František Doucha

česká, 1810 - 1884

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 35 knih
Hájení ptáčků, milých zpěváčků
Hájení ptáčků, milých zpěváčků
Bludičky
Bludičky
Maličkosti maličkým
Maličkosti maličkým
Lipový věnec
Lipový věnec

Nové komentáře u autorových knih

Kratinké povídky o nakládání se zvířaty Kratinké povídky o nakládání se zvířaty

„Precteno na zaklade komentare JulianyH. :) (knihu lze stahnout digitalizovanou v projektu Kramerius - viz ndk.cz) Pater Doucha nejprve popisuje, jak spatne se lide ke zviratum zhusta chovaji - anzto nam je sveril Buh s urcitym zamerem, je spatne je jak tyrat a tryznit, tak i presprilis hyckat a rozmazlovat. Uvadi, ze obdobnych knih v posledni dobe vyslo nekolik (coz je zrejme duvod k tomu, aby prisel i se svou trochou do mlyna). Nasleduje rada versovanych pribehu, popisujicich spatne chovani lidi (viz komentar nize). Tady mi zustaval rozum stat a tazal jsem se sam sebe, jaky problem asi pan pater mel (obdobne, jako se zamyslim nad motivaci autoru detektivek, kteri si vymysli fakt hnusne zpusoby vrazd a detailne je popisuji). V zaveru je jeste prehrsel kratkych versovanek, ktere by se meli rodice (i deti) naucit a poucovat jimi sve okoli... Pokud tohle byl typ literatury, ktery skutecne lide radi a se zajmem cetli, a hlavne pokud podobna ponauceni nekdy skutecne byla potreba, aby se obycejny clovek dozvedel, jak se chovat ke svemu zvireti, tak jsem vazne rad, ze ziji o 165 let pozdeji... Dnes si obcas odbornici postesknou, ze si grafomani muzou vydat uplne cokoliv, bez ohledu na kvalitu textu... Mam dojem, ze to neni nic noveho pod sluncem :D“... celý text
— IHT

Kratinké povídky o nakládání se zvířaty Kratinké povídky o nakládání se zvířaty

„Tuhle drobnou knížečku, jeden z prvních dokladů o ochraně zvířat v českých zemích, mi věnoval můj drahý šéfredaktor. Páter Doucha v ní seznamuje děti s příklady týrání zvířat, které byly v jeho době obvyklé a většinou kulturně tolerované: např. vypichování očí klecovým ptákům, aby lépe zpívali, shazování kozlů z kostelní věže, přibíjení netopýrů na vrata, přivazování chroustů na špagát atd. V krátkých rýmovánkách zpracovává dvanáct příběhů, většinou o vině a trestu, který z ní přirozeně vyplyne. Nevyhýbá se při tom explicitnímu líčení praktik, nad kterým by asi dnešním rodičům (a možná i jejich potomkům) vstávaly vlasy hrůzou, ale děti 19. století je vídaly na ulici: „Klením, bitím vjel mu kůň do strouhy; tu ho pral, až krvavé měl prouhy. [...] V zuřivosti mu oko vyrazil, až ubohý bolestí se plazil; Krev mu chřípěma i okem tekla, chtěl-li vstáti, noha se mu smekla.“ Básně doprovázejí perokresby (roztomile otřesné kvality), které si s textem v ničem nezadají. Malí čtenáři tak mají možnost prohlédnout si kupříkladu malebnou scénu se psem v kaluži krve vytékající z jeho mordy. – Na téhle knížečce je vidět to, čemu Richard Dawkins říká „posouvání morálního zeitgeistu“. Forma týrání zvířat se radikálně změnila. Z individuálního a veřejného se stalo povětšinou masovým a skrytým, živelnost či pověrčivost v něm nahradila ekonomická racionalita; jen míra utrpení je zhruba stejná. Dnes už do telat nekopeme na trhu před vyvalenýma očima holčiček, nýbrž v halách velkochovů, kde to vidí maximálně tak skrytá kamera PETy. Naopak velmi aktuální je autorova kritika přemrštěného hýčkání domácích mazlíčků, které pokládá za stejný hřích jako týrání. Píše z pozice katolického kněze, takže ubližování zvířatům i jejich upřednostňování před lidmi je podle něj prohřeškem proti jejich účelu, zamýšlenému stvořitelem. Tento účel samozřejmě spočívá v živení a šacení lidí či v práci pro ně. – Nicméně kromě křesťanství, ideologie z podstaty antropocentrické, z autora mluví i upřímný soucit a, zdá se, zvláštní sympatie pro opeřence. :) Asi chápu Haška, že si dělá z mravoučných básniček pátera Douchy srandu (občas si o to koledují), ale jeho laskavost k němé tváři prostě nelze neocenit.“... celý text
— JulianaH.

Šípková Růženka Šípková Růženka

„Zošitové vydanie kratučkej rozprávky s demokraticky rozvrhnutým pomerom ilustrácií k textu. Na šesť strán textu rozprávky, i s jej záverečným mytologicko - vlastivedným vysvetlením, pripadá šesť celostranových farebných ilustrácií -litografií. Pridanou hodnotou boli pre mňa dovtedy neznáme slová "komonstvo" (rozumej družina, sprievod) a "Rojanice" (neskôr Rožanice, Sudjenice) spojené s božstvom, či démonom Rodom, určujúcim osud človeka, ktoré sa ako víly zjavovali pri narodení, boli im obetované prvé vlásky človeka, a oni následne určovali osud tým, že dali do vienku bábätku rôzne dobré vlastnosti, či dokonca udalosti, ktoré nastanú. Zaujímavé je, že Šípková Ruženka dostala do vienka popri kliatbe o zaspaní po pichnutí vretenom, aj tieto dobré vlastnosti - cnosť, múdrosť, umelosť, krásu, zdravie, bohatstvo. Tá umelosť zaujala. Myslím, že ako cnosť ju od Rojaníc dodnes dostáva do vienka mnoho ľudí dodnes.“... celý text
— Radoľa

Přejít na knížky autora