Francisco de Xerez

španělská, 1497 - 1565

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Pravdivá zpráva o dobytí Peru & provincie Cuzka zvané Nová Kastilie Franciskem Pizarrem Pravdivá zpráva o dobytí Peru & provincie Cuzka zvané Nová Kastilie Franciskem Pizarrem

„Dobytí říše Inků 180 conquistadory vedených negramotným Pizarrem byl opravdový triumf lidské vůle, ať už pohnutky k tomu byly jakékoli. Tehdejší křesťané to museli dozajista považovat za dílo Boží. Franciska de Xereze, který při psaní své zprávy ještě jednou nohou vězel ve středověku, určitě nenapadlo, že ho jednou bude někdo nazývat vrahounským odpadem. Vždyť přeci vítěz občanské války Atahualpa nechával vyhladit celé oblasti, které se přiklonily na stranu jeho nevlastního bratra. Tato genocida vlastních poddaných ale žádné rozhořčení v komentáři níže nevyvolává, vinen je jako vždy jen bílý muž. "Nedostávali žádný žold a nikdo je k této službě nenutil, ale účastnili se těchto tažení dobrovolně a na vlastní náklady. Navíc musili jíst odpornou stravu oněch lidí, kteří neznají chléb ani víno; a tak, živíce se rostlinami, hlízami a různými plody, dobyli zemí, o nichž již ví celý svět."“... celý text
— braunerova

Pravdivá zpráva o dobytí Peru & provincie Cuzka zvané Nová Kastilie Franciskem Pizarrem Pravdivá zpráva o dobytí Peru & provincie Cuzka zvané Nová Kastilie Franciskem Pizarrem

„Vynikající záležitost, úžasná kniha a to jí je přes čtyřista let. Je na ní krásně vidět jak se ve jménu milosrdného Boha a jeho zástupce na Zemi konala ta největší zvěrstva. Křesťani, potažmo katolíci byli v realizaci božího milosrdenství a moudrosti vždy jedni z nejzápalenějších. Původní obyvatelstvo Amerik bylo s příkladnou láskou k bližnímu svému vystaveno největší genocidě historie lidstva. Pravda, obyvatelé Jižní Ameriky nedopadli tak špatně a nebyli téměř nebo úplně vyhlazeni jako native z Ameriky Střední a Severní, ale zažili si poměrně slušná jatka. Kniha popisuje příběhy dobrodruhů, kteří se plavili Jižním mořem (Tichým oceánem) a objevovali západní pobřeží Jižní Ameriky. Autor knihy, kterému jsme vděčni za tento úžasný “cestopis“ a který má určitě na ruce stejně krve jako všichni z conquistadorů napsal tuto knihu velmi eufemicky a vykreslil Španěly jako hodné beránky šířící nezištně slovo Boží. Kdo však umí číst mezi řádky a trochu se zajímá do hloubky, bude vědět, že Španělé s pokorou typickou pro křesťany obsadili, vraždili, znásilňovali, mučili a loupili vše co jim přišlo pod ruku. Když zjistili kolik zlata vlastní Incká říše, byli samozřejmě věrni slibu chudoby svého Boha a nezastavili se pro tento lesklý kov před ničím. Jelikož správný křesťan je čestný člověk, který drží přísahu, porušili běloši, tito vyslanci jediné pravé víra světa, úplně všechny své sliby a záruky, i když dostali plné komnaty zlatých předmětů. S velkou citlivostí ke kulturnímu odkazu pak nádherná zlatá díla, obložení domů, chrámů, sochy, ale i věci denní potřeby přetavili do prutů, které si odvezli do Španělska, kde se z tohoto vrahounského odpadu lidstva stali velevážení občané. Izabela s Filipem dostali čtvrtinu kořisti a katolická církev pěla chválu na vrahy a bezcharakterní lidskou špínu. Autor používá pro mučení nádherný eufemismus “vzali si ho bokem“. Jak jsem si přečetl v Historii trestu smrti (http://www.databazeknih.cz/knihy/historie-trestu-smrti-18581), takové vzetí bokem obnášelo to nejlepší z křesťanské tradice, tedy trhání svalů kleštěma, stahování z kůže, věšení, vypichování očí, napichování, sekání údů, natahování střev na kolovrátek, smažení a pečení v pánvích, pálení na hranici, hranice ale kapacitně nestačily, Španělé stavěli pece, do kterých naháněli indiány po tisících. Ti, kteří přijali křesťanství byli pak milosrdně.....uškrceni – tento proces dokonce zmechanizovali, vymysleli přístroj Garrotu, kdy odsouzený seděl na židli, v prkně za zády byla díra, kterou byl provlečen nešťastníkovi kolem krku provaz, který se zezadu utahoval tyčí. No prostě nádhera. Španělům ovšem nebránilo nic původní obyvatelstvo zotročovat ještě po několik staletí, přičemž využívali všeho, co Inkové vytvořili, především důmyslných poslů spojujících celou obrovskou Říši. Tuhle knihu mohu jen doporučit, protože krásně odhaluje co je lidské plemeno, kam všichni patříme zač. Škoda, že se Inkové neubránili, věčně by to asi nezvládli a dopadlo by to stejně, ale tuhle chamtivou a krvežíznivou skupinku mohli sejmout. Pak se situace mohla vyvíjet trochu jinak a třeba by ještě pár desítek, možná i stovku let odolali – kdyby se nevědělo, kolik mají zlata, trvalo by dlouho než by byly vyslány další výpravy a Inkové by byli lépe připraveni. No co už......škoda.“... celý text
— Kapis

Přejít na knížky autora