Gerbrand Bakker
nizozemská, 1962
Nové komentáře u autorových knih
Nahoře je ticho
„Jsem moc ráda, že jsem zkusila dalšího nizozemského autora - a tentokrát nejsem zklamaná. Vše podstatné vystihuje první komentář (uživatele sharika), já jen dodám, že to byla další z knih, které měly dokonalou atmosféru a působivé zpracování tématu rodinných a jiných vztahů. Krajina, příroda, počasí, lidé... Bylo to jako film.“... celý text
— magnolia
Nahoře je ticho
„Velmi pěkně napsaný příběh o rodinné povinnosti, zdánlivé samotě a citové osamělosti, který vůbec nezní tak depresivně, jak to na první pohled vypadá. Uvěřitelně plynoucí děj bez akčních zvratů - asi jako voda v grachtu - z prostředí nizozemské farmy.“... celý text
— pajaroh
Nahoře je ticho
„Navážu na komentář sharika, který je mimořádně výstižný. Trochu mi trvalo, než jsem se začetla, knížku jsem dávala po malých dávkách. Ale někde v půlce se to začínalo plíživě spojovat, všechny emoce, způsobené poměrně strohým popisným jazykem se skvělým úderným a nečekaným humorem, začínaly nabírat na síle. Na straně 275 už se hráze provalily a zbytek knížky jsem dočetla v slzách. Zní to možná pateticky, ale tahle knížka má v sobě jistou geniálnost a zaryje se pod kůži.“... celý text
— Bettinka
Nahoře je ticho
„Venkovská tematika, pomalý děj založený na rutinních běžných činnostech, každodennost farmáře, který se vzdal svého života, aby pečoval o rodinné dědictví. - Všechno tohle zní jako něco, co bych dobrovolně asi nechtěl číst. Zní to nudně. Jenže je to geniálně podané a každý z těchto zdánlivě nudných aspektů má svůj význam, autor s ním skvěle pracuje a vytváří neuvěřitelnou atmosféru. Jak nemám rád (český) vesnický román, tady jsem byl zcela nadšený.
Pak jsou tu další témata, která z popsaného prostředí vyrůstají - samota, tíha minulosti, obrovská bolest a nad tím vším smíření, které je poklidné jen na povrchu, ve skutečnosti tvoří nesmírně smutný obraz sedláka, jehož život měl vypadat úplně jinak.
Tahle kniha není akční, je dost statická. A přesto plná zvratů a nelze říct, že se toho v ní málo stane.
Ještě bych vypíchnul fakt úžasně vykreslené prostředí, ve kterém se vše odehrává (farma na nizozemském venkově, její kontrast nejen s městem, ale i kontrast mentality osamělého farmáře a jeho sousedů s městskými lidmi) a cit pro detail při tvorbě postav (včetně těch, o kterých se zásadně jen mluví a i když jsou někde poblíž přítomné, tak víme, že se neukážou).
Neumím tuhle knihu dost dobře popsat. Vím jen, že když ji nebudete číst povrchně (a přesto se dá "zhltnout" rychle), může ve vás dlouho zůstat. Alespoň ve mně zůstala jako málo knih. A strašně mě štve, že nic jiného od jejího autora neexistuje v českém překladu. Můžu jen doufat, že se to změní...“... celý text
— sharik
