Erich Maria Remarque

Úryvek z Remarquova životopisu:
"Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupů triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě."

Já bych všechno tohle viděla spíš jako velké plus. Kolik kritikou oslavovaných klasiků, kteří se vždy striktně drželi pravidel "vysoké" literatury, dnes leží v antikvariátech s půlmetrovou vrstvou prachu na deskách, zatímco EMR a jemu podobní "pokleslíci" se stále čtou a nacházejí nové čtenáře? Čím by to asi mohlo být? Třeba za to může fakt, že se prostě snažili něco sdělit nejen inťoušským snobům a při tvorbě se jim před očima nevznášela vidina Nobelovy ceny. Ostatně, nejmíň 50% z Nobelovkou oceněných literátů znají akorát tak odborníci. A dobře jim tak.

Remarque je naprostou klasikou mezi spisovateli. Kdo nikdy nečetl žádnou jeho knihu, jako by nebyl :-)

Od E. M. Remarqua jsem přečetla Čas žít, čas umírat, Nebe nezná vyvolených a Na západní frontě klid a Tři kamarádi. Je to můj oblíbený autor. Všechny knihy se velmi dobře četly a zaujaly mě a jsou určeny opravdu pro široký okruh čtenářů. Každý si tam najde to své. Na pozadí válečných událostí se věnuje především obyčejnému člověku. Jeho životu, láskám, radostem, bolestem i strastem. Příběhy, které člověka pohltí, ovládnou, vryjí se do naší paměti a zanechají za sebou hlubokou brázdu. Výborný autor. Ráda se k němu vracím.

Skvelý, naozaj skvelý autor!!!!

Nejoblíbenější spisovatel mých studentských let krásné překlady - Vítězný oblouk jsem si prožila, když jsem ho viděla v Paříži. Jeho myšlenky jsou stále aktuální a skládám poklonu překladatelům-ani originál nemůže být lepší!

E.M. Remarque je vůbec mým nejoblíbenějším autorem. Přečetl jsem od něho všechny romány s válečnou tématikou a byly to právě jeho knihy, které mě nakonec přivedli i k samotnému psaní.

Každý by měl za svůj život přečíst alespoň nějakou z jeho knih. Napříkad Tři kamarádi opravdu nemají chybu.

Mám doma skoro všetky jeho knihy, isteže nie v slovenčine. Neviem nájsť knihu Čierny obelisk - moja najobľúbenejšia. A k spisovateľovi - zbožňujem jeho humor v tých najabsurdnejších situáciach - má neuveriteľný pozorovací talent. Jeho ľudia sú obyčajní ľudia, ale v románoch sa stávajú hrdinovia, bravúrne plávajúci ťažkým životom...

Tohoto autora mám velice ráda. Nebe nezná vyvolených, bych mohla číst pořád dokola.

Erich Maria Remarque mne provází celý život. Drží mne za ruku jako můj táta...

Můj nejoblíbenější autor, geniální knihy...

Remarque je opravdu excelentní. Stal se mým nejoblíbenějším spisovatelem. Jeho knihy jsou živé a zanechávají nesmazatelnou stopu.

Geniální autor, vždycky když ho čtu, přijdu si, jakoby nade mnou stál přísný učitel a koukal, jak píšu písemku. Jeho knížky jsou moje oblíbené, ale vždycky si pečlivě vybírám, kdy je budu číst, právě kvůli takové zvláštní náladě, které mi přináší. Jsou lehce depresivní, ale uvěřitelné. Nejvíc mě asi pozmenal Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat a Nebo nezná vyvolených.

Erich Maria Remarque - osobnost mezi spisovateli, stižená nelehkým obdobím, prověřená válečnými událostmi, neskutečně literárně nadaná a talentovaná. Jeho knihy mě udivovaly před dvaceti lety a překvapují mě dodnes. Jeho díla nezapadnou a nezestárnou. Proto nikdy nepochopím, jak může někdo jeho románům udělit hodnocení odpad.

Můj nejoblíbenější autor.Všechny jeho knihy jsem četla mockrát.Oblíbený mám Černý obelisk.

Geniální autor. Moc ho obdivuji.. Doufám, že zvládnu dočíst všechny knihy, Doporučuji :-)

Erich Maria Remarq je můj nejoblíbenější spisovatel, jeho knihy jsou skutečné a osudy lidí pravdivé. Když jsem četla Tři kamarády, tak jsem skoro celou četbu probrečela, i když je tam spousta veselých a vtipných hlášek. Nejhorší je vlastně ani ne smrt Patrície, ale v podstatě začínající válka, kterou lidé ani nebrali vážně , nevěřili tomu ,kam až můžou různé politické schůze a nezaměstnanost zajít. Hitler jim dal práci v továrnách,vyrábějících součástky zbraní a oni jako ovce pracovali,netušíce, co vlastně bude z jejich výrobků. Ve vzpomínkách spisovatele se objevuje i 1.světová válka, hrůzné zážitky, plyn, dušení lidí,kteří měli rozbitou masku, je to kniha naplňující láskou, ale i strachem, co bude dál. Nyní v dnešní době jsme prozřeli, ale není nám to nic platné,mamon a zisk převažuje nad dobrem a obětavostí.

Před spoustou let se mi dostala jedna z jeho knih do ruky a díky své manželce jsem se dostal k většině jeho knih a časem i k dalším, které jsme nasbírali za těch spoustu let, co spolu knihy střádáme. Ale Remargue, to je je perla naší knihovny.

Jednoduše jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Z povinné četby určitě. Dál už bych jen papouškovala komentáře ostatních :)) Zatím jsem od něj přečetla čtyři knihy, ale rozhodně si je chci přečíst všechny. Jen škoda, že máme v našem maturitním seznamu pouze Na západní frontě klid, takoví Tři kamarádi se mi snad líbili i víc.

" (2) Román třicetiletého E. M. Remarquea začal vycházet v Ullsteinově "Vossische Zeitung" 10. listopadu 1928, čili 10 let a jeden den po vzpourách a pouličních bouřích, které uspíšily německou kapitulaci v Rethondes. ... ... Celá "železná generace" , s kterou Remarque kdysi vytáhl na frontu a s jejímiž žalostnými zbytky se vrátil domů, ve skutečnosti už neexistovala, nebo byla se svými opožděnými sny o míru, občanské svobodě, lidskosti a spravedlnosti vytlačena z veřejného života reakčními živly. ... ... Nic nezmohli pokrokoví divadelníci a odpor vynikajících umělců, spisovatelů a badatelů. ... ... Josef Goebbels, ještě velmi malý, ale zato nesmírně čilý gauleiter nacionálních socialistů, zorganizoval v kinech kravály. Ulice vyhrožovala spisovateli výpraskem. Remarque opustil Německo a usídlil se natrvalo ve Švýcarsku. Nedal se později ani Goebbelsem, ministrem propagandy, pohnout, aby se vrátil do "Třetí říše", kde zatím proti němu jako plemenně čistému a slavnému Němci nebylo námitek.
(3) Ve svém dobrovolném exilu napsal E. M. Remarque ještě celou řadu dalších, hlavně protiválečných románů. ... ...
(4) ... ... Válka ho vytrhla z učitelského ústavu po půldruhém roce studia a válečné maturitě, při které vynikl hlavně hrou na varhany. ... ... Demobilizovaný Remarque svlékl uniformu a vrátil se na katedru vesnického kantora. Pobíral hladový plat. Aby si polepšil, odešel nejdříve jako varhaník do ústavu pro choromyslné a potom ke kamenické firmě, vyrábějící v Osnabrücku náhrobky a válečné pomníky. Dali mu psát reklamní inzeráty do provinčního tisku.
... ... , napsal jako v horečce ve třech týdnech zdánlivě nevčasný válečný román. ... ... Tak vzniklo "Im Westen nichts Neues". ... ...
(5) ... ... Kniha byla za krátkou dobu rozebrána třemi a půl milióny německých čtenářů, protože líčila apokalyptické hrůzy války a plamenně je ve jménu vyvražděné generace odsuzovala. Ale vyprávěla také o smutku války prohrané! Nelze zapomínat, že jiné čtoucí milióny Němců rozebraly v té době i jiný bestseller: Hitlerův "Mein Kampf" (1927) ... ... Nemecko se se svými "lepšími a zkušenějšími vojáky" vřečnilo a vbubnovalo do nové světové války, z které nakonec bylo zase jen "rozdrcení".
(6) ... ... dobrá kniha nikdy neztrácí na ceně, ... ...

(Na západní frontě klid, 1964, 6. kapitol doslovu, doslov napsal František Kubka)

Jeden z nejlepších spisovatelů, který se mi vryl do paměti hned první knihou, která se mi dostala pod ruce - Nebe nezná vyvolených. Pak sehnání ostatních děl a celá sbírka má čestné místo v mé knihovně.
Skvělý autor, který dokáže neskutečným způsobem vtáhnout čtenáře do děje.

Když EMR se tak skvěle čte

Na západní frontě klid a Nebe nezná vyvolených - nejlepší jeho knihy

Remarque, jeden z mých nejoblíbenější spisovatelů. Po každé knize a probrečených večer si říkám, že už na jeho díla nikdy nešáhnu, že mi to za ty slzy nestojí. Avšak když po nějaké době uvidím jedno z jeho dalších děl, nemohu odolat a opět po knize sáhnu. Miluji ho a zároveň nenávidím. Jak úžasný to byl spisovatel. Opravdu perla mezi literáty.

Jedná se o mého nejoblíbenějšího autora. Zamiloval jsem si ho už dávno. Nádherně se čte. Někteří kamatradi mu vyčítají, že stačí přečíst jednu knihu a zbytek už čtenář ví jak skončí, ale já to takto nevnímám. Nedá se popsat co cítím když čtu jeho knihy, ale necítím to u žádného jiného autora. Nádhera

Remarqua jsem si zamilovala a oblíbila, jeho knihy se neskutečně dobře čtou, vždy když dočítám poslední stránku jeho knihy, chci aby dál pokračovala...chci od něj přečíst vše co napsal a vůbec netuším co budu číst až budu mít od něj vše přečtené.

Jak já nesnáším a zároveň zbožňuji dočítat jeho knihy.
Jak já nesnáším a zároveň zbožňuji jeho děje.
Jak já nesnáším a zároveň zbožňuji vše, co napíše.
Jak já nesnáším a zároveň zbožňuji jeho závěry.
Jak já nesnáším a zároveň zbožňuji jeho krutost v osudech.
Jak já ho nesnáším a zároveň zbožňuji..

Myslím, že každý, kdo četl jeho alespoň jednu knihu, pochopí, co jsem tím mínila .. To kouzlo co cítím, když čtu jeho knihy. ..

Má knihovna obsahovala celou řadu děl tohoto vynikajícícho spisovatele, a protože stejně jako mne kdysi
zaujaly, tak zaujaly mou vnučku, které jsem všechny knihy darovala. Sice je mi líto, že se k nim nemohuz vrracet doma, ale vždy je najdu při návštěvě. Jakmile se někde některé z jeho díla objeví, ráda ho získám -i když u mne vydrží přesně do návštěvy vnučky

Vynikající autor. Nejprve jsem dostala Tři kamarády - nádherné, ač smutné dílo. Potom jsem dostala Černý obelisk a pak jsem už žádný titul nesehnala. Dříve byl Remarque klasická podpultovka, i v knihovnách byl většinou nedostatkový. Teď jsem si to vynahradila - sehnala jsem téměř vše, po čem mé srdce prahlo, v internetových antikvariátech. Až to zaráží, kolik lidí se zbavuje takových krásných knih - ovšem zase je to štěstí pro nás, co bychom dobrou knihu nikdy neprodali a rádi se k nim vracíme. Jen toho místa kdyby bylo!

Je to autor,pri ktorom som si istý,že jeho kníh sa nikdy nezbavím a budem ich brať ako zberateľskú záležitosť.Šperky mojej knižnice.