Édouard Levé
francouzská, 1965 - 2007
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Deník
„"Co tím chce autor říci?" - ptala jsem se sama sebe v průběhu čtení a nejsem si jistá, že jsem na to přišla. Možná to, že se ve světě vlastně děje pořád totéž, jen v trochu jiných barvách, nebo to, že události kolem nás protékají a jsou nahrazovány vždy o den čerstvějšími...a možná něco, co se mi nepovedlo odhalit, bohužel.“... celý text
— indyka
Autoportrét
„Takhle si představuji ideální odpověď na větu "Řekněte mi něco o sobě."
Levé tušil, že z tohoto světa odejde a pomocí Autoportrétu na něm zanechal kus svojí mysli v nejsyrovější možné podobě. Bylo mi ctí Vás poznat, monsieur.“... celý text
— indyka
Sebevražda
„Říkal jsem si, že by to vzhledem k sebevraždě autora krátce po předání rukopisu mohla být podmětná kniha, jelikož autor musel psát o tom, co se ho jistě hluboko dotýkalo. Autor píše ve druhé osobě příteli, jenž se zabil. Pravděpodobně pujde o dialog sám se sebou. Dialog, plný otázek typu: "Bude ti tvá žena dávat za vinu, žes jí tu nechal?" nebo "Definovala tvá smrt tvůj život?" a žádných odpovědí. Kniha je monologem fragmentů přítelova života, které mi řekli jen to, že přítel život nevychytal co se biochemie týká. Nemá důvod být nešťastný, ale prostě je. I to se stává. Člověk nemohl být šťastný, tak se vypsal ze své melancholie a ukončil. Napadá mě, že dílko to je relevantní hlavně pro ty, jenž jsou na tom stejně jako Levé, či pro ty, jenž tíhnou k melancholii. Mně však daná melancholie a absence příběhu těžce nudila. Teď jsem se asi nevyjádřil dost správně. Nepotřebuji příběh k tomu, abych si knihu užil. Bavit mě můžou jednotlivé odstavce. A bavit mě může i melancholie textem prostoupená. Nevyžaduji jen humor. Zde mě však melancholiické vyznění, spolu s obsahem odstavců jen nudilo a věty níže citované mě jen odpuzují.
"Spolu s tím, jak se přibližovala přáž, opouštěl jsi bdělý sen, do nějž tě ponořily vlny."
"Tvá mysl plula touto scenérií kamenů zjemnělých tmou, jako bys byl na pomezí života a smrti."
Nedokážu hned říci, proč jsou mi takové výroky proti srsti. Proč mi to zní tak blbě? Zdá se mi to jen o trošku míň nevkusné než tweety nějaké depressed hoe. Nedokážu do takových stavů proniknout? Vlastně pochybuji, že do toho lze proniknout. Zní mi to uměle, směšně a hloupě. Nezpochybňuji, že autor cítil melancholii a přemítal nad smrtí. Pochybuji však, že byl dost dobrý spisovatel na to, aby to byl schopný vkusně zaznamenat v textové podobě.
Osobně s knihou nemám žádný intelektuální ani morální problém. Jsem však jiný člověk, pro kterého je takýto obsah zcela nepodstatný. Nic mi těch 90 stran nedalo (trojverší posledních 10 stran jsem ani nečetl).“... celý text
— VikyKleinik
Deník
„O světě vytvářeném slovy, která jsou vyprázdněná, znásilňovaná, zneužívaná, ale i nepochopená, nesprávně uchopená, nadužívaná...
Co zbude z textů a slov tištěných a pronášených v médiích, když z nich odstraníme konkrétní jména a konkrétní data? Zůstane nám bez konkrétna v rukou jen mrtvá matérie, tělo na patologově stole, špinavý hadr po vytření podlahy, který je třeba někam odhodit? Anebo slova a texty vypoví něco o skutečnosti i bez skutečnosti, ke které by se vztahovala?“... celý text
— bejan
Deník
„Kniha absencie. Bez identity, bez titulkov a dátumov, takmer aj bez autora a možno aj bez čitateľa, ktorý ani tak nebude mať problém knihu dočítať, ale skôr si ju akýmkoľvek spôsobom užiť. Skôr než o tom, čo v knihe je, ma bavilo premýšľať čo v nej chýba a prečo. Napríklad komentár; skôr než mienkotvorný deník to pripomínalo agentúrne správy a rubrika Komentáre úplne absentuje. O tom ako dobre sa Levému podarilo napodobniť novinový štýl vypovedá to, že až v polovici knihy mi došlo že sa jedná o vymyslené správy. Dovtedy som si myslel že iba vybral skutočné články z novín a prepísal ich bez vlastných mien a podobných identifikačných prvkov. I keď párkrát som pochytil nejaký zámer - spoločensko-ekonomická kritika, veľmi suchý humor, ktorý párkrát prebleskne, svetská sláva, poľná tráva (hlavne v rubrike Šport a Kultúra) - pointa väčšiny článkov mi zostáva nejasná. Skôr než o prózu sa jedná o akúsi konceptuálnu poéziu. Ak je väčšina literatúry hudobnou nahrávkou, táto kniha je hudobným nástrojom - a zahrať na ňom musí čitateľ.“... celý text
— aquarius555
Édouard Levé - knihy
| 2017 |
 Deník |
| 2015 |  Sebevražda |
| 2015 | Autoportrét |
| 2016 | Díla |
Žánry autora
Štítky z knih
sebevražda francouzská literatura poslední kniha autora
Levé je 12x v oblíbených.