Filip Zajíček

česká, 1992

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Jsme jako oni Jsme jako oni

„Šimečkova sebereflexe, místy až sebemrskačtství, je jev v současné společnosti prakticky nevídaný. Je dobře, že jsou lidé, kteří promlouvají do veřejného prostoru a jsou schopni kriticky zhodnotit své minulé působení. Těch, kteří to neumějí, je ale mnohonásobně více. Skvělý rozhovor napříč generacemi, ze kterého to, že vznikal delší dobu, dělá zajímavé svědectví doby, zejména s ohledem na působení Fica na Slovensku. Zhodnocení porevoluční éry jako fatálního selhání disidentských elit pro mě bylo zajímavým úhlem pohledu, který má něco do sebe - ono i v České republice to tak bylo. Havel nijak netoužil být prezidentem, Pithart byl předsedou vlády jen do řádných voleb... a pak se stavidla otevřela, zhasla se světla... a u moci se zabetonovaly disidentské rychlokvašky z prognostického ústavu. Děsivé je, že svým způsobem drží moc dodnes a to dodává Šimečkově (sebe)kritice disidentů další rozměr. Bavilo mě také hledání odpovědi na to, co je vlastně životním cílem generace autorů (která je i generací mojí). Odpověděl bych asi trochu jinak, ale v zásadě se s tím, co v rozhovoru padlo, ztotožňuji. Neodpustím si poznámku ještě k části pojednávající o povinné vojenské službě. Dal bych jí přečíst všem, kteří horují pro obnovení povinné vojenské služby (v mém okolí zejména ženy a dívky), protože to přece z kluků, kteří neví, co chtějí, dělá muže. Ne. Nedělá a nedělalo (čest výjimkám). Dělalo to z kluků cyniky se zlomeným charakterem, jejichž morální hodnoty se po dvou letech strávených v zelené vymývárně mozků, zásad a slušného vychování staly minulostí. Jakákoli společnost hierarchizovaná ne podle schopností, ale podle doby strávené na určitém místě, je patologická a nemůže normálně fungovat.“... celý text
— Chajda69

Jsme jako oni Jsme jako oni

„Skvely rozhovor. Obe strany maji chut hledat spolu odpovedi. Velmi doporucuji k cetbe. Nemilosrdne uctovani se sebou i dobou“
— Arbenin

Jsme jako oni Jsme jako oni

„Kniha je spracovaná vynikajúco, rozhovory striedajú Šimečkove eseje a rozhovory, v ktorých sa obrátili role a Šimečka sa pýta mladých na ich názory na svet okolo. V tom najlepšom prináša kniha množstvo podnetom na premýšľanie o modernej spoločnosti a jej ponovembrovej vývoji. So československým intelektuálom v mnohom súhlasím a v mnohom nie. To ale nič nemení na tom, že podobné knihy potrebujeme ako soľ.“... celý text
— MichalPuchovsky

Jsme jako oni Jsme jako oni

„„Pokud nebudeme, když dojde na spor, schopni mluvit jiným než takto vulgárním jazykem, jsme stejní jako ti, kterými okázale opovrhujeme. Pak je jedno, že máme nějaké vyšší principy a říkáme si, jací jsme demokrati. (...) Když už si člověk myslí, že je lepší, musí to dokázat svým vyjadřováním a nesmí pohrdat těmi, které pokládá za slabší nebo hloupější. Jsem dost nervózní z toho, že se to dnes neděje. A když to pozoruje člověk z druhé bubliny, tak vidí, že se ve sporech chováme děsně a jsme ‚jako oni‘.“ Pozice Martina Šimečky je dost speciální. Je Slovák narozený českým rodičům, který část své profesní kariéry strávil v Čechách a má v Čechách mnoho kontaktů. Je to syn známého filozofa a chartisty, který se v prostoru disentu pohyboval, ale byl příliš mladý, než aby do něj mohl plnohodnotně náležet. Je to bytostný intelektuál (a vždy byl), ale nemá formální vzdělání a svá formativní léta strávil v mezi dělníky a materiálně založenými lidmi. Snažím se tím říct, že stojí hned v několika rovinách na pomyslném pomezí a dokáže nahlédnout do oddělených prostředí – aniž by v kterémkoli z nich byl příliš zakotven. Mnoho segmentů naší společnosti dobře zná, ale všude je zároveň trochu outsiderem, zdá se mi. Jeho čtení světa to obohacuje a následně to obohacuje nás, čtenáře. „Jsem si jistý, že kdybychom šli do nitra duše příslušníkům liberálních elit, budeme překvapeni, jak velkému počtu z nich vyhovuje, že sem Zeman a Milanem Chovancem muslimy nepustili a ten nemorální čin udělali za ně.“ Martin Šimečka je nejen mimořádně dobrý pozorovatel se schopností pregnantně popsat společenské jevy – včetně pohybů, které jsou ukryty pod povrchem a jsou na první pohled téměř nepatrné. Jeho nejsilnější stránkou – a hlavním důvodem, proč ho již dlouho sleduji s takovým nadšením – je jeho výjimečná intelektuální poctivost, jeho ochota hledat příčiny problémů v prvé řadě na své straně, osobně i společensky. To je tak osvěžující! Protože analytiků, kteří mi řeknou že Zeman je hulvát, Babiš nemá žádnou čest a Okamura nezná stud, takových je dvanáct do tuctu. Ale věnovat svoji energii hledání a pojmenování chyb ve vlastní bublině, upřednostnit objevování pravdy před snahou vytvářet vlastní mediální obraz, nadhodnocovat svůj význam v minulých dějích nebo retušovat historii ve svůj prospěch – to se jen tak nevidí! Setkat se tím, to je opravdová radost a veliké potěšení! „My jsme však byli první, kteří zavedli pohrdání politikou, byť nám tehdy ležela u nohou a my jsme se mohli aspoň pokusit dodat ji vážnosti. Jsme ti poslední, kteří by si měli stěžovat na její úroveň.“ Není toho moc, co bych mohl vyčítat prezidentu Havlovi (když teda pominu ta jeho hrozná trička s americkými nápisy ;-), ale v jedné věci se, podle mě, na současném stavu naší politické scény provinil – svojí ostentativně najevo dávanou nechutí k dlouhodobému politickému angažmá, jakousi apriorní štítivostí, nastavil optiku, kterou se na věci veřejné díváme dodnes. Šimečka tuto myšlenku – odpovědnost intelektuálů a aktivistů za vyklizení politického prostoru a následky z toho plynoucí – rozvíjí neuvěřitelně podnětným způsobem, tahle část knihy, která je uvozena jeho skvělou esejí, se mi jeví jako vrchol celého knižního rozhovoru. „Hluboce jsme věřili tomu, že komunismus byl umělou klenbou, která nás svírala v nepřirozeném stavu, a že demokracie je naopak stav přirozený. Jenže jak dnes víme, demokracie vůbec není přirozený systém. Je neustále nutné ji udržovat, budovat a musíte za ni i bojovat.“ Když to zkusím shrnout: Knih, které obhajují liberální demokracii a lidskoprávní hodnoty je mnoho. Knih, které kritizují liberální demokracii a lidskoprávní hodnoty je také mnoho. Ale přístup Martina Šimečky, který chytře a věrohodně kombinuje obojí ... na žádnou jinou takhle přesvědčivou jsem ještě nenarazil. Zážitek! „Není snadné připustit si, že nemusí být všechno po mém, byť jsem z mravního hlediska hluboce přesvědčen o správnosti svých idejí.““... celý text
— mirektrubak

Jsme jako oni Jsme jako oni

„*Hlboko sme verili tomu, že komunizmus bol umelou klenbou, ktorá nás zvierala v neprirodzenom stave, a že demokracia je naopak stavom prirodzeným. Lenže, ako dnes vieme, demokracie vôbec nie je prirodzený systém. Je nustále nutné ju udržovať, budovať a musíme za ňu aj bojovať. **Západ zlyhal v tom, že svoje víťazstvo pochopil ako historické. Prestal premýšľať o komplikáciách, o tom, že sa môže opäť objaviť nejaký vyzývateľ a počítal s tým, že sa budú už len všetci prispôsobovať. Stratil zrkadlo, ktoré mu nastavoval komunizmus a podľahol ilúzii vlastnej dokonalosti. Skvelý rozhovor, čítalo sa to dobre. Zostali vo mne myšlienky z knihy a veľmi oceňujem náad autorov, občas vymeniť kreslo pýtajúceho sa, kde zase naopak odpovedali na otázky opýtaného, samotní pýtajúci.“... celý text
— adorjas

Přejít na knížky autora