Inge Hrubaničová

Populární knihy

Divadlo Stoka: Eo ipso, Komora, Kolaps

Láska ide cez žalúdok

The Slovak Matrix alebo slová v maskáčoch

Nové komentáře u autorových knih

Divadlo Stoka: Eo ipso, Komora, Kolaps

„„Erika: Ty chceš byť vždy prvý, však? Jožo: Prvý nie, celkom mi stačí, keď som druhý. Laco: Predstav si, ako by to vyzeralo, keby všetci ľudia na svete museli byť druhí. Jožo: Všeci nemôžu byť druhí, niekto musí byť aj prvý.“ Všechny tři hry mají společné, že rozehrávají absurdní situace, někdy humorné, někdy mrazivé, mnohdy se jedná o „bezpoinťáky“, jindy se pracuje s poetikou trapnosti - žádné velké myšlenky nebo poselství zde není vyřčeno. Přesto se nejedná jen o zábavu, alespoň já jsem pod těmi bizarními dialogy viděl zobrazení našeho emočně vyprázdněného světa, mechanicky udržovaných vztahů, kde lidé komunikují nacvičenými frázemi, a tak ani nepostřehnou, když si navzájem vymění repliky (občas jsem si při tom vzpomněl na divadelní hry Václava Havla, ale nevím, jestli se jednalo o vědomé aluze, nebo jestli se mi to jen tak vybavilo). Absurdní situace mě často ponoukali k hlasitému smíchu, až se spolucestující v tramvaji otáčeli - to se mi nestává často. (Eo Ipso byla z mého pohledu nejméně „vážná“ hra, vlastně série nepropojených skečů. Komora zase nejvíce dějová, jistě vlivem Pitínského Kolaps se mi zdál nejvíc depresivní, ty situace byli naprosto absurdní (otec čekající dítě informuje, že ještě neví, koho označí za matku apod.), ale zobrazovali vyprázdněnost mezilidských vztahů a nuznost života žitého bez vzájemných citů.) Zajímavá věc - po přečtení jsem se ještě díval na internet, jestli nenarazím na obrazový záznam některé z her, našel jsem Eo Ipso (odkazy jsem uložil do Diskuzí k této knize – patří to sice do Zajímavostí, ale tam se to nepřehledně formátovalo) a měl jsem stejný pocit, jako u divadla Sklep nebo Monty Pythonů. Tedy, že to divadelní ztvárnění - myslím to pitvoření, úmyslné přehrávání, „žertovné“ kostýmy a účesy - mně prožitek víc komplikuje, než mi k němu pomáhá. Ale toho, že jsem si záznam představení z roku 95 pustil určitě nelituji, protože vidět dvojčata Piussi v době, kdy byla ještě písklata, to stálo za to! To bylo něco, co udělalo z obyčejné soboty rozveselenou sobotu.“... celý text
— mirektrubak

Přejít na knížky autora