Jan Balabán

česká, 1961 - 2010

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 16 knih
Možná že odcházíme
Možná že odcházíme
Zeptej se táty
Zeptej se táty
Jsme tady
Jsme tady
Prázdniny
Prázdniny

Nové komentáře u autorových knih

Povídky Povídky

„Naprosto trefně říká v doslovu knihy Petr Hruška: "Text vyrůstá z pronikavého smyslu pro detail, pro drobnou událost, spíše jen epizodu, ale vždy vázanou ke konkrétnímu člověku v konkrétním čase a prostoru, v konkrétní životní situaci, z níž jediné je možné vykročit směrem k nějakému pokusu o zobecnění. " A je to přesně tak: Balabán ve 3 větách vystaví situaci a představí komplexní postavu, kterou nechá zažít často poměrně jednoduchou životní epizodu. A popíše ji tak, že člověk musí čtení každé povídky dlouho vstřebávat a promýšlet. Postavy jsou tak skvěle napsané, že se s nimi po 3 stranách (většina povídek je dost krátká) odmítám loučit. A autor mě občas odmění tím, že se k postavě vrátí. Nebo rozvíjí novou postavu, která s nějakou predchozí souvisela (přítel, partner, sourozenec). Vzniká tak mikrosvět, v němž v první větě tuším často jen podle jména, že postavu znám, i když si nedokážu vzpomenout odkud. Balabán umí stavět pointy, umí je i nestavět a nechat text trčet až do čtenáře, používá skvostné metonymie. Většinou je čtení emočně náročné, v celé knize je jen jedna povídka, která je nabita humorem (Cedr a kladivo), a to naprosto přirozeně, skrze přímou řeč. Ale kdybych četl jen ji, myslel bych si, že autor je nadstandardně dobrý komik. Cokoli B. píše, píše skvěle. Zaslouženě kanonický autor (jen ho ještě dostat na ty střední školy).“... celý text
— matej.kulistak

Prázdniny Prázdniny

„Těžké, melancholické čtení o věcech, které život přináší. Život obou hrdinů povídek se přitom prolne jen občas ve vzpomínkách na mládí. A zase si leckdo řekne, že spoustu problémů by si lidé ušetřili, kdyby měli víc rozumu a vůle - jednomu hrdinovi ničí život chlast a druhému zase manželka, o které se později dočteme, že chlastá taky. Balabán byl vážně zajímavý autor a určitě mu dám ještě šanci.“... celý text
— Forestwalker

Zeptej se táty Zeptej se táty

„Na mě je Balabán až příliš krutý realista. Útržkovitý a na první dobrou nekonzistentní. Nic nedá zadarmo, což nevadí. Přitom málokdo je tak konzistentní až do morku kostí jako on... Na mou povahu obsahuje nadmíru hořkosti, (snad i proto, že skoro nepiju pivo:)? bezútěšnosti a úzkosti. Trochu nahý, vysvlečený z laskavosti, pokojnosti a radostí života. Je mi s ním často studeno po těle. "Existuje společenství živých a mrtvých, jak o tom dětem tolikrát vykládal? Nebo je život jen pálení a svírání, jen nemyslná šmouha, stopa našeho duševního a biologického rozkladu?" "...piča - kurva – žebračka - prostitutka - feťačka... sráč – lhář - oportunista..." Zároveň hluboký ve své otevřenosti a nezastírání lidských ubohostí, bídy, hříchu, tápání a prázdnoty lidských bytostí. Jako pelyňkový čaj na zkažený žaludek! Myslím, že mám smrtelnost a konečnost svých blízkých i nejbližších už slušně v sobě srovnanou (trochu i prožitou) a tenhle text často až na kost obnažený od radosti, na mě nepůsobí povzbudivě. Zvlášť když docela často naráží na protestantskou úzkost a strohost, kterou docela z těchto církví pocitově! vnímám... Čeština a hloubka myšlenek je u Balabána excelentní, pochopila jsem snad hodnoty z nichž tento muž vychází, ale nečtou se mi dobře jeho texty! Jooo a to, co vyčetl mirektrubak o ženských postavách mě minulo docela. Asi neumím dost investovat vlastní empatii, abych to tam četla... Zakuklenou, často neduživou a skomírající naději jsem vyčetla, to ano. Ale nic z čeho bych si vyloženě sedla na prdel. Biblické odkazy ano, ale celé je to takové suché ... jako kvalitní trpké víno! "Stáli spolu ukryti za tmavými listy olší a Emil jí ukázal volavku. Číhala na mělčině, tichá a nebezpečná jako nachystaná zbraň. Číhala na žábu, až se pohne, až uvěří, že nebezpečí není. A když žába konečně uvěřila a pohnula se, zbraň spustila. A Emil s Jeny se chvatně zbavují šatů a jdou k sobě a jdou do sebe v objetí tak těsném jako dech jedněch plic a bití jednoho srdce." Ani na třetí pokus to nevyšlo na jásot a plný počet ;o) LuccBizon vystihl realitu všech Balabánových textů za mě nejlíp: "Jako ovšem v hnoji občas objevíte perlu, obzvláště přinesete-li si jednu s sebou a nenápadně ji při kydání upustíte..." A fakt sorry za krutě dlouhej text, ale berte to trochu s humorem - Jan Balabán byl svým způsobem frajer! Jen mu asi výchova v evangelické víře? (jak si všímá Pablo7) přinesla extrémní strohost a přísnost sám na sebe? Kalvín by byl na něj asi pyšnej :o) 4/6“... celý text
— Chesterton

Možná že odcházíme Možná že odcházíme

„jako bych četl Čepovy povídky, jen o třičtvrtě století novější - snovost, melancholie, uplývání, zahledění, tichá bolest a malá, malinká každodenní křivda; odněkud z hloubky křesťanská pokora, odevzdání se a smíření krátké texty jsou jak vytržené z širšího celku, zdánlivě nezačínají ani nekončí, jako když člověk přijde do kina po začátku filmu a odchází ještě před koncem - zapamatuje si dojem, motiv, náladu, upoutá ho zajímavý detail, ztotožní se s nápaditě popsaným detailem, ale těžko jej zachytí a obtiskne do paměti nejvíc se mi líbila povídka Hořící dítě - zprostředkovala mi onu vzpomínku na dobu raného dětství, kdy jsem ještě neuměl číst“... celý text
— los

Možná že odcházíme Možná že odcházíme

„Výtečný povídkový set. Balabán se zde projevuje jako vynikající pozorovatel, jenž prózu temně všedních dní dokáže prosvětlit nadhledem, a mnohdy ozvláštnit nečekanými pointami. Neokázalá oslava lidství v nejpřirozenější možné podobě. Radost.“... celý text
— KlariN

Přejít na knížky autora