Populární knihy
/ všech 8 knihNové komentáře u knih Frigyes Karinthy
„Jestli to budou bláboly jsem neměl zdání, ale pak jsem zjistil, že to jsou čmáranice příběhů o Guliverovi. Věděl jsem, že byl u liliputů, ale nečetl, ani neviděl. Ale tohle jsou sepsaný další dvě jeho cesty, který si vycucal z prstu ten pán, co je napsanej na obálce. A co si vycucal za zemi Faremido, to se mu docela povedlo.
I když mi přijde divný, bejt v době kolem první světový ranhojičem. To mu nemůžou sežrat ani ty oživlý bankomaty, co velej Faremidu a dorozumívaj se hudbou. Něco jako kdybych řek tralala a objednal si tím Rohozec, dodal lalilala a dostal ještě langoš. Kápo těch bankomatů má lidi na zemi za nemoc, což potvrzuje mojí teorii, že jsme jenom bakterie. Šmíruje nás z vesmíru zvětšovacím sklem a myslí si o nás, že si pořád klademe tu samou otázku a hloubáme, o čem bychom měli hloubat. Závidím jim, že když se někdo pomátne a začne blábolit jako náš budoucí premiér z Průhonic, tak mu z mozku prostě vylejou olej a daj tam novej. Sice by to bylo něco jako metoda norimberskejch trychtýřů, ale u opravdu nemocnejch by to pomohlo. Na lití správnejch myšlenek do palice bych to nepoužíval. Sakra, kam jsem se to zase nechal unést? A kde jsem to skončil?
Joooo, už vim, jak se mi líbilo Faremido, tak Kapilárie mi připadala jako blábol, kterej ze sebe ten pán v nouzi vyždímal, protože mu nakladatel fouknul kouř do ksichtu a zahlásil, že je to krátký. S Kapilárií je to delší, ačkoli slabší. Přijde mi jako divný zase plout na lodi, bum a prásk, někdo vytáhnul špunt z oceánu a všichni jdou ke dnu. Všichni zakukaj, až na jednoho. Guliverovi totiž nějaký bytosti nasaděj dejchací přístroj, aby mohl v klidu chodit po jejich světě tak hluboko, jako se válí Titanik. To co tam žije za kaproženský, to mi připadá dost jako svoloč. Srali mě úplně všichni. Mimo těch zviřátek, který používaj na práci a vymačkávaj jim mozky na talíř, jako beďary.
Buď je Guliver dítě štěstěny, nebo má v noci dobrý sny. Za mě Faremido cajk a Kapilárie je dobrá jako medicína na vyhaslý kamna. A co si o tom všem asi myslela pani Guliverová?“... celý text
— žlučníkář
„Další Rubatovka a další podivnost. Není to špatné, zvláště začátek je skvělý v duchu povídek Woodyho Allena. Humorné příhody jednoho "zběsilého" novináře, vyprávěné ve stylu černobílých týdeníku a brakové litertury (nebo já jsem si to tak přestavoval). To je zhruba prvních 80 stran, přesněji Úvodní kapitola a té bych dal plný počet. Pak ale začne vlastní děj, přesněji reportáž s onoho světa a tam už je to slabší. Některé příběhy jsou dobré, jako s Caesarem a Tomášem. Ale spíš je to slabší. Takové moc povídkové, roztříštěné a zběsilé. Čím víc se blížíme konci, tím více to připomíná surreálnou nebo spíš dadaistickou snovou hříčku. Ta kniha stojí za přečtení, je to zase literární "špek", ale od Rubata jsem četl už i lepší kousky.“... celý text
— puml
„Čteno v anglickém překladu. Zaujalo mě především historické hledisko a úroveň medicíny ve třicátých letech, která byla velmi vysoká (mnohem vyšší, než bych si představovala) a také velmi nedostupná. Autor se k operaci dostal vlastně jen díky známostem (bohatým známostem, nutno dodat). A samozřejmě autorova schopnost sebepozorování ve chvíli, kdy mu selhávají smysly a orientace, je obdivuhodná.“... celý text
— Mairiel
Knihy Frigyes Karinthy
| 2018 |
Reportáž z onoho světa |
| 1960 | Cesta do Faremida / Kapilárie |
| 1981 | Putování kolem mé lebky |
| 1997 | Satyrova kůže |
| 1959 | Prosím, pane profesore ... |
| 1985 | Heuréka! |
| 1975 | Vzkaz v láhvi |
| 1960 | Krivé zrkadlo |
Karinthy je 3x v oblíbených.



