Francis Bacon

anglická, 1561 - 1626

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u autorových knih

Nová Atlantis Nová Atlantis

Aniž bych chtěl jakkoliv umenšovat význam Francise Bacona pro tento svět, filosofii a moderní vědu, nebo jakkoliv zapírat jeho očividného génia, toto dílo bylo mi spíše zklamáním. Největším, pokud jde o trojici knih, kterou jsem se rozhodl po sobě přečíst, Chválu Bláznivosti, Utopii a právě Novou Atlantidu. Nehodlám zde autora chválit za to, že měl dobrou představivost. Ještě možná za to, že byl schopen dobrých analytických úsudků. Ale opravdu, jde-li nám o to, že Bacon na přelomu 16. a 17. století psal sci-fi literaturu, nejde nám v této knize o mnoho. Osobně bych ji poté musel označit za špatnou, nebo alespoň nezajímavou. Naštěstí kniha neobsahuje jen onu poslední část. Utopická díla slouží ke kritické reflexi reality. To je jejich hlavní užitek. Proto mi vědecké snění nepřipadá nikterak zajímavé. Kniha ale obsahuje i části předešlé. Historická pasáž je asi stejně nezajímavá (s výhradou návaznosti na Platona, kterého tímto proklínám, to on může za imbecilní fenomén archeoastronautiky a "vyspělých ras"), též však, naštěstí, obsahuje o kratičkou pasáž o rodinných poměrech Baconovy utopie. A tedy, překvapilo mne to. Osobně jsem čekal, že Bacon bude progresivnější, nežli jeho předchůdce More. Ale ono ne. (Ona to také z mé strany nebyla nejchytřejší myšlenka, pravda...) Baconova představa je mnohem konzervativnější, mnohem upjatější, mnohem religiózně fundamentálnější. Měl-li bych co nejdůrazněji a nejbrutálněji pojmenovat rozdíl mezi nimi, řekl bych patrně, že zatímco More vytvořil peklo komunistické, Bacon vytvořil peklo fašistické. Jeho společnost je silně hierarchická, kastovní a syndikalistická v tom nejhorším slova smyslu. Každý kousek života v jeho světě jeví se být napojený na stát a státem direktivně řízený. Rozhodně ne moc pěkná představa, řekl bych. Co budou mít podobného (míněn Bacon a More, mimochodem nejméně jednou Bacon na Mora zcela otevřeně a přímo odkazuje, ovšem vymezuje se proti němu, zde v případě zvyku ukázat si novomanžele nahé před sňatkem, což odmítá, tabuizuje a nahrazuje vlastní, rigoróznější formou), je patrně forma represivních systémů. Zde bych souhlasil s autorem, je škoda, že nesepsal principy nejlepšího zákonodárství a občanské společnosti. To by teprve bylo maso. Ale chápu, že přírodní vědy mu byly mnohem bližší. Ale k represivním systémům. Principy zákonodárství, ani jeho exekuce nejsou popsány. Ovšem stejně jako More (a stejně nesmysluplně jako on) se odkazuje k "přirozenému řádu", což by mi implikovalo přirozenou vymahatelnost jeho pravidel. Což by mne vedlo ke stejnému závěru, jaký More otevřeně popsal - šmírování a donášení. Nu a tak nám Bacon popsal vlastní utopii, stejně strašlivou jako More, třebaže ne tak dobře napsanou a skvěle propracovanou. Ale to patrně nebude Baconovou neschopností, jako spíše komplikovaným životním osudem.... celý text
Set123


Eseje čili Rady občanské a mravní Eseje čili Rady občanské a mravní

Chtěl jsem si Bacona a jeho eseje přečíst od chvíle, kdy jsem viděl Werichovu definici přátelství... K mému překvapení jsem zjistil, kolik dalšího toho v sobě kniha ještě ukrývá. Prostě bomba. Stále se k esejím vracím.... celý text
Adam.A


Nová Atlantida a Eseje Nová Atlantida a Eseje

Na první přečtení jsem měl dojem, že Bejblíkův překlad není zas tak špatný. Když jsme jej ale na semináři důkladně porovnávali s anglickým textem (bohužel kritické vydání v Oxford Francis Bacon dosud není), všimli jsme si mnoha nepřesností, ba chyb. Tak se nám snad podaří připravit text nový, důkladně opoznámkovaný (z těch pěti poznámek ve vydání z roku 1980 se čtenář k problematickým pasážím a jejich kontextu, a že jich není málo, opravdu moc nedozví). V každém případě však text (i v tomto překladu) vybízí k hlubšímu a zásadnímu zamyšlení nad ideou bezbřehého, vědecko-technického pokroku. A to není jediné téma, i když je to zřejmě téma klíčové, které při četbě snad každého napadne. Je přitom celkem jedno, jestli to tak Bacon opravdu myslel nebo ne.... celý text
kirkous



Nová Atlantida a Eseje Nová Atlantida a Eseje

Když jsem četl originál, myslel jsem, že tato kniha nemůže být stylisticky o mnoho horší. Ale k mému údivu to vypadá, že se českého překladu snad ujal zastánce středoškolské stylistiky.... celý text
Ctenar_ctouci


Nová Atlantida a Eseje Nová Atlantida a Eseje

Už nějakou dobu jsem se chystal ochutnat literární dílo jednoho z největších renesančních filozofů, jehož jméno rezonuje ještě dnes. Francis Bacon zastával v alžbětinské době mnoho rolí úředních, politických, filozofických i vědeckých, a tak by byla škoda neokusit jeho myšlenkový svět. A rovnou z gruntu utopickým spiskem Nová Atlantida a všeobjímající Eseje. V případě Nové, potažmo Velké, Atlantidy mě překvapil její kratičký rozsah, stejně jako mě rozesmála poznámka z předmluvy. Vtip a lehkost je vůbec věc, která Baconovo dílo celkem vystihuje, stejně jako civilnost a srozumitelnost. Alespoň v daných případech. Předně musím podotknout, že s Baconovou utopií mám malou potíž jako s každou jinou - pojednává o ideální společnosti, která působí (ne-li přímo nerealisticky) poněkud povýšeneckým dojmem, jejíž obyvatelé jsou bohorovní a poněkud postrádají individualitu jedinců na úkor naprosté ideologické uniformity společnosti. Nicméně přesto má jeho Nová Atlantida nejednu zajímavou pasáž. Jednak je to geografická polemika s Platónovou Atlantidou, velmi sympatický je odpor tamních úředníků k "dvojímu platu", popis morálně-rodinných poměrů obyvatel nebo celková skladba Atlantidy, ježto je morálně vystavená na křesťanských hodnotách a vzhledově spíše orientálních. Nad vším ovšem jako stožár vyčnívá popis bensalemských "domů", kdy se Bacon ve svých představách o ideální společnosti postavené na vědeckém bádání a spolupráci nejrůznějších oborů vzpírá své současnosti a velmi trefně předjímá dalekou budoucnost, k níž my máme blízko, přestože máme značné rezervy. Ať už rozdělením oblastí působnosti jednotlivých domů nebo představou budoucích vynálezů, mezi nimiž "čluny plující pod vodou" patří mezi ty méně významné. Překvapivé dílko, které si zasluhuje opakovaný průzkum. V Esejích pak vystupuje zcela jiný Francis. Ještě civilnější, ještě přístupnější, vzletný ve výrazech i příkladech. Čtenáři dogmaticky, natož fanaticky, nekáže, nýbrž střízlivě ukazuje vlastní pohled na renesanční současnost, její neduhy i pozitiva. A to způsobem, který je po uplynulých stále dobře uplatnitelný i na naše dny. Už nejednou jsem v rámci starých spisů zmínil, že lidská přirozenost se nemění, mění se pouze propriety. Jako na divadle. Ač se v tomto souboru jedná pouze o výběr z necelých šedesáti Baconových Esejů, pohlcují nejrůznější témata a především čtenáře. Nebylo to naposledy, co jsem si přečetl Bacona i o Baconovi. Dílo renesančního myslitele, který zpropagoval vědu v době, kdy společnosti ještě vládly pověry; rebela, který v dobách, kdy církev tvrdě držela otěže dovedl otevřeně říct, že "atheismus člověku ponechává smysly, filozofii, úctu k přírodě, zákony, dobrou pověst - což vše mu může být vodítkem k jisté morální slušnosti, třebas bez náboženské víry"; vysoce postaveného politika, který věděl, že "nic tak nepoškozuje stát, jako když v něm chytráci platí za moudré" a pečlivého pozorovatele člověka, který pochopil, že "svou přirozenou povahu můžeme mnohdy utajit; občas překonat; zřídkakdy vykořenit."... celý text
Kozel