechno jako jediný celek a stále více začínám chápat, ale zatím jen pro sebe, a aniž bych dosud dokázala komukoli přiblížit, jak to spolu souvisí. Chtěla bych žít dlouho, abych to později byla schopna vysvětlit, ale jestli mi to nebude dopřáno, bude pokračovat v mém životě někdo jiný na tom místě, na kterém byl můj život přerván, a proto jej musím žít do posledního dechu tak dobře a přesvědčivě, jak jen to dokážu, aby ten, kdo přijde po mně, nemusel začínat úplně znova a už to neměl tak těžké. Nedělá tak člověk také něco pro budoucí pokolení?“ Strhujícím zážitkem se Ettin deník stane tehdy, když přestane být sebestředná. Je to zdánlivý paradox, kdy Etty musela opustit sama sebe, aby sama sebe mohla najít. Nabídla tím totiž prostor pro Boha. A Bůh v ní opravdu konal velké věci, Etty dokázala přijmout odpoutanost, která není lhostejností, a Boží Lásku dokázala transformovat a předat světu okolo. Dokázala být světlem pro ostatní. Stát se modlitbou. A my máme to štěstí, že máme možnost její proměnu sledovat „v přímém přenosu“. „Je to vlastně náš jediný mravní úkol: zkypřit v sobě široké plochy pro setbu pokoje, pro stále větší míru pokoje, aby jej člověk mohl vyzařovat na druhé. Čím víc je pokoje v nás, tím klidnější bude i náš rozbouřený svět.“ V předmluvě je zmíněna podobnost mezi Etty a svatou Terezií z Lisieux. Je to přirovnání, které je na místě a zdá se, že zjevné rozdíly mezi oběma děvčaty jsou spíš dány prostředím a dobou, ve které vyrůstala (i když to asi platí jen v omezené míře, Terezka jako milenka zadaného muže, to je trochu nad síly mojí představivosti). Je v tom pořádná porce naděje. Důkaz, že Boží nabídka je tady pro všechny a že odpovědět na ni může každý – bez ohledu na to, z jakého jsme rodinného prostředí a jaký máme temperament, nebo jaké psí kusy už jsme v životě provedli. Že stačí nahlížet svět vnímavě, odpoutat se od sobeckého vidění. Málokdo asi dojde tak daleko jako Etty, na to byla příliš výjimečná, ale každý se může jejím osudem inspirovat a udělat pro dobro světa alespoň tu trochu, které je schopen. „Kousek nebe snad bude k vidění vždycky a vždycky budu mít kolem sebe tolik prostoru, abych mohla sepnout ruce k modlitbě.““... celý text
— mirektrubak

Přervaný život - Deníky z let 1941–1943 Přervaný život - Deníky z let 1941–1943

„Nádherná kniha ke které vůbec nesedí její název. Život Etty nebyl přetržený, i přes všechno utrpení byl její život smysluplný a naplněný. Hodně se mě dotkla ta reálnost prožitku, kterou deník může zprostředkovat.“... celý text
— marcela4160

Přervaný život - Deníky z let 1941–1943 Přervaný život - Deníky z let 1941–1943

„Musím říct, že jsem ke knize byla zpočátku nedůvěřivá, ale pak jsem byla velice příjemně překvapená. Nechtěla jsem totiž číst další deník plný utrpení židovského národa během 2.světové války. Toho už bylo dost. Místo toho jsem objevila dokonalé zápisky o osobním životě vyjímečné ženy, stránky plné úvah, filozofie, touhy, názorů na literaturu..... Kouzelné čtivo! Mohu jen doporučit!“... celý text
— Měňavka

Přejít na knížky autora